„Nemůžeme uvěřit, že od vydání debutového alba uplynulo už deset let! Při této příležitosti odehrajeme několik speciálních výročních koncertů a vydáme zvláštní edici k 10. výročí.“ Taková slova zazněla od Royal Blood v jednom z příspěvků na Facebooku.
Vítězové všeho
Royal Blood si již v polovině minulé dekády vybudovali jednu z nejsilnějších pozic na poli britské rockové muziky. Po vzoru kapel jako Black Keys nebo The White Stripes popadli baskytaru, paličky a v roce 2014 vstoupili na scénu debutovým albem Royal Blood. To nejenže následně obstálo ve zkoušce času, ale v době vydání získalo od kritiky celou řadu pozitivních reakcí a vyšplhalo se na přední příčky hitparád po celém světě. Kapela získala Brit Awards, Q Awards i NME Awards. Stejně jako kritici si je zamilovali i fanoušci.
Pozornost táhl i příběh přebalu alba, který stvořil londýnský umělec Dan Hillier. Motiv ženy se složenýma rukama a nekonečně dlouhým afrem sahajícím až někam k nebesům získal prestižní ocenění Best Art Vinyl za nejlepší obal vinylu.
Byl to debut, na němž kapele v podstatě všechno klaplo, a tak následně vyrazila na velké evropské turné. Najednou duo začalo předskakovat takovým jménům jako Iggy Pop nebo Foo Fighters. V únoru 2015 jim pak sám Jimmy Page předal v Londýně cenu Brit Awards. Po tomto úspěchu následovalo turné v Americe a kapela se začala postupně dostávat do širšího povědomí mainstreamu.
Od té doby zvládli nahrát další tři alba. Zatímco na debut Royal Blood navázali obdobně znějícím a stejně úspěšným How Did We Get So Dark? (2017), na třetí desce Typhoons (2021) duo překvapilo tanečními rytmy. Překvapení bylo o to větší, že si celé album sami produkovali. Právě touto nahrávkou dvojice ukázala svůj tvůrčí přístup. Hudba Royal Blood byla najednou daleko rozmanitější.
Jeden z největších hitů kapely a zároveň třetí stopáž na debutovém albu Royal Blood.
Ke kořenům a líp
Pokrok kapela potvrdila i novinkou Back to the Water Below. Čtvrté album si Kerr a Thatcher opět produkovali sami ve svém studiu v anglickém Brightonu, přičemž se ale oklikou trochu vrátili k prvním a říznějším deskám a rokenrolovějším riffům.
„S Benem se známe velmi dobře a tahle deska vypráví o vzájemné upřímnosti. Produkování vlastní hudby nás nutilo dělat věci, které k nám přirozeně přicházely. Producent někdy, ačkoli s dobrými úmysly, člověka tlačí do oblasti, do níž by se normálně nevydal. Může to samozřejmě vést k pokroku, ale pro nás je také důležité dělat věci, které bychom dělali sami od sebe,“ řekl v květnu minulého roku magazínu NME Mike Kerr.
To, že Royal Blood v určitých faktorech připomínají jejich předchůdce The White Stripes, ostatně není tak překvapivé. Sama skupina se totiž na novince řídila moudrem Jacka Whitea:
„Před pěti lety jsme se krátce setkali. Řekl mi, že Royal Blood jsou cokoli, co z nich vytvoříme a co budeme hudebně dělat – na kontextu nezáleží. Je to jen o chemii mezi námi, ne v našich nástrojích. Když o tom takhle přemýšlím, stává se to něčím daleko hlubším. V tuhle chvíli by bylo jednodušší, kdybychom se nechali svázat tím, co nás proslavilo, a mohli bychom se držet pravidel. Když je překračujeme, protivíme se tomu, co na nás lidé mají rádi,“ uvažoval dále v rozhovoru pro NME Kerr.
Singl z nové desky Back to the Water Below.
Právě díky snaze se neustále posouvat a „neznít stejně“ s každou další deskou, jsou Royal Blood i po deseti letech aktivní produkce pořád docela svěží kapelou, která baví posluchače napříč generacemi. Charakteristický vokál Mikea Kerra svým něžně popovým akcentem umí zapadnout jak do naléhavějších a baladičtějších skladeb, tak v hrubějších polohách do ostřejších rockových fláků.
A proč se stal z Royal Blood fenomén? Nejspíš se jim povedlo spojit mainstream s fanoušky kytarové hudby. Mají silné melodie a písničky, k tomu chytlavé riffy a na pódiu předvádí nefalšovanou rockovou show.