Album dostalo název Luck and Strange a jde o Gilmourovu první nahrávku po devíti letech, pokud bychom nepočítali živák Live in Pompeii. Jako mnoho desek z posledních let i Luck and Strange ovlivnila epidemie covidu, ovšem pozor, nejde o covidové album složené či natočené v izolaci. Vynucené pauzy Gilmour využil spíš k přemýšlení a filozofování.
„Texty jsou napsané z pozice stárnoucího člověka, smrt už je všudypřítomná,“ popsal novinářům při oznámení desky. „Během lockdownu i po něm jsme strávili hodně času rozprávěním a přemýšlením nad těmito věcmi.“ Gilmour množným číslem narážel na svou ženu, spisovatelku Polly Samson, s níž tvoří už od devadesátých let a i na Luck and Strange se postarala o většinu textů. Album se dá tak trochu vnímat jako rodinný projekt, protože se do nahrávání zapojily i jejich děti. Dcera Romany hraje na harfu a zpívá hlavní vokál v písni Between Two Points. Jako backvokalista v několika skladbách vystupuje Gabriel Gilmour a text k písni Scattered napsal nejstarší syn Charlie.
Zahodit svou minulost
„Spolupracuji s Polly přes třicet let,“ vysvětloval Gilmour, proč na nové desce v takové míře zapojil rodinu. „Živé streamy Von Trapped (lockdownové přenosy rodinného zpívání na YouTube kanálu Polly Samson, pozn. aut.) nám ukázaly to skvělé prolnutí Romanyna hlasu se hrou na harfu. Tam někde začal vznikat pocit, že bych měl při práci na nové desce zahodit svou minulost, k níž jsem byl pořád tak trochu připoutaný. Že se na tahle pravidla můžu vykašlat a dělat si cokoli, na co se zrovna cítím. A to byla taková radost!“
Ne že by Luck and Strange vznikala v rodinném kruhu, pořád je to klasicky nahraná studiovka, na níž se podílela řada zkušených doprovodných hudebníků a nahraná byla v jednom z nejlepších londýnských studií British Grove patřících dalšímu slavnému kytaristovi Marku Knopflerovi. Gilmour zde částečně nahrál už album On an Island, Rolling Stones tu natočili Blue & Lonesome, pracovali tu i Eric Clapton nebo The 1975.
Ale zpátky k Luck and Strange. V titulní skladbě dokonce zazní klávesy parťáka z Pink Floyd Richarda Wrighta. Záznam vznikl v roce 2007, rok před Wrightovou smrtí, během tzv. The Barn Jams. To byla uvolněná přátelská setkání a zároveň profesionálně snímané improvizace pořizované ve stodole za Gilmourovým sussexským domem.
Pilotní singl The Piper’s Call.
Hlavně žádné přitakávače
Produkci David Gilmour svěřil Charliemu Andrewovi, což bude možná pro mnohé překvapení. Britský producent se totiž profiluje jako specialista na indie scénu. Mezi jeho nejznámější nahrávky patří studiovky s ALT-J, spolupracoval i s Bloc Party, Rae Morris, Wolf Alice či Crystal Fighters. A teď najednou David Gilmour?
„Pozvali jsme ho k nám domů,“ popisoval kytarista, jak si producenta vybral. „Pustili jsme mu nějaké demáče a on říkal věci jako: Proč jste sem museli nacpat sólo? Musí všechny písně mizet do ztracena? Nemůžete to prostě ukončit? Má rozkošnou absenci vědomostí a respektu k mé minulosti. Jde přímo k věci a rozhodně se nad ničím nerozplývá, což se mi fakt líbí. Tohle bylo přesně pro mě, protože to poslední, co potřebujete, jsou lidi, kteří vám všechno odkývají.“
Spolupráci s producentem si pochvalovala i Polly Samson: „Zajímá ho, o čem písně jsou, a pak chce po každém, kdo se podílí na jejich nahrávání, aby chápal text a nechal jeho význam promítnout do svého hraní. Tohle je přesně důvod, proč jsem si tu spolupráci zamilovala.“
Luck and Strange vyjde 6. září a na obálce má sugestivní černobílou fotografii postavy stojící na vrcholku peřejí. Jejím autorem není nikdo jiný než slavný fotograf Anton Corbijn.
Na konci září pak Gilmour vyrazí na turné k nové desce, i když je otázka, zda se to dá jako turné vlastně brát. Kytarista odehraje jedenadvacet koncertů na čtyřech místech: Řím, Londýn, Los Angeles a New York.
Jeden z jamů s Richardem Wrightem.