Obrázek k článku ZA OBZOREM #46: Serj Tankian hraje s Tonym Iommim pro arménské uprchlíky
| Ondřej Černý | Foto: Tony Evans

ZA OBZOREM #46: Serj Tankian hraje s Tonym Iommim pro arménské uprchlíky

S blížícím se koncem roku se znovu objevují žebříčky nejlepších desek letošní hudební sezóny. Interpreti, interpretky a kapely se sice na předních příčkách různě proměňují, ale dominující trend je jasný. Nejlepší alba letošního roku vytvořily ženy.

Když se podíváte do žebříčků, které vytvořila hudební média na obou stranách Atlantiku, najdete tam jména jako boygenius, Caroline Polachek, SZA, Olivia Rodrigo, PJ Harvey, Kara Jackson nebo Wednesday. Česká hudební scéna má také skvělé dámské zástupkyně. Bude tak zajímavé sledovat, zda se při vyhlašování nejlepších českých desek roku 2023 potvrdí zahraniční trendy nebo zdejší kotlina zůstane spokojeně specifická. Mužská a konzervativní.

Tipy na hudbu, kterou u nás v rádiích neuslyšíte

Australské postpunkové duo HighSchool, které v současnosti tvoří v Londýně, se přihlásilo s novým singlem August 19. Kapela, která se prosadila se svým gotickým zvukem, na novince více zaplula do popových vod. Podle zpěváka Roryho Trobbianiho je August 19 poslední skladbou, kterou duo napsalo pro příští EP, ale vydávají ho jako první singl.

„Sešlo se to tak rychle a přirozeně, že jsme měli pocit, že je nejlepší se s tím nepárat a zbytečně se s tím nemazlit. Pojmenovali jsme to podle data, kdy jsme písničku napsali. Uložil jsem si ji jako hlasovou poznámku do svého mobilu a název se pak už nikdy nezměnil,“ konstatoval Trobbiani.

Skladba kapely, jejíž zvuk připomíná The Cure nebo Beach Fossils, pojednává o mukách, jež člověku působí teenagerovské lásky a nese se v duchu nostalgie a rozervanosti srdce. Ve stejném stylu je nasnímán i vedeoklip, který Trobbiani režíroval.

Kapelu HighSchool aktuálně tvoří Trobbiani a Luke Scott. Ještě nedávno byla členkou i zpěvákova sestra Lilli Trobbiani, která ale skupinu opustila, aby se mohla plně soustředit na dokončení svého vysokoškolského studia. Na novém EP HighSchool spolupracují s londýnským producentem Finnem Billinghamem (Sam Akpro, Sunken), zvukovým inženýrem Philippem Weissem (Madonna, Nas, Drake) a Benem Hillierem, který jako producent spolupracoval s Depeche Mode nebo Blur.

Itasca je název hudebního projektu kytaristky, zpěvačky a skladatelky Kayly Cohen, která na 9. února 2024 ohlásila vydání nové desky Imitation of War. Jeho předzvěstí je stejnojmenný singl, který díky kytarovému zvuku zní o něco víc rockově než předchozí tvorba.

Itasca je proměnlivým hudebním projektem, který nechce být zařazen do nějaké žánrové škatulky, ale snaží se využít atributů, jež nabízejí a díky čemuž může dotvářet zvuk, se kterým pracují noiseové kapely z amerického východního pobřeží.

Kayla Cohen vyrostla ve státě New York poblíž řeky Hudson, kde začala jako náctiletá chodit na koncerty. Od prvotního okouzlení nezávislou rockovou hudbou 90. let a kapelami jako Codeine nebo My Bloody Valentine se na střední škole po koncertě Slint při jejich prvním reunion tour její hudební směrování posunulo trochu jiným směrem.

V roce 2011 se z Brooklynu přestěhovala do Los Angeles, které jejímu hudebnímu stylu svědčí víc než pulsující New York. Její tvorba také víc tenduje k písničkářství, do kterého promítá svou hlubokou znalost mytologie a ikonografie moderního amerického pouštního Západu. Nepřekvapí proto, že se video k singlu Imitation of War natáčelo v různých lokacích jižní Kalifornie. Písnička byla původně inspirovaná filmem Moje noc s Maud, ale posléze se transformovala v něco víc.

Díky scéně z filmu, kdy dva hlavní představitelé diskutují o náboženství i sobě samých, a přitom pomyslně kolem sebe konverzačně tančí si uvědomila, že tato analogie napodobování války je způsobem, jímž lidé společně vycházejí. Že jde o napodobováním míru nebo války prostřednictvím našich antagonismů, ať už zamýšlených nebo nezáměrných, které se staly naší součástí. Právě tak vznikla inspirace pro název a refrén skladby, která pojednává o pronásledování múzy při psaní hudby a tvorbě umění.

Návrat legend System of a Down a Black Sabbath je jen fanouškovským zbožným přáním, proto mohou jásat alespoň ze spolupráce zpěváka Serje Tankiana a kytaristy Tony Iommiho. Díky projektu společnosti Gibson Guitars tito hudební titáni spojili síly a vydali skladbu Deconstruction, kterou společně napsal Tankian s generálním ředitelem Gibsonu Cesarem Gueikianem. Jde o první počin kapely Gibson Band, jejíž osazenstvo se má různě měnit a veškerý výtěžek z jeho tvorby má putovat na dobročinné účely.

Deconstruction, která přesně vystihuje valivé Iommiho riffy a naléhavý Tankianův vokál, má pomoci arménskému fondu Artsakh Refugee Initiative. Obal singlu, který namaloval Tankian, je založen na jeho kresbě nazvané Naše hory, a výtěžek z jeho dražby také poputuje Artsakh Refugee Initiative, podobně jako peníze získané dražbou jedinečného exempláře kytary Les Paul.   

Začátkem roku 2023 označila australská verze časopisu Rolling Stone zpěvačku Ritu Mae za mladou umělkyni, kterou je dobré dál sledovat. V květnu tato slova potvrdila debutovým EP Superfeeling, jehož speciální verzi s dvěma novými songy vydala krátce před Vánoci.

S jemnými vokály a sofistikovanou instrumentací se na něm hudebnice z novozélandského Aucklandu pohybuje mezi indie melancholií a zamyšleným alternativním popem. Náladotvorné skladby ostatně její hudební směřování ovlivnily už v mládí, kdy v domě jejích rodičů zněly skladby Lucindy Williamsové, Leonarda Cohena, Velvet Underground, Radiohead nebo Johnnyho Cashe. Od jejích dvou sester pak přišla inspirace Avril Lavigne nebo Taylor Swift (kterou označuje za lásku svého života).

Jablko ostatně nepadlo daleko od stromu, protože Rita Mae je dcerou novozélandské legendy tamní indie scény, zesnulého Jima Lainga, který hrával v kapelách Jean Paul Sartre Experience nebo Lanky. Právě od něj se naučila, že nejlepší umění je prostě upřímné i s rizikem toho, že se člověk vydá emočně všanc a od publika se mu dostane reakce, že je to na nic.

A přesto, že na univerzitě v Dunedinu studovala medicínu (se zaměřením na neurovědu), vsadila na muziku a snaží se prosadit s vlastním hudebním stylem, ve kterém spojuje jedinečný cit pro melodii s emocionální lyrikou.

Nová vlna se starým obsahem. I tímto velmi zprofanovaným názvem odporného textu z komunistického časopisu Tribuna lze popsat kapelu The Spatulas z Cambridge v americkém státě Massachusetts. Čtveřice kolem zpěvačky a kytaristky Mirandy Soileau-Pratt prošla řadou kapel nezávislé scény (Lavender Flu, Lithics, Collate, Blimp, Mordecai). S The Spatulas Lila Jarzombek (kytara), Jon Grothman (basa) a Kyle Raquipiso (bicí) aktuálně vydali své první regulérní EP March Chant.

Šestice skladeb nabízí lehce psychedelický lofi zvuk se zpola odříkávaným vokálem Mirandy Soileau-Pratt. DIY estetika je z ani ne dvacetiminutové nahrávky sálá v každý moment a radost hudebníků je nakažlivá a přenáší se na posluchače. Záměrně nevycizelované, aby o to víc vynikl ryzí přístup. Kdo hledá návrat k původním hudebním kořenům, nebude zklamán.