Ale jestli si chcete na příští rok naplánovat skutečně speciální zážitek, musíte se vypravit na festivaly do Řecka nebo do Norska. Právě červnový festival v Aténách nebo srpnový v Oslu jsou zatím jedivými dvěma scénami, které legendární britpopová kapela Pulp oznámila jako místa, kde se naživo představí. Přát si k Vánocům ještě bližší lokaci je sice možné, ale myslíte si, že Ježíšek skutečně umí zázraky?
Tipy na hudbu, kterou u nás v rádiích neuslyšíte
Základní nástrojové trio, které bez zbytečných okolků míří k podstatě a do cíle. To je skupina Marvin's Revenge z anglického Nottinghamu. Luke Eaton (basa/zpěv), Oliver Sammels-Moore (kytara), Job Gregory (bicí) se svou tvorbou levitují někde na pomezí mezi punkem a indie. Fanoušci Idles nebo Fontaines DC by tak v Marvin's Revenge, kapele tří kamarádů od základky, kteří spolu poprvé veřejně vystoupili už v září 2015, mohli najít zalíbení. Díky energii, kterou posluchačům předávají nepřekvapí, že jsou velkými fanoušky kapel jako Foo Fighters, Queens of the Stone Age, Rage Against the Machine nebo Nirvana.
Aktuálně trio vydalo nové EP nazvané VR Porn, které předznamenal singl Jack (Let Go of the Door). Dynamická, neuroticky nervní testosteronová věc, která člověka nenechá v klidu. Minimalismus aranžmá i vizuálního doprovodu strhává pozornost k podstatě skladby, která v atmosférickém oparu dospěje až do závěrečné (a očekávatelné) katarze.
Své druhé album vydala koncem října osobitá Naoise Roo. Jmenuje se Emotionally Magnificent a hudebnice původem z Dublinu, ale momentálně žijící v Belfastu, jím navazuje na svůj, kritikou velmi dobře hodnocený debut Lilith.
Albová novinka je podle Naoise Roo koláží mnoha různých věcí. „Zakomponovali jsme na ně řadu nejrůznějších podnětů, prvků i zvuků, abychom dokázali vytvořit skutečnou texturu zvuku.“ Výzvou pro ni zároveň bylo dát dohromady řadu talentovaných lidí, se kterými chtěla spolupracovat. Na kytaru a basu tak na desce hraje Daniel Fox z Gilla Band, na bicí a syntezátor pak Rian Trench z kapely Solar Bears. Produkci si vzali na starost Liam Mulvaney (Girl Band, The Radio, Fionn Regan) a Jamie Hyland (Gilla Band, Mhaol).
V průběhu jedenácti skladeb nového alba se Naoise Roo s jejich pomocí noří hluboko do témat, která souvisejí s depresí, stereotypy, s nimiž se setkávají ženy, jež se potýkají s duševními problémy nebo s výzvami, které s sebou přináší změny hudebního průmyslu. To vše zabaleno do osobitého, různorodého hávu. Zatímco předchozí singl Sacred Cow byl noir-popovou skladbou s country nádechem, ten aktuální Silent Halls v sobě nese klasický rockový nádech a drive obklopený hymnickým zvukem strhující vypalovačky.
Ona různorodost v tvorbě Naoise Roo ale nepřekvapí. Od malička byla velkou hudební fanynkou, svou vlastní muziku začala psát od dospívání, živě vystupovat pak od dvaceti. Rozkošatělé hudební vlivy jí předala rodina – ať už šlo o desky, které vydával v 60. a 70. letech americký label Motown, osmdesátkové New Order, z další dekády pak Radiohead, REM nebo Nirvana. A i když by to člověk při poslechu novinky Emotionally Magnificent úplně netipoval, velký vliv na tvorbu Naoise Roo měla basová linka The Pixies. Možná i proto píše basové linky svých skladeb jako první.
Novým double singlem potěšila fanoušky kapela Gas Kunst. Garážová čtveřice na dvojici písniček Cinematic Ocean View/Gift Wrap dobře vystihuje podstatu rockové muziky. Bez keců a okolků míří přímo na komoru s veškerou špinavostí, která je na tom lákavá. DIY přístup je zárukou jasného, nijak nepřeprodukovaného zvuku, se kterým si pohrál James Aparicio, který má zkušenosti s prací pro takové kapely, jakými jsou Spiritualized, Depeche Mode, Mogwai, Moby nebo Nick Cave/Grinderman.
Novinka přichází téměř rok od vydání debutového singlu 101. Mezitím kapela stihla vydat hned dvě EP. Při poslechu Gas Kunst se vypravíte na vydařený večírek, který si všichni užijí. Syrová energie se v něm snoubí s drsnou nostalgií, dravý zvuk pak s fortelným nástrojovým řemeslem. Samotná kapela nahrávku s lehkou nadsázkou označuje za „výstřední verzi raných Foo Fighters, když byli dobří“.
Deník Irish Times ji označi za interpretku, kterou je dobré v roce 2023 sledovat. Lucy Rice, aka Last Apollo si toto označení vysloužila svým svěžím hravým stylem plným bohatých vokálních harmonií a beatů. Při poslechu aktuálního singlu Just Tonight člověku zároveň přirozeně vytanou na mysl interpretky jako PJ Harvey, Wolf Alice nebo Adrianne Lenker, zpěvačka kapely Big Thief, které patří k inspiračním vlivům Lucy Rice.
Oproti svým začátkům v roce 2020 Last Apollo prošla určitou změnou. Zatímco dříve sázela na jednoduché indie popové skladby, novinka nabízí členitou krajinu, která je hudebně temnější, emotivnější a více proměnlivá. Novinka Just Tonight, která pojednává o křehké rovnováze mezi vyčerpáním a nadějí, se zabývá řadou emocí, jež člověk pociťuje během období duševního utrpení.
Rockově funková psychedelie inspirovaná afrobeatem. Právě tak lze popsat tvorbu AGBEKO, jedenáctičlenné kapely z Manchesteru, která čerpá inspiraci ze zlaté éry nigerijských, ghanských a etiopských tanečních parketů 70. let. Tvoří ji přitom bílí dvacátníci, kteří vyrostli na rocku, funku a jazzu. A právě tahle partička právě vydala svou druhou desku, kterou nazvala There Must Be Another Way na které působí jako mocná přírodní síla přinášející poselství, porozumění i moment překvapení v podobě exploze na tanečním parketu. I díky své nespoutané energii je kapela vyhledávanou a chválenou položkou na britské festivalové scéně.
Na nové desce AGBEKO ztělesňují opojnou směs Afrobeatu, psych-rocku, Ethio-jazzu a protestsongu. Jejich skladby jsou soundtrackem soudobého světa, který si libuje v balancování na pokraji kolapsu. AGBEKO tak spojují neskutečně hravou a chytlavou muziku se závažnými soudobými tématy, ať už jde o rostoucí popularitu krajní pravice v západní Evropě a USA nebo o ztrátu dobrého přítele. To vše v naprosto luxusním podání zdatných instrumentalistů.
Dámská kapela z Dublinu girlfriend. vydala na Halloween své debutové album. Jmenuje se To Be Quiet a vznikalo v průběhu uplynulých osmi let. Dámy do něj podle vyjádření kapely „vložily svou krev, pot a slzy. Přežilo zlomené kosti, nezaměstnanost, slepé uličky, celosvětovou pandemii, nemoci, žal, krize, nezákonné vystěhování a mnoho dalších nepříznivých faktorů, které se občas zdály nepřekonatelné.“
Písničky na desce mají být exorcismem těchto věcí, které členy kapely pronásledují. Zároveň popisují i bolest, která je s životem spojena, ale především jde o oslavu přátelství a schopnost proměnit bolest v něco krásného, a to společně s kamarády.
Skupina vznikla v Balbrigganu v roce 2015. O čtyři roky později, ještě v době, kdy o hrozbě covidu nikdo nevěděl, se rozhodla dočasně přestat s živým vystupováním a zaměřit se na nahrávání nového materiálu a návrat na scénu v roce 2020. K tomu ale ze známých důvodů nedošlo.
Základní čtveřice Hana Lamari (zpěv), Sophie Dunne (kytara), Eilis Mahon (basa) a Lahela Jones (bicí), doplněná o experimentální multiinstrumentalistku Robyn Avery tak měla dostatek času připravit tolik materiálu, že 14 skladeb na debutu obsáhne téměř celou hodinu. Jak rejich repertoár zní skvěle reprezentuje shoegaze ovlivněný singl In Silence.