Je to poměrně plodný autor. Deset alb za necelých dvacet let sólové dráhy, to je docela slušná produkce. I když sám Baumaxa tvrdí: „S tou plodností to není již tak horké. Pokud mi přebývá nějaká píseň, je to spíše proto, že se nehodila do předchozího konceptu. Ale moc jich není.“
Kolik písní jste dodnes napsal?
Tuším jako Baumaxa něco okolo sto padesáti, předtím pro kapely taky tak stovku, ale mám dost velkou autocenzuru, spoustu pitomých nápadů zahazuji. Tedy, pokud nejsou tak pitomé jako Mámámamá nebo Housenka, tam už mě to naopak začíná hodně bavit.
Měl jste v dětství nějaké literární sklony? Jak jste se dostal k psaní písní?
Sklony jsem měl spíše pěvecké a šaškovské. Byl jsem takové malé tlusté básnické střevo. Ještě než jsem se naučil chodit, zpíval jsem vleže své první melodie, takže mámě, Vlastě Bouchačce („Luboši, už nepij nebo skončíš jako děda!“) lidé v prostředcích MHD nakukovali do kočárku v domnění, že tam vozí zapnuté tranzistorové rádio.
Pamatujete si na svou první píseň?
Asi písničky se skupinou Vandalové ze 4. třídy ZŠ v Litvínově-Janově. Bylo to spíše takové skandování sloganů čtyř spolužáků ve složení Jiří Masopust, Lubomír Tichý, Jiří Šedivý a Jan Nerad.
Co jste ve svých začátcích poslouchal? Dokázal byste vyjmenovat vaše tehdejší vzory?
Ano, vzorů bylo spousta: Drupi, George Michael, Dalibor Janda, Peter Nagy, Ozzy Osbourne, Elán, Tublatanka, Bono a U2, The Cure, později celá grungeová scéna, Red Hot Chili Peppers, Fun Lovin‘ Criminals, David Bowie, System of a Down, Miles Davis, z českých Pražský výběr, Buty, Vltava, Už jsme doma, J.A.R., Illustratosféra a vlastně celá, celičká, veškerá planet music.
Jak byste popsal hlavní témata, kterých si ve svých písních všímáte?
Snažím se z různých úhlů popsat vedoucí úlohu duše a srdce v boji proti insanitě mozku tak, abych vykřesal alespoň malinkou jiskru beznaděje, že zbytečky světa jsou ještě v pořádku a světlo na konci tunelu není vlak, který se blíží z protisměru.
Co musí obsahovat text, aby byl opravdu dobrý?
Ideálně nějaké nadčasové sdělení nebo silný pocit podaný originálním, ale zapamatovatelným slovním obratem, to je kumšt, udělat to jako Buty. Otázka nadčasovosti je zásadní problém.
Existují dva pojmy – nadčasovost a aktuálno. Vylučují se? Myslíte někdy na to, jak budou vnímat lidi vaše písně třeba za padesát let?
Myslím, že se vylučují. Takové ty aktuální písně, těm říkám „čas tužky“, k nim je jednoduché sklouznout. Dělával to například Ivo Jahelka ve svých klípcích ze soudní síně. Teď to dělal Špindl X. pro nějaké médium nedávno. A Pokáčovi, tomu se tlemí už i můj mladší syn: Tati, von vlastně zpívá zhudebněný zprávy!
S tím souvisí další věc. Zobecnění. Snažíte se ve svých písničkách zobecnit konkrétní životní zkušenosti? Nebo tvoříte spíš intuitivně?
Takové zobecnění na druhé straně právě reprezentuje tu nadčasovost. A to je, myslím si, podstatné, v tom spočívá um či umění – napsat něco obecně platného, uchopitelného, přenosného, z hlediska mikropohledu několika málo generací opičanů na této kuličce „nesmrtelného“. Stát si za svou snahou o to zachovat kontinuitu intuitivním prorážením propojek mezi slepými uličkami zbudovanými předchozími generacemi. To je pravou úlohou každého čumělce a celého čumění vůbec! Čumění do blba tak dlouho, až z něj vypadne moudro!
V čem se liší text písně od básně?
Dobrému textu by mělo být jedno, zdali je písňový nebo zdali je básní. Měl by ustát existenci sám o sobě a obalen hudbou se pak cítit povznesen k výšinám.
Skládáte rád písně s dějem – zhudebněné historky?
Jak už jsem naznačil, zhudebněné historky tě překvapí jen napoprvé. To neznamená, že tě nemohou rozesmát třeba i třikrát. Ale již napodruhé víme, že policie zaklepala u nesprávných dveří!
Co z hlediska textaře přinesl do hudby rap a hip hop?
Nadbytečné množství slabik za účelem dodržení flow. Verše pro verše zpravidla. Teď vám zarapuji o tom, jak rapuji. Viz track Kokotko z posledního alba F!asco. Vítězství formy nad obsahem.
Nakolik vás zajímají anglismy? Všiml jsem si, že je často počešťujete…
Zajímá mě kombinovat a vymýšlet kraviny a novotvary ze všech možných dostupných slov, překrucovat je a dávat jim nové, nečekané významy. Zemánek z Wohnoutů mi říká: Xaviku, ty jsi taková Bezedná Studnice Píčovin neboli BSP…
Máte-li možnost použít spisovný i hovorový výraz, kterému dáte přednost?
Poměrně často kleju či kleji, v mládí jsem kouříval klejky. Děti učím, že pokud řekneš prdel, musíš nejdřív znát zadek, zadnici, hýždě, pozadí a řiť alespoň. Tím se řiď, vštěpuji jim! A pak vol podle situace, vole!
Co takzvané vulgární výrazivo?
Vše, co by neřekl Marek Eben. Marek Eben totiž nekleje!
Už jste se zmínil, že vás zajímá a baví jazyk, různé slovní patvary, zkratky a podobně.
Ano, abych přežil v tomto pragmatickém, tupém světě, snažím se zaměstnávat mysl lingvistickými hrátkami. Čeština je k tomu ideální snoubenkou.
Jiným prostředkem, který je pro vás typický, jsou parodie. Vnímám je nejen jako parodie na jiné písně, ale třeba i jako parodie na reklamní slogany. Viz třeba Globus.
Jediné kritérium pro parodii mám, že by měla být v něčem lepší než originál, jinak nemá smysl s ní ani začínat. A originál mohu mít rád, v tom případě je parodie poctou a odlehčením, často, když je původní věc nebezpečně glorifikována, anebo jde o tupou debilitu, jako v případě sloganů obchodních řetězců, kdy parodií upozorňuji na plíživé vymývání mozků.
Jak jste na tom s inspirací? Jste spíš autor, který je se skladbou hotov za pár minut, nebo to trvá celé měsíce, než najdete správná slova?
Postupem času čím dál hůře, do značné míry jsem témata vyčerpal, do značné míry vyčerpal život mě samotného. Projevuje se to postupnou potupnou ztrátou múzy, mízy a ducha jako takového. Krásně to popisuje Iggy Pop v písni I Wanna Go to the Beach.
Z čeho se rodí vaše texty? Začínáte od prvního verše, od refrénu nebo máte nějakou jinou metodu?
Vymyslím třeba nějaké čtyřverší a našinec by si řekl: No ty vole, to je refrén jako prase! Tak to použiji jako úvodní verše, a pokud to nedokážu posunout někam dál, zahazuji. Proto mám takový odpad.
Co inspirující místa nebo prostředí?
Mohou být zmíněna explicitně, místním to udělá radost a člověka to ková k regionu, ale mohou zůstat utajena v mysli autora a dá se jejich krajinami při přehrávání písně soukromě putovat a jitřit. Stačí, když v posluchači vyvolají podobný pocit, netřeba vždy jmenovat.
Jak vnímáte klipy? Neomezuje konkrétní obraz posluchačovu fantazii?
Klip je v současné době nepostradatelnou součástí skladby. Končí éra alb jako takových, roztěkanost posluchače dostoupila do takové míry, že je rád, když dokáže alespoň do poloviny dokoukat klip k novému singlu, jinak by si ho ani nepustil. Konkrétní obraz posluchačovu fantazii neomezuje, jelikož již žádnou fantazii nemá. Všechny perly již byly sviním naházeny.
Máte jako textař nějakou dosud nesplněnou ambici?
Tak určitě! Chtěl bych se ještě na stará kolena prosadit jako Scatman John nebo s ukulele v ruce nabékat ve stupidní Jamaican English nějaké nesmrtelné, nesmyslné, mezinárodně uchopitelné texty.
Seznamte se
Xavier Baumaxa je severočeský písničkář, vlastním jménem Lubomír Tichý. Na sólovou dráhu vstoupil v roce 2003 albem Fenkám, které měl ve své době spolu s následujícím Buranissimo forte až kultovní charakter, stejně jako jeho spolupráce s Evou Pilarovou, Miroslavem Moravcem nebo Martou Kubišovou. Pro Baumaxu je typický ostrý jazyk i témata. Posluchače stejnou měrou baví i znejisťuje. Své desáté album Fiasko vydal loni, vzniklo ve spolupráci s Janem Čechtickým a kytaru na něm vyměnil za elektroniku.