V první epizodě se do historie Wohnout ponořili Matěj a Honza Homolovi. Vzpomínali na dobu, kdy to u nich v pokojíčku vypadalo jako v reggae klubu, automatického bubeníka vyměnil metalák z vesnice. A dojde i na okolnosti vzniku prvního alba s podivuhodným názvem CunDalLa Ryschawa.
V druhé epizodě se do historie Wohnout ponořili bubeník Zdeněk Steiner zvaný Fenek a baskytarista Jiří Zeman známý jako Zemánek. Jinak také Duo Egon a majitelé řady dalších přezdívek. Probrali jsme období desek Pedro se vrací, Rande s panem Bendou i Polib si dědu. A došlo i na první krize kapely, vykradenou zkušebnu, fackovanou v Chorvatsku a spolupráci s finskou kapelou Waltari. Třetí epizoda vás čeká ve středu. Ještě předtím si můžete přečíst pět dalších historek z historie Wohnout, o kterých byla řeč.
Podcast Headliner CZ můžete poslouchat komplet zdarma na Seznam podcastech. Pokud vás naše podcastová tvorba baví, podpořit nás můžete na herohero.co/notyvole nebo forendors.cz/notyvole. Děkujeme.
1. Zkušebna v dívčím domě
Zemánek: Zajímavou zkušebnu jsme měli na Žižkově v Husitské ulici. Ten barák, to bylo takový pražský centrum homosexuálů… A tam nás po tom baráku různě šoupali. Začínali jsme, myslím, v patře, a to bylo hned vedle šatny, těch umělkyň. Pak jim začalo vadit, že děláme hluk, tak nás šoupli úplně nahoru. My jsme totiž zkoušeli velice často.
Fenek: A já do toho chodil dopoledne cvičit na bicí. A to ty umělkyně ještě vyspávaly… Teda vlastně už nevyspávaly, když jsem začal hrát. A to byl ten problém.
Zemánek: Docela dlouho jsme tam byli pod střechou. Ale pak nás šoupli ještě úplně do suterénu, kde byl předtím nějaký privátní pokoj, kde se dělo… kdo ví co. Byl to zajímavej barák. Oni tam měli všude kamery na schodech a měli tam i mluvítka, se kterýma s náma různě komunikovali.
Fenek: Honza tam měl takovou pěknou historku. On měl tehdy žlutou hlavu a najednou se z toho repráčku ozvalo: Ahoj, kuřátko, vana už je napuštěná… To oslovení měl od kapely na talíři ještě dlouho.
2. Dáváme výpověď
Matěj: Od třetí desky Pedro se vrací nastal okamžik, kdy kapela začala poprvé trochu vydělávat. To znamená, že se to otočilo. Zjistil jsem, že můj měsíční příjem z Wohnout je stejný, jako jsem dostával v práci. A tenkrát mě poprvé napadlo, že bych se tím mohl živit. Do té doby jsme furt hráli, byli jsme rádi, že hrajeme, ale žádný peníze to negenerovalo. Prvních pět let jsme všechno spíš jenom dotovali. Nepočítali jsme s tím, že by kapela mohla být naše živobytí.
Fenek: Já tehdy kolem roku 2004 dělal v reklamce. A postupem času jsem zjistil, že tam chodím míň a míň. Až jsem tam najednou přestal chodit úplně.
Zemánek: Já jsem taky ještě v roce 2004 dělal v divadle Minor. A taky to byla moje poslední sezóna.
Honza: Já ale třeba měl dobrou práci a bavilo mě to. Vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, že bych se v životě živil muzikou. Ale v nějaké fázi nastal moment, kdy jsem to jednoduše všechno nestíhal. Měl jsem hodně práce v práci, měl jsem hodně koncertů. Až za mnou přišel šéf a říká: Tak se rozhodni. A já se rozhodl pro tu muziku.
Fenek: Tehdy jsme začali hrát opravdu hodně. Dvojáky v pátek i v sobotu. A lidi chodili.
Honza: Nebylo to tehdy tak, že bychom si mohli jezdit po světě. Ale mohl jsi přežít, koupit si jídlo, ubytování, zaplatit nájem. A v takové fázi jsme se drželi ještě dlouho.
Matěj: Po třetí desce jsme, myslím, všichni byli profesionální muzikanti, co se živí kapelou. Kromě Fenka, ten ještě učí bicí v ZUŠce. Což je taky muzika.
3. Televizní sláva Dua Egon
Fenek: Tehdy s námi album točil zvukař Andy Lažo. A ten nám pustil nějaký finský instruktážní video z 80. let, jak tančit správně disco. Naprosto nás to se Zemánkem fascinovalo, tak jsme si hned začali zkoušet ty kroky.
Zemánek: A pak se to nějak přeneslo i na koncerty.
Fenek: Nejdřív se to tančilo do začátku písničky Ryba shnilá, kde je dlouhá předehra na kytaru. Ono to bylo krátké, tak jsme předvedli to finský disco. A asi to mělo dobrou odezvu, tak jsme se v tom začali vrtat.
Zemánek: Pak se to nějakým způsobem dostalo do televize, kde tehdy běžel hudební pořad Pomeranč. Nabídli nám, jestli tam nechceme mít vlastní věc. A my souhlasili, aniž bychom tušili, co tam budeme dělat. Museli jsme vymyslet nějakou koncepci, rozhodli jsme se, že budeme vyučovat tohle taneční číslo s maďarským pianistou Jánošem Šékem, což byl náš kámoš Joska.
Fenek: Vždycky jsme si přivedli nějakého známého hosta, dávali mu otázky a zároveň on si to pak s námi zatančil.
Zemánek: Takhle jsme měli asi pět nebo šest dílů. V tom prvním jsme učili třeba první čtyři takty tanečního čísla a v tom posledním už to bylo kompletní.
4. Rádio Děda. Sto litrů za tuhle blbost
Zemánek: Při natáčení desky Polib si dědu jsme založili Rádio Děda. Tehdy jsme si pronajali takový krásný statek na Kačinách u Olbramovic. Rytmiku jsme měli hotovou, a tak jsme se už jenom s Fenkem flákali.
Fenek: A začali jsme vysílat. Nejdřív jsme dělali songy a v nich srandu z různejch stylů. Hip hop, dechovka…
Zemánek: Možná to bylo tak, že jsme nejdřív něco mluvili. A pak, když jsme udělali hitparádu, jsme začali každej díl dávat na stránky Wohnout. Vlastně jsme si tak dělali promo. Vyžívali jsme se hlavně ve vyrábění znělek pro rubriky jako horoskopy, počasí… Dotáhli jsme to až ke koncertu ve Futuru. A bylo to pěkný. Přišlo třeba 250 lidí. Ale taky lidi z vydavatelství, že to chtějí vydat. My na to, že si dělají srandu. Většina těch věcí byla narychlo spíchlá v midi, jenom jako legrace. Ale nakonec jsme na to kejvli a skoro všechno natočili naživo. Pak přišel Pavel Kloupar, pořadatel Sázavafestu, že chce, aby tam zahrálo Rádio Děda. A my říkáme: Dej sto litrů…
Fenek: Mysleli jsme si, že je nedá, že jo?
Zemánek: Ale a on: Tak jo. A tak jsme tam tuhle naši blbost zahráli.
5. Z Chorvatska se vozí ručník
Fenek: Kolem roku 2000 se začaly pořádat šílený akce. Zájezd fanoušků s jejich oblíbenejma kapelama k moři. Jely tři, čtyři autobusy…
Zemánek: … do Tisna u Šibeniku. Už když jsme tam přijeli, byli jsme unavený a v podroušeným stavu. Ta cesta byla dlouhá. A najednou nám došlo, o co půjde. Stál tam takový betonový kryt, což byla ve skutečnosti hospoda. V ní úplně opilý Vašek Koubek a hrál něco na harmoniku. Všichni se tam různě potáceli. Zhrozili jsme se, co to je?
Fenek: A byli to lidi, který měli ten den odjet domů. My jsme je měli nahradit.
Zemánek: Za pár dní už jsme se tam potáceli taky. A to bylo fakt šílený. Každej den úplně do plnejch. No, byli jsme ještě celkem mladý.
Fenek: Děly se tam různý věci. Třeba fackovaná.
Zemánek: To si pamatuju. Prostě jsi stál na baru a přišel Homola nebo někdo a dal ti facku. A tys mu ji vrátil, nebo někomu jinému. A postupně se to samozřejmě zvrhlo.
Fenek: Před barem stáli lidi a fackovali se.
Zemánek: Vznikla tam zvláštní skupina lidí, kteří trávili čas společně.
Fenek: Nechlastali jsme snad jenom ten den, než se hrálo. Až potom, no. Když jsme se vrátili z prvního Chorvatska, vyplivl nás autobus někde na Hájích. Zjistil jsem, že mám vyholený vlasy a na hlavě číro. A Zemánek přijel bez batohu.
Zemánek: Měl jsem jenom ručník. Ten batoh jsem si asi nenaložil. Do dneška se nenašel!