V prvním díle promluvili Michal Hrůza, Mejn, Jan P. Muchow, Matěj Homola z Wohnout, Radek Bureš ze Skyline a Michal Thomes z Rock for People.
Michal Hrůza (zpěvák): Zastydlí pankáči ze zkušebny
Kdy tě poprvé zaujala Vypsaná fixa?
Znal jsem je vlastně, ještě než vznikli. Tehdy se jmenovali jinak, říkali si KRK. Hrál tam s nima jeden kluk, Burác, který psal geniální texty, ale bohužel umřel. Měli jsme společnou zkušebnu a pořád jsme se popichovali a hádali. V Pardubicích to tehdy frčelo, odtamtud byli třeba i -123 minut, k nám do zkušebny chodila zpívat s kapelou taky Daniela Písařovicová ještě předtím, než se stala moderátorkou v televizi. S Márdim jsme na začátku měli takovej správnej rivalskej vztah. Já jsem mu říkal, že jsou zastydlí pankáči, a on nám, že jsme komerčáci. Režisér Michal Kudláček nás pak rozsoudil. Vysvětlil nám, že jsme s Márdim blbci oba, že děláme tu samou věc, akorát k ní každej přistupujeme z jinýho úhlu.
Jaký zážitek si s Vypsanou fixou pamatuješ nejvíc?
Když mě vyrazili z Ready Kirken, přišli moji bývalí spoluhráči za Márdim, aby jim psal texty. A on je s tím poslal do hajzlu. Hodně mi to tehdy pomohlo. Přes všechno naše tehdejší mladický rivalství jsem si uvědomil, že v nouzi poznáš kamaráda.
Který je podle tebe jejich nejlepší song?
Je jich hodně, ale asi bych zvolil méně známou píseň Nina. Má krásný text. Tahleta Nina na mě se dívá…
Co bys kapele popřál k třicetinám?
Aby zůstali pořád stejní a pravdiví. Protože si myslím, že v tomhle jsme si snad i po těch letech pořád podobní, že se snažíme do hudby dát pravdivě, co cítíme. Tak ať jim to vydrží alespoň ještě třicet let.
Mejňák (ex-basák): Chuť dobýt svět
Kdy tě poprvé zaujala Vypsaná fixa?
S klukama se známe od patnácti let a od tý doby jsme spolu založili nějaký kapely, s Pítrsem dokonce tu úplně první. Potom vznikla fiXa, kde hrál na basu Dejmal, můj spolužák z průmyslovky. Dejmal se po několika letech rozhodl skončit a Mejla se na mě uchechtl: „Super, tak jsme spolu zase v kapele!“ Tuna koncertů, chuť dobýt celej svět, spousta energie, hypernadšení a největší trumf v rukávu: geniální Márdiho texty! To všechno jsme měli v kapse a spousta z toho zůstala i teď.
Jaký zážitek si s Vypsanou fixou pamatuješ nejvíc?
Ze třiceti let jsme spolu v kapele prožili dvacet a jsem za to opravdu rád, byla to dlouhá a intenzivní jízda. Tohle sice není žádná zásadní historka, ale jen taková mimoběžná momentka: „Jednou jsme v šatně na společném turné s Mňágou dostali od zpěváka Filiho knížku vzpomínek (vlastně jeho tištěných příspěvků z Facebooku) s titulem Petr píše, tak se ptám baskytaristy Nekyho: „Už jsi to četl?“ Neky se na mě zašklebil a zahlásil: „Já to nemusím číst, já to žiju!“
Který je podle tebe jejich nejlepší song?
Nejdřív jsem chtěl říct Svaz českých bohémů, ale čtenáře by tahle přízemní satira mohla zmást, takže radši neřeknu jednu konkrétní píseň, ale celé album Fenomén, a to z toho prostého důvodu, že do sebe v rámci vesmíru a času zaklaplo všechno, co mělo.
Co bys kapele popřál k třicetinám?
The best is yet to come!
Jan P. Muchow (producent): Nikdo nepíše texty jako Márdi
Kdy tě poprvé zaujala Vypsaná fixa?
Hned, když jsem Vypsanou fixu slyšel poprvé, mě zaujaly texty a energie. Stereoid a 1982. A hned jsem se zamiloval.
Jaký zážitek si s Vypsanou fixou pamatuješ nejvíc?
První, na co si vzpomenu, je, že jsme společně s Fixou zabili Ivana Trojana (naštěstí jen málem). Jiří Vejdělek mě oslovil ke spolupráci na filmu Václav. Měl jsem k filmu složit scénickou hudbu, ale také vybrat kapelu, která by měla v jedné scéně hrát koncert. Ve scénáři bylo napsáno, že náš hlavní hrdina náhodně dorazí na koncert nějaké kapely a bude stržen hudbou a energií interpreta k šílenému křepčení a tanci. Hned jsem věděl, že by to měla být Vypsaná fixa. Márdi a spol. souhlasili. Když jsem den po natáčení té scény volal, jak to dopadlo, v telefonu se ozvalo: „Ivan zkolaboval a odvezli ho z placu do nemocnice.“ Strašně jsem se lekl. „Je to moje chyba,“ říkal jsem si. Naštěstí Ivan je ze železa. Ještě ten večer podepsal revers, vrátil se na plac a scénu dotočil. Kluci pak pro film ještě složili a nahráli skladbu Dezolát. Udělal se na ní z filmu i klip.
Který je podle tebe jejich nejlepší song?
Já mám minimálně dvacet „nejlepších songů Vypsaný fixy“. A píšou furt vynikající kusy. Z novějších třeba: Sen nebo Fortuna. A z evergreenů: 1982, Ledňáčci, Mažoretka, úplně celý album Fenomén, Panenka Chou-Chou, Velká láska, Okresní knihovna, Klenot...
Co bys kapele popřál k třicetinám?
Aby je to pořád bavilo. Nikdo jiný takový na naší scéně není. Nikdo nepíše texty jako Márdi, žádná kapela nemá takovou koncertní energii. A proto bych si přál, aby hráli pořád, pořád a pořád...
Matěj Homola (Wohnout): Fixa zdraví Hradec Králové!
Kdy tě poprvé zaujala Vypsaná fixa?
Asi před dvaceti lety mě vzala moje tehdejší přítelkyně na jejich koncert. Po třetí písničce jsem odešel, neuvěřitelně mě ta kapela srala, přišlo mi to jako levná kopie Nirvány, včetně toho, že vypadali jak na heráku. Pak jsem je viděl podruhý, potřetí... A zlomilo se to do mý nejoblíbenější tuzemský kapely, se kterou máme jako Wohnouti to štěstí občas hrát. K tomu heroinu jen poznámka, že se pak po důkladnějším seznámení ukázalo, že kluci ani nehulej.
Jaký zážitek si s Vypsanou fixou pamatuješ nejvíc?
Protože se máme rádi, tak mezi námi proběhlo mnoho povedenejch kanadskejch žertíků. Zmíním ten, kterej se nepovedl – nechali jsme vyrobit vánoční billboard s nápisem Fixa zdraví Hradec Králové a pověsili ho do Pardubic kousek od Márdiho bydliště, protože mezi těmi městy jsou nějaký žabomyší války. Stálo to energii a prachy a ti šupáci si ho jako naschvál vůbec nevšimli, což byl skandál!
Který je jejich nejlepší song a proč?
Pro mě asi Mažoretka, kterou občas u nich zahostuju. Její sound je mi libej a jako u většiny ostatních fixích textů netuším, co tím chtěl básník říci, ale to mi vůbec nevadí.
Co bys kapele popřál k třicetinám?
Další dávku elánu, Fixa je o živým hraní a při jejich počtu koncertů za rok to chce hodně síly. A samozřejmě jim přeju na pódiích tak skvělý kolegy, jako jsme my.
Radek Bureš (Skyline): Zlomená ruka koncert nezastaví
Kdy tě poprvé zaujala Vypsaná fixa?
Mě právě poměrně dlouho spíš nezaujala. Měl jsem je podvědomě zapsané jako nějaký regionální pivní punko-bigbít, až někdy kolem třetí desky mi začalo docházet, že jsem úplně mimo a cca od čtvrté desky už vím, že Márdi je textařský génius a tahle kapela je domácí klenot a zásadní fenomén a že to tak už zůstane navždy.
Jaký zážitek si s Vypsanou fixou pamatuješ nejvíc?
Často jsme hráli někde po sobě. A i když jsme měli seberozjetější koncert, Fixa to vždycky měla ještě rozjetější. Takže zážitek to byl vždy, když jsem mohl pozorovat jejich koncert z boku pódia, protože tak extatický publikum se jen tak nevidí. Jinak oblíbená historka je třeba ta, jak Pítrs hrál a hlavně dohrál koncert na RFP se zlomenou rukou. Ta mi pro tuhle kapelu přijde výstižná tak nějak všeobecně.
Který je jejich nejlepší song?
To je těžký, ale nejradši mám asi skladbu Duchové. Je to z jejich „britský“ desky Klenot a má to opravdu takovej ten „britskej“ zvuk, kterej těm písničkám sluší. A ten text je dokonalej doják: „Celý dětství je pevnina, z který pomalu odplouváš...“
Co bys kapele popřál k třicetinám?
Ať hrajou pořád pořádně!
Michal Thomes (Rock for People): Jekot japonských fanynek
Kdy tě poprvé zaujala Vypsaná fixa?
Textem „roztočíme mrtvýho čápa nad hlavou“, což mi přišlo dobrý...
Jaký zážitek si s Vypsanou fixou pamatuješ nejvíc?
Konkrétní historka mě teď nenapadá, ale dost jsem se s chlapci najezdil dodávkou a kromě plných sálů jsme zažili i totální propadáky. Například Lanškroun a Říčky, kdy přišlo třeba třicet lidí... ale na druhou stranu i výlet do Japonska, kde pobláznili japonské fanynky, které na ulici ječely jako ve filmu Help...
Který je jejich nejlepší song?
Těžká otázka, protože dobrých–skvělých písní mají opravdu dost. Dlouhodobě mám rád Ledňáčky a Samurajské meče.
Co bys kapele popřál k třicetinám?
Aby se jim stále dařilo „nežít z podstaty“ a každou další deskou se někam posunuli, jak to už 30 let dělají. A když se budou snažit, tak je možná někdy vezmeme na Rock for People!