Odejdou na „jih a jihovýchod od Alp“, někam na Seychely, do Thajska nebo na Bali (podle ekonomické úspěšnosti v uplynulém roce) a tam se pokoušejí přežít nejstudenější a nejtmavější dny roku. Občas při tom někdo spadne z motorky a zlomí si ruku, dostane žlutou zimnici, nechá se postřelit harpunou při lovu žraloků nebo ho postihnou tak výjimečně těžké žaludeční potíže z místního jídla, že kapela vysklí ještě kus dubna a sezónu začne až o majálesech, které jsou rok od roku dřív a do několika let se nejspíš budou slavit už od 1. dubna.
Tyhle újmy na zdraví nejsou na škodu, protože posilují PR souboru. Lidé čtou o malérech svých oblíbených nebo neoblíbených hvězd mnohem raději než rozbory umělcovy nové desky.
V Čechách zůstávají jen ti neúspěšní a ti, co mají strach z létání. Nebo taky mohou odskočit na pár týdnů do některé „odmašťovny“ a pokusit se zbavit závislosti na alkoholu, kterou si účinně pěstovali po celý předchozí rok. Taky mohou mít na krku nějaká neodkladná jednání jako jsou například rozvody, svatby, autohavárie nebo jednání se stavebními firmami ohledně přístavků na svých haciendách, generaci od generace stále vzdálenějších od Prahy. Všimli jste si přeci, že jednotliví členové kapel se sjíždějí na koncerty ze všech směrů jako kdyby to byla hvězdicová jízda do Monte Carla.
Tříměsíční díra v programu obvykle děsí pořadatele, vydavatele i novináře. Není nikdo, kdo by vystupoval, kdo by něco zrovna chtěl vydat a co se týče rozhovorů, těžko sehnat aspoň na telefon někoho v okruhu dvou set kilometrů. Hudební vydavatelství se proto v uplynulých letech začala v tuto neúrodnou dobu věnovat tak zvaným developing artists čili novým umělcům, které brala pod svá křídla. Computerová doba tuto praxi pozvolna zastavuje. Čím dál víc umělců nevydává desky ve fyzické podobě jako CD nebo vinyly a rovnou je sází na Spotify, Apple music nebo YouTube, takže jim je jedno, jestli mají jejich posluchači po Vánocích vymetené kapsy nebe ne.
A víte, že přesto existuje jeden člověk, který většinu svých desek z posledních let vydává na začátku roku? Nejstarší žijící Beatle Ringo Starr! Prý si jich novináři aspoň všimnou, a protože nemají o čem psát, vzpomenou si na starého dědka a něco o něm napíšou.
Tahle prázdná předsezóna ale nepostihuje jen desky a koncerty. Mezi lednem a březnem nevycházejí například ani žádné atraktivní knižní trháky. A platí to odedávna. Proto více než před půlstoletím vznikla každoroční akce Březen – měsíc knihy, která se pokoušela nastartovat novou literární sezónu. Zaslechl jsem už pár názorů, že by se mohla podobná knižní kampaň vrátit. Nu, možná by mohlo zároveň vzniknout také něco jako Březen – měsíc desek. No jo, ale co potom v dubnu? Pokud si pamatuju, existoval Duben - měsíc ptactva…
Seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu.
Foto: Jan Kolman