Obrázek k článku VLČKOVIZE: I poručík Kojak okořenil populární hudbu. Ať žijí umělci jednoho hitu
| Josef Vlček | Foto: Jan Kolman

VLČKOVIZE: I poručík Kojak okořenil populární hudbu. Ať žijí umělci jednoho hitu

Zrovna hrají v rádiu písničku One In A Million, kterou kňourá jakýsi zapomenutý zpěvák jménem Bosson. Ve světovém kontextu se tenhle Švéd vynořil v roce 2001 právě s touhle skladbou, která se hrála všude od Japonska po Itálii, a pak už o něm nebylo slyšet. Vydal ještě jeden singl, který se pokoušeli hrát jen v Německu a rodném Švédsku, ale po tom, co zapadl jako tisíce jiných písní, úplně zmizel. Stal se typickým příkladem jevu, kterému se říká One-Hit Wonder.

Zpěváci s titulem „zázraky jednoho hitu“, jsou běžným jevem populární hudby už od jejích začátků. Možná bychom jich napočítali několik stovek. Problém je samozřejmě s definicí – jde o zázraky ve světovém kontextu nebo jen v lokálním prostředí? Co když i jejich druhá písnička uspěla, třebaže jenom v rodné zemi? Anebo jejich největší hit byl taková bomba, že i následující skladby měly celkem přijatelný úspěch, ale z dnešního pohledu zůstaly v jejím stínu. Příklad? Gangnam Style od korejského zpěváka Psy z roku 2012. Na diskotékách se potom poměrně často hrály i jiné jeho skladby, ale skoro každý, kdo v diskoškách nejede, zná jen tu jednu jeho celosvětovou odrhovačku, která má jen na YouTube 5,8 miliardy zhlédnutí! 

Vzdor nejisté definici jsou one-hit wonders solí populární hudby. Bývají výplní žebříčků mezi produkcí různých megastars a tím vlastně rozbíjejí monotónní vyznění hitové produkce. Jsou často – podobně jako třeba zmíněný Psy – nositeli nových trendů. V šedesátkách si tak můžeme připomenout hippie hymnu San Francisco od Scotta McKenzieho a v sedmdesátkách zase soubor Baccara a song Yes Sir, I Can Boogie jako příklad nastupujícího europopu. Na konci osmdesátek zase přišla například Kaoma s dodnes oblíbenou Lambadou a s ní i trend cílených letních hitů. A tak bychom mohli pokračovat v desítkách případů až dodnes.

Někdy jsou autory takových hitů interpreti sami, ale v minulosti bývaly tyhle krátkodobé hvězdičky většinou loutkami profesionálních skladatelů, vybranými pro svůj originální excentrický vzhled, bizarní životní story nebo známost z jiných sfér. Víte, že jednou z typických osobností, jež se v této kategorii objevily, byl Telly Savalas? Ano, poručík Kojak! V roce 1974 měl velký světový hit s písní If. Vypůjčil si ji od soft rockové skupiny Bread a udělal z ní srdcervoucí recitativ, dokonce bych řekl, že krále recitativů, z něhož kape romantika jak z nedoléhajícího vodovodního kohoutku!  Savalas měl pak i další menší hity s countryovým nádechem, ale tenhle song se v jeho provedení navždy zapsal do historie pop music.

Vzpomínám si, jak v roce 1994 přijela do Prahy na showcase čili na hrstku interview a krátkou přehlídku svých písní pro vybrané publikum, většinou novináře, zpěvačka Sophie B. Hawkins. Bylo to zrovna těsně po tom, co měla velký celosvětový hit Damn I Wish I Was Your Lover. Ptal jsem se jí, jak se k té písni dostala. „Ani netuším. V New Yorku jsou takových zpěvaček jako já nejméně tři stovky. Pár jich producent vyzkoušel a já se nejlépe hodila. To je všechno. Za rok budu zase tam, kde jsem byla předtím.“

Nakonec to se Sofií nedopadlo tak špatně. Měla ještě dva další velmi úspěšné hity a navíc potom udělala velmi slušnou kariéru v rámci různých sociálních hnutí. Ale důležité pro mě bylo, že předem byla připravená jen na pár kapek světové slávy a následné živoření po zapadlých klubech nebo úplný pád.

Seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu.