Přestože se téhle kapele z neznámých důvodů vyhýbají domácí média jako čert kříži, divácký prostor byl skoro přeplněný a atmosféra náramná. Ivan Täsler skoro vůbec nemusel zpívat, protože bezprostřední publikum znalo všechny písně nazpaměť a vytvořilo kapele úžasný sbor. Kapela srostla s publikem, publikum s kapelou.
Mělo to svou logiku. Dvě třetiny publika tvořili Slováci, žijící v Praze. Prý jich tu je sto tisíc. „Ako by som bola doma,“ zářila fešná pětadvacítka přede mnou. Dodala, že písničky ji pomáhaly vrátit se ke kořenům a překonávat stesk v cizí zemi.
Stop! V cizí zemi? Tohle by před čtyřiceti lety nemohlo zaznít! Česko a Slovensko byly jedna země s pop kulturou srostlou do jednoho celku. Žbirka, Patejdl, Muller, Habera, Nagy, ti všichni patřili do osmdesátkového celku československé scény populární hudby. Pak přišlo rozdělení republiky a s ním postupné vzdalování se. Druhá půlka devadesátých let byla v popu až antislovenská. Mnozí vnímali rozchod jako urážku. Až Jožo Ráž a Voda, čo ma drží nad vodou znamenali v roce 2000 dočasný návrat slovenské hudby do médií. Ale už jen okrajový. Chvíli nad tou ztrátou No Name nebo Xindl X lamentovali, ale kolem roku 2015 to už bylo všem jedno. Vystačíme si sami.
Je to paradoxní – rozdělili jsme se, abychom se o pár let později znovu spojili v evropském soustátí, a přesto jsme si víc a víc cizí. Slovenština nám najednou zní jako exotická řeč a koncert slovenské kapely v Čechách se moc neliší od vystoupení nějaké české kapely pro americké krajany někde u Chicaga.
Populární hudba se vyvíjí slučováním, ne rozdělováním. Třeba rock´n´roll vznikl fúzí country a rhythm´n´ blues nebo dnešní linkinovský rock je fúzí hardrockových a metalových trendů s hip hopem. Hlavní podmínkou je otevřený kontakt jednotlivých subkultur. Když už třeba mluvíme o rock´n´rollu, ten vznikl ve chvílích, kdy se začala bortit hranice mezi chudým černým a bílým publikem.
My jsme si tuhle šanci sami zařízli. Česká scéna se po rozchodu začala vyvíjet sice s různými podněty z globálního prostoru, ale hlavně sama v sobě. Zrodil se český pop rock, jeden z nejkonzervativnějších trendů v celé Evropě. Nám, hudebním novinářům to ani nepřijde, protože se zabýváme detaily, ale pro běžného posluchače je všechno na jedno brdo. A přitom právě slovenská diaspora nemá na rozdíl od jiných kultur charakter ghetta.
Že nám Slováci nemají co dát? IMT Smile to naznačili víc než bohatě. Úplně jiný smysl pro rytmus, schopnost tvořit pestré melodie s jiným než řepáckým nádechem, výraznější slovanské kořeny, temperament. To všechno by s českou hudbou pohnulo. A taky by možná slovo já nedominovalo nad slovem láska, jak trefně poznamenal Libor Bouček, když moderoval Ceny Anděl.
Seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu.
