Není mnoho kapel, na které přísahá tak různorodá směsice posluchačů. Tool mezi takové ale s jistotou patří. Pestrý dav fanoušků ze všech hudebních sfér zaplnil O2 Arénu téměř po strop, aby se stal svědkem jednoho audiovizuálního spektáklu. Ale postupně…
Večer otvírali Brass Against. Na pódium se vyhrnul regiment dechařů a do zvolna se zaplňující haly nasázel svérázné cover verze klasik jako Kashmir nebo Aerials. Pádu do propasti nudy zabránily právě jen provařené fláky a suverénní hlas zpěvačky. Ale publikum jejich snahu vcelku ocenilo. Odvážné provedení Killing In The Name dokonce nemálo lidí zvedlo i ze sedaček.
Lehce po půl deváté nečekaně zhasla všechna světla a spektákl mohl začít. Raketoplán odstartoval překvapivě o deset minut dřív, než bylo avizováno. Řada lidí tak spěchala do sálu, aby stihla ještě naskočit. Vyskládané židle před pódiem najednou působily spíš jako překážka na startovací rampě. Drtivá většina lidí na ploše se stejně rozhodla tohle prožít vestoje.
Divákům je během koncertů Tool zakázáno fotit. Platilo to posledně v roce 2019 a platilo to i teď. U jiných to bývá spíš hvězdný rozmar, ale tady to má své opodstatnění. Kdyby se mohlo fotit, lidi by jednoduše nedělali nic jiného. Jeden z trademarků koncertních Tool je totální vizuální porno dotažené k dokonalosti. Nápaditě provedené fantaskní obrazy plné divokých krajin a bizarních postav zaplnily celou scénu. Vtip je ovšem v tom, že projekce tady nemá nahonit body, které chybí v hudbě. Tool je bez jakéhokoliv překvapení totální porno i po hudební stránce. Čtveřice brilantních hudebníků unesla celou arénu do světa dlouhých košatých skladeb plných rafinovaných melodií, dynamických zvratů a rytmických záludností hned od první skladby.
Od intra Litanie contre la Peur a úvodní Fear Inoculum bylo jasné, že nejvíc prostoru dostane poslední deska. Ale došlo i na přelet na starší tvorbou. Snad kromě Undertow si Tool vzpomněli na každou nahrávku. Zazněly prověřené skladby z 10,000 Days, Ænima i Lateralus. V upravené verzi zahráli i letitou Opiate, která letos oslavila 30 let od vydání. Autor těchto řádků by se někdy rád dozvěděl, co přesně určuje podobu setu. Přečtou to z kávové sedliny v backstagi? Vyjde jim to v křížovce? Na zastávkách před Prahou se totiž mohlo zdát, že Tool hrají na střídačku dva sety, ale ve Vysočanech to poskládali úplně jinak a navrch přidali Eon Blue Apocalypse a Patient – skladby, které zahráli snad jen v Londýně na začátku měsíce.
Publikum to ovšem všechno přijalo s hlasitým nadšením. Zpěvák Maynard James Keenan, tradičně stranou bubeníka a mimo hlavní světla, se vůbec nemusel snažit kohokoliv hecovat. Až na úvodní Hello Prague si vystačil téměř beze slov. I tak mu celá aréna nadšeně zobala z ruky od první chvíle, kdy se postavil k mikrofonu.
Zhruba hodinka a půl regulérního setu se zdála jako okamžik. Jednomu se ani nechtělo vracet ze světa, kde se roztodivné obrazy a čirá hudební magie propojuje v tak hypnotický celek. A přídavek? I na ten došlo. Tři skladby z Fear Inoculum od setu oddělovala přesně vymezená pauza. Na pódiu se stejně jako před třemi lety objevil odpočet 10 minut a poučené publikum to akceptovalo bez pískání nebo vytleskávání. Do celkového dojmu výjimečného večera s inteligentní hudbou to skvěle zapadalo.
Tohle všechno je ale možná trochu zbytečné popisovat. Tool spustili tak obří lavinu vjemů, že to nezúčastněným nelze slovy předat. Zato zúčastnění moc dobře vědí. Tohle byl totální orgasmus pro uši i oči, oslava hudby, ale i svátek hudebních nerdů v jednom. Unikátní koncert unikátní kapely.
Tool
Brass Against
23. 5. 2022, O2 arena, Praha
Hodnocení: 97%
