Jsou teprve na začátku, většinou těsně po vydání nebo teprve před vydáním debutového alba. A mají potenciál zazářit. Tak schválně, komu z nich se to letos podaří. Toto je první polovina žebříčku jmen, o kterých (možná) brzy uslyšíte.
.themayrevolution
Návyková kytarová jízda
Když nasednete do dodávky s touto pardubickou čtyřkou, čeká vás jízda samými skvělými érami alternativního rocku: od syrovosti, která se valí jako devadesátky, přes mainstreamový post grunge až po současný sound ve stylu Kanaďanů Cleopatrick nebo amíků Highly Suspect. .themayrevolution všechny tyto vlivy kombinují tak, že dohromady prostě mají šmrnc a jiskru, a to i díky charismatickému chrapláku Tomáše Kulhavého a šťavnaté produkci Damiána Kučery z kapely Skywalker. Takovou kytarovou energii česká scéna zatraceně hodně potřebuje. - Michael Gacek
Anna Vaverková
Roztomilá holka
V žebříčku nadějí byla vlastně už loni. Tehdy ještě coby členka mezinárodní kapely The Flavians, která to dotáhla až na festival Glastonbury. Během posledního roku se ale Anna Vaverková rozhodla soustředit na sólovou dráhu. Vydala několik sympatických dreampopových singlů s českými texty na hraně jisté provokace, které v sobě témata intoxikace nebo ženského orgasmu tak nějak přirozeně nesou. Koncem letošního ledna vše završila EP Roztomilá holka. Je to jednoduché a přitom hudebně docela chytré, srozumitelné a díky tomu, že žije a tvoří v Berlíně, příjemně odjinud. Zasněnost s názorem. - Honza Vedral
Blue Uandi
Průvodci procesem snění
Za Blue Uandi stojí dvojice muzikantů, skladatelů a producentů, z nichž každý pochází z jiného hudebního prostředí. Jeden z jazzu a druhý z math rocku. Tím prvním je zpěvák, klavírista a skladatel Martin „Fabld“ Konvička z formace Cotatcha Orchestra a tím druhým producent David Machovský z brněnské kapely Obligod. Jejich společná tvorba se však sešla někde u současného trip hopu, avantgardního popu a experimentální elektroniky. Zatím vydali debutové EP 1000 Braids následované samostatným singlem Manu. Jedná se o vkusně extravagantní nahrávky balancující na hraně různých žánrů, které se vyznačují uhrančivou atmosférou a výborným, nebál bych se říct světovým, zvukem. Blue Uandi jeho prostřednictvím dovedou posluchače zcela pohltit v jejich vlastním snovém a klidně naléhavém světě. - Marek Reinoha
Body of Pain
Křivák zvítězí nad lží a nenávistí
Jana Vytisku není třeba moc představovat. Kdo se orientoval v potemnělých pražských klubech předcovidové éry, nemohl na garážového Doriana Graye a úspěšného malíře nenarazit alespoň pětkrát týdně. Jeho hudební alter ego nejprve válčilo ve službách kapely Johnny the Horse, během lockdownů ale odložil kytaru do kouta, pořídil si analogové syntezátory a se svojí přítelkyní Terezou Ovčačíkovou založil nový coldwave/darkwave projekt Body of Pain. Absolutní lásku k žánru důsledně aplikovali na svém debutu We No Longer Exist Anymore. Asi těžko budete na současné scéně hledat víc sexy kapelu. A zároveň to je hudebně dokonalá reminiscence staré dobré EBM. - Kay Buriánek
BoLs/sLoB
Hyperpopový hybrid s akcentem
PC Music? NUXXE? Ne. Třebaže Matěj Dvořák zní jako člen jednoho z předních kolektivů, které dnes obživují lámanou elektroniku, je jednadvacetiletým studentem z Prahy. Každý aspekt jeho tvorby překračuje hranu a je „až příliš“. Od hlasových efektů přes sound design až po metalické beaty a tvrdý středoevropský akcent. BoLs/sLoB ztělesňuje nejzajímavější jména přístupu, který spousta lidí nedokáže skousnout ani pochopit. A právě proto je jeho hyperpop tak zábavný, neforemný a otevřený úplně všem. Stačí jen zapnout představivost a Bolsovy tracky v čele s HEARTBEAT vás už rozpulzují samy. - Vojtěch Tkáč
BRIXTN
Indie elektropop od Slezské Harty
O tomhle triu podle mého ještě hodně uslyšíme. Zvuk to má jak z centra Londýna, schopnost napsat písničku na úrovni hitu tady je a zakomponovat český text do takovéto muziky, aniž by to rvalo uši, se jim daří. Navíc texty nejsou žádná láska páska, jak bych při věku interpretů u téhle hudby normálně čekal. A to není málo. Když si k tomu připočtete skoro boybandový vzhled tohoto tria, je potenciál bourat někdy české hitparády veliký. Debutové album Cizí byty je jen první krok… - Dany Stejskal
C4AT
Rave s příchutí železobetonu
Z útrob monumentálního Strahova se o slovo hlásí Jan Vacek aka C4AT. Je to student architektury s obsesí brutalistními stavbami, člen kolektivu Organizovaný Plevel a DIY labelu i promotérské party Wrong, která se zaměřuje na post industrial, harsh noise, rave, špinavou EBM, hardcore i experimentální hudbu. To právě Wrong vydali jeho album Strahov. Je hlučné, neurvalé a zároveň velmi invenční a je zcela jisté, že betonová strahovská bestie se projektovala i do jejího brutálního zvuku. Proč je dobré v budoucnosti sledovat tvorbu C4AT a celého Wrong labelu? Protože tradice a kontinuita dobrého raveu by měla být zachována a právě oni společně jsou příslibem, že se tak stane. - Kay Buriánek
CMD
V rapu musí něco bouchnout
CMD je zkratka pro Czechomoravia Drillegacy a spojila dva pouliční sígry, kteří si říkají Erne100 a Joshua. Hip hop u nás sice v současnosti atakuje mainstream, ale to neznamená, že nemá svůj underground. CMD jsou možná jeho budoucí hvězdy, hudebně vycházejí výhradně z UK drillu. To znamená striktní, temnou, zlou produkci se silnou vnitřní energií. Do letošního roku vstoupili s nekompromisním klipem k singlu No Hook, jenž výrazně vystupuje z šedi většiny současného českého rapu a nemusí u toho sundávat černou kuklu z ksichtu. Pokud vás v rapu víc než trendy zajímá zvuk ulice, tohle na nich bude znít. - Honza Vedral
Ctib
Osmdesátkový discoegopunk z Rožnova
Discoegopunk z Rožnova pod Radhošťem, to je sólový projekt Ctiba z Chorobopop. One man záležitost, která je nakažlivě taneční, trochu potrhlá a mrazivě tne do živého, co se textů týče. „V řadách dobrovolných lidových hlídek, narovnají se ti tam i rysy povislý, a náckové v triku s logem SLUŠNÍ LIDÉ, mají – jak jinak – ty nejlepší úmysly,“ zpívá v titulní skladbě Kampak?!. Ostatně právě propojení osmdesátkového synth punku s textovým sdělením je to, co činí tvorbu Daniela Stibora tak autentickou, zajímavou a dá se říct, že i velmi důležitou a aktuální. I když samozřejmě žádný nováček na scéně v tom pravém smyslu slova to není. - Kay Buriánek
Ellie Dandelion
Průvodkyně křehkým sněním
Za projektem Ellie Dandelion stojí ostravská zpěvačka Eliška Lubojatzká, která nyní studuje a tvoří v Praze a loni vydala náramně snivé debutové EP Vivid. A stejně jako je sen tajuplný a nestálý i Ellie provádí posluchače vlastním křehkým světem, v němž se nálada může změnit z minuty na minutu. Na zmíněném EP vás s sebou stáhne do vln minimalistického synth ambientu, éterických dronových aranží i projasněného dream popu. Přestože oslavila teprve dvacáté narozeniny, působí její hudba přesvědčivě a vyzrále. Nezbývá než se těšit na připravované album… - Michael Gacek
Elly
Zpěvaček není nikdy dost
Eliška Tunková pochází z Bíliny a jejím snem prý bylo stát se muzikálovou herečkou. Na konzervatoři se ale kupodivu vrhla na sólovou dráhu. V prvních singlech loni nabídla anglicky zpívaný pop se zajímavým soundem, na němž se podepsali třeba Filip Vlček nebo Adam Albrecht, který hraje na klávesy s Benem Cristovaem. A zaujmout se jí podařilo třeba Evropu 2. Je vidět, že Elly zatím ještě hledá svůj sound a výlučnost. A je jasné, že pokud chce uspět v hlavním proudu, měla by se přestat bát češtiny. Nových šikovných zpěvaček má ale tuzemská pop music takový nedostatek, že se ji určitě vyplatí sledovat. - Honza Vedral
Detente 2020
Houseový návrat do budoucnosti
Pražský label FM loni v březnu vydal teprve svůj druhý vydavatelský počin. Producenti Uncalled 4 a Roman Rai v projektu jménem Detente 2020 mísí house se starým hip hopem a současnou elektronikou. Respektují historii žánrů, ty ale artikulují současným jazykem. Na EP Enough si přizvali newyorského rappera Afu-Ra a Charlie One, tedy anglickou zpěvačku dlouhodobě žijící v Česku, kterou dobře známe především z Ohm Square. Výsledkem je euforická elektronika prosycená dynamikou rapu. Když připočteme precizní práci se sound designem a remixy od Olivera Torra, DJe Schwy a dalších, blížíme se dokonalému produktu taneční postmoderny. - Ondřej Horák
DoZiKuR
Tanec i atmosféra v jednom
Petr Kopačka je srdcař. Potkáte ho na každém druhém elektronickém koncertě v Praze, spoluvytváří platformu Tracklist.cz a podporuje začínající české muzikanty i hudební projekty. Čím dál častěji se přitom objevuje jeho pseudonym DoZiKuR. Elektronice se aktivně jako DJ a producent věnuje víc než dekádu, v posledních několika letech si ale odškrtl několik zajímavých milníků. Vydal track u jihoafrických Rice Bowl Recordings, spojil se s českým labelm Xion a jeho skladbu Take a Deep Breath zahrála ve svém podcastu Sister Bliss ze skupiny Faithless. Aby ne, DoZiKuR umí proplétat taneční melodie se snovou atmosférou tak akorát, aby to stačilo k show, která vás rozhýbe a dojme současně. - Vojtěch Tkáč
Josefina Dusk
Tak divný, až je to krásný
Josefina Dušková, jak zní její jméno, je nezařaditelná a jedinečná písničkářka, která sice naživo začala živě vystupovat v Londýně, ale po svém návratu se stala čerstvým jménem a bez přehánění i zjevením na tuzemské scéně. A to i díky futuristické a dramaticky uhrančivé pódiové prezentaci, ke které patří extravagantní kostýmy a dvě tanečnice. Má to prostě zmáknuté nejen hudebně, ale i vizuálně. Svoji hudbu označuje jako bratty sci-fi fetish synth pop a je to svěží, živelný, ale i transcendentní dark pop až hyperpop, ve kterém spojuje klasické i futuristické prvky s propracovanou dynamikou, atmosférami a osobitým zpěvem. Nic podobného na české scéně nenajdete. Dělá to prostě jinak a to se vždycky cení. - Marek Reinoha
emotionally spoonfed
Domácí lovesongy se vším všudy
Další důkaz toho, jak pomíjivý a irelevantní pojem je dneska něco jako žánr. Miky a Oliver se nelimitují zbytečným nálepkováním a upínáním se k jednomu jedinému přístupu. Proto se v jejich prvních singlech propojují minimalistické beaty se zvukem baskytary a překvapivě mohutnými syntezátorovými plochami. Špičková angličtina pak lovesongy emotionally spoonfed posouvá k úžasné lehkosti a uvěřitelnosti. Nemusí zbytečně tlačit, každá emoce z písní jako On My Mind tryská sama. A můžete je klidně nabírat po lžičkách. - Vojtěch Tkáč
Forth Mountain
Nejen ozvěny buskingu a obývákového lo-fi
Rozervaných písničkářů, kteří staví svoji tvorbu na niterních expresích za doprovodu víc či míň zvládnutého nástroje (většinou kytary, jak jinak) je v současnosti skoro nadbytek. Napsat ale opravdu dobrou, zajímavou věc a s přesahem ji odprezentovat, je celkem umění. Ne každý může být Bob Dylan, Elliott Smith nebo třeba Orville Peck. Ondřej Sychra aka Forth Mountain se naučil pracovat s atmosférou i introspekcí, jeho lo-fi potemnělé písničky jsou uvěřitelné a zároveň splňují kritéria současného folku, co není pro kotlíkáře. O to víc, že když je nechá okořenit dalšími nástroji, klasický folk nechává za sebou a je víc a víc svůj. Ondřeji, věříme ti a těšíme se na další věci.
Kay Buriánek
Frankie and the Deadbeats
Když pankáči hrají country
Spojení živelnosti s romantikou není špatný nápad, ale ani to, že ho dostanou muzikanti protřelí v mnoha tuzemských kapelách, ještě neznamená, že to neskončí kýčem. Frankie and the Deadbeats to na loňském debutu The Shining zvládli tak, jako když si po westernech s jugoslávskými indiány pustíte Tenkrát na západě. Zní to svěže i žánrově tak dotaženě, jako by snad pro ně skládal sám mistr Morricone. Esenciální! - Antonín Kocábek
FRAU ZWEI
Dekadentní afterparty za dveřmi
Frau Zwei je totální afterparty, která české scéně chyběla. Je zábavná, taneční, poetická, ale i špinavá a syrová. Reinkarnace původně brněnské kapely staví na elektronice, která nepotřebuje jít vyšlapanými cestičkami, zato experimentuje s větší paletou stylů, ať už je to digital hardcore, breakcore, tekno, nebo DNB. Dekadentní kapela pro dekadentní bytové večírky nedávno vydala sebevědomý debut Za dveřma nikdo není. - Radek Pavlovič
Haru
Od kytar k experimentální elektronice
Kryštof Kříček tvořil a vydával původně svoji podivně polámanou hudbu inspirovanou elektronikou, popem i Aphex Twinem pod nickem Kurisutaru. Kdy a proč došlo k inkarnaci v Haru je podružné, nicméně na konci loňského roku už pod novým názvem vydal velmi povedené album Test Pressing. Mimo to je i členem kapely Please the Trees a produkčně se podílel na ceněném novém albu Amelie Siby. Jeho současná elektronická tvář je kombinací komplikovaných beatů a překvapivě popem infikovaných melodií, což ve výsledku nabízí zajímavý pohled na současnou podobu netaneční elektroniky. Všechny zmíněné aktivity tak Kříčka logicky nominují mezi všestranná jména, která bude dobré sledovat i letos. - Kay Buriánek
Isiolia
Renesance ženského darkwave
Kvalitní ženské darkwave elektro nebo synth pop s přesahem do tradičních struktur EBM. To bylo něco, co na scéně české zoufale chybělo. Subkultura gotiků, post punku a industriálu sice v posledních letech zažívá mírnou renesanci, což je patrné zejména v módě a estetice. Ve sféře hudby samotné však pokulhává či je dobrovolně ložená v nedohledatelném undergroundu. To, že jméno plzeňské Isiolii figuruje na velmi oceňovaném a komplexním souboru temné hudby Dark Tunes from Czech and Slovak Caves, je již samo o sobě známkou kvality. Tvůrkyně projektu Julia tvoří pod jménem Isiolia téměř deset let. Osm tracků, které v roce 2021 vydala jako svůj debut, jasně dokazuje, že se počkat vyplatilo. Celá deska je velmi přístupná a zvukem opravdu světová. Za mě je Isiolia projekt, který nespěchá, a tak pak může ve správný čas kralovat. A ten čas právě nastal. - Dód
Jiný Metro
Holky s ukulele
Tyhle dvě mladé slečny zrovna neoplývají naivitou jako Marilyn v Někdo to rád horké. Ale vyprávět zdánlivě všední příběhy na pomezí folku a šansonu s vlivy world music jim jde neobyčejně dobře. Je to křehké, je to mladistvě podmanivé, hlasy jsou krásně sezpívané a má to přesně to, čemu moje maminka říkala „šmrnc“. Ať už česky, anglicky, nebo francouzsky, ať už o lásce, nebo o školní jídelně, vždy to je s nadhledem i lehkostí. Trochu batikované a hodně sympatické. - Antonín Kocábek
Katastr
Analogová esence táborství
Dva dnes už skoro (ne věkem) veteráni, dokonale srostlí s košatou táborskou scénou, Tygr (C, Waawe, Free Dim Festival) a Sváča (Please the Trees, SLUT), se inspirovali elektronikou a ambientem devadesátek stejně jako sedmdesátkovým krautrockem a psychedelií a vydali se vstříc dalšímu hlukovému dobrodružství. Jestli na české scéně doposud chyběla kapela, která by důsledně vytěžovala hudební estetiku minimalistického crossoveru analogových syntezátorů a tepajících živých bicích, Katastr tuhle pozici obsadil a funguje skvěle naživo i z nahrávky. Jejich debut Hausnumero, stejně jako další dvouskladbovou emisi Pigamoto, nahrál a smíchal Amák v Golden Hive studiu. Totální esence bratrství a táborství.
Kay Buriánek
Kráľová
Ve snách moderního barevného popu
Když se k nám dostal singl Sny Zuzany Kráľové, věděl jsem, že držím v ruce něco extra. Pedagožku působící ve zlaté kapličce v činohře jsem zaregistroval v roce 2019 v duu Kráľová a Kompas. Teď začala spolupracovat s Davidem Hlaváčem, skladatelem, muzikantem, majitelem mnoha projektů a kapel, také držitelem Anděla za Nafrněnou Báry Polákové. Ten napsal a hlavně zaranžoval společně se Zuzanou skvělou věc. Má to nádherný, moderní popový zvuk a krásně nazpívané a smíchané vokály. Zvukově barevné syntezátory tak akorát, bezva basovou linku. Kráľová má jednoduše příjemnou barvu hlasu, se kterým umí pracovat a která vás v kombinaci právě s měkkou slovenštinou nutí si to pouštět znovu a znovu. Hej, proč tohle nehraje nějaké normální rádio? Jednoznačně doporučuji sledovat! - Dany Stejskal
Kvietah
Dokonale nedokonalý indie pop
Magdalena Fendrychová píše písně už od svých deseti let a zhruba dva roky již funguje pod pseudonymem Kvietah. Je členkou labelu Divnosti a to samo o sobě dává jistotu, že se jedná o zajímavou interpretku, neboť sám label má za sebou řadu zajímavých projektů. V těchto dnech by již mělo kolovat po streamovacích službách její debutové album Hejno černých koček, na které láká například singlem Indián. Její originální, naléhavý vokál se dokáže snadno zarýt pod kůži a jen těžko ho budete dostávat z hlavy. Velice příjemná je i její nadsázka v textech a v projevu. - Daniel Mohr
La Banda de Contenedor
Elektropop z hrnců a lavorů
Severočeská parta vychází z latinsko-amerických kořenů, ale to, jak z nich přeskakuje do punku i psychedelie, je vtipné i hravé. Spolu s jejich „lo-fi dance“ melodiemi to vyvolává euforické stavy i radostnou atmosféru. Synťáky, basa, perkuse z nejrůznějších hrnců a lavorů, průzračný dívčí zpěv i rap, dominantní španělština. Hudební zábavnost doplňují texty s ekologickými, antirasistickými i jinak sociálními tématy. Chytlavé a nakažlivé. - Antonín Kocábek