Nikola Mucha je prostě Nikola Mucha. Zpívá provokativní texty o životě bez servítků, ve kterých nebere ohledy a s nadhledem sobě vlastním řeže hlava nehlava a nemá při tom k vulgaritám daleko.
Stranou nezůstává ani výborná hudba, ve které přirozeně a příznačně fúzuje rozličné žánry. Mucha je hudebně tak dobrá, že je opravdu škoda, že její muzika stále zůstává ve stínu textů. Když jsem si pročítal různé recenze na poslední album Tos posrals, které se svojí kapelou vydala na podzim roku 2019, v každé jsem o muzice našel zmínku maximálně v rozsahu jedné nebo dvou vět. A to je trochu škoda.
Teď, téměř po dvou letech od vydání posledního alba, během nichž se Nikola potřetí stala maminkou, přišla s novým singlem nazvaným nekompromisně Udělám ti 4 děcka hajzle. A je to pořádná jízda. Mucha si v něm jede dál to svoje a zpívá: „Udělám ti čtyři děcka, hajzlééé, a pak už nezavolám. Vezmeme si hypotéku, hajzlééé, a potom vezmu roha!“ Bez obalu a natvrdo tak reflektuje pocity žen, které chlap využil, opustil a zanechal s potomkem napospas budoucnosti. A nebyla by to Mucha, kdyby tuto reflexi nevzala vtipnou oklikou. Tentokráte tak, že ty pocity vmetá do ksichtů nám, mužům, tím, že je do nás zrcadlí.
„Písničku jsem napsala v kocovině po pražském koncertě v brněnském pokoji. Titulní hlášku jsem psala svému kamarádovi přes messenger a měla to být hrozba, možná eventuální msta za zlo, kterého by na mě bylo dopuštěno,“ popisuje vznik písně samotná Mucha. „Nicméně krátce na to jsem otěhotněla. S manželem. Píseň je tedy krásným důkazem inspirativního potenciálu komunikace. Jakýkoliv text, i úryvek z konverzace v messengeru, WhatsUpu, mailu, může položit základní kámen k písni. Už jsem to udělala víckrát.“
Písnička zaujme i provokativním klipem, který vznikl, jak kapela sama uvádí, „mimo jiné, díky těhulím a jejich bubnům a harmonikám, ostravskému humoru, hajzlům a dětem a vůbec...“ Jeho hlavním protagonistou je „alfasam“ Albert Čuba a zásadní zvrat přinese jeho žena, „alfasamka“ Eva Čubová s níž Mucha v samém závěru vystřihla vášnivou líbací scénu.
Hudebně se jedná o poměrně jednoduchý strojový motiv kytarových riffů v podstatě kopírujících rytmus bicích. Ten ozvláštňuje foukací harmonika, posléze z něj vybublá basa, hudba se rozstříkne do různých směrů a song skončí. „Tuhle podivně našláplou a silně netradiční aranž jsme vymysleli s kapelou. A harmonika teda nevím, proč tam je. Asi protože jsem nemohla těhotná kouřit, tak jsem aspoň fókala na fókačku,“ vypráví po svém Nikola Mucha.
Jak už jsme u Muchy zvyklí, opět je výsledkem písnička, která posluchače nejen pobaví, ale když si uvědomí, o čem se v ní vlastně zpívá, je schopna ho přivést i k zamyšlení. Třeba o tom, v jakém světě žijeme a jak to v něm někdy chodí.