Spolupracoval s interprety jako jsou Kolektivní halucinace, Dukla, Katarzia, Lazer Viking nebo Anki. V poslední době se podílel na produkci debutového alba skupiny teige a na druhém albu Zdeňka Lichnovského. Nyní se však rozhodl vystoupit ze své komfortní zóny a představit se jako sólový interpret. Ještě před vydáním desky vydal tři písně včetně usingl Montevideo. Intimní skladbu o dětském strachu z války a bezmoci dospělých lze považovat za znepokojivou ukolébavku, v níž se osobní rodičovská perspektiva potkává s naléhavě současnou realitou. Montevideo současně naznačuje tematický i hudební obsah celého alba. S Tomášem, se kterým se známe již hodně dlouho, jsem se spojil a položil mu několik otázek.
Na úvod mě zajímá, co tě přimělo začít dělat hudbu sám za sebe. Pod svým jménem se svými texty a myšlenkami v nich. Jaké to pro tebe je, vstoupit na scénu jako sólový interpret?
Odhodlával jsem se k tomu vlastně od začátku, co hudbu dělám. Takže klidně deset nebo patnáct let. Nejtěžší byly asi právě ty texty. Celou kariéru jsem se pohyboval vedle silných a výrazných textařů, ať je to Dominik Zezula, Jakub König a další. Najít si vlastní hlas vedle takhle výrazných osobností pro mě bylo složité.
Takže už téměř patnáct let v tobě zraje myšlenka na vlastní sólovou desku?
Určitě. Vždycky jsem se vnímal víc jako zpěvák než jako producent, i když to tak navenek nevypadalo. Zpěv je pro mě hlavní a nejdůležitější nástroj nebo prostředek, skrze který chci promlouvat. Jen mi dlouho chyběla odvaha to dotáhnout do konce.
Post-hudba je poměrně úspěšný projekt s výraznými texty a svébytnou poetikou, a jak předpokládám, tak se významnou měrou podílíš na jejím zvuku. Neměl jsi obavu, že sólovka bude vnímána jen jako jiná post-hudba?
Jako producent mám samozřejmě určitý rukopis, takže nějaké podobnosti tam asi vždycky budou. Ale nemyslím si, že je to problém. S Dominikem máme odlišné výchozí body i způsob, jak k muzice a textům přistupujeme. Ten průnik, který máme v post-hudbě, je podle mě svým způsobem unikátní. Takže každá sólová věc, ať již moje nebo jeho, je svébytná. Každý z nás má vlastní svět, který funguje samostatně. A právě v tom potkávání vzniká něco nového. Takže toho, na co se ptáš, se nebojím.
Podle tiskových materiálů jsi na albu pracoval zhruba rok. Je to tak?
Ano. Texty vznikaly během posledního roku a něco málo k tomu.
Poslední singl Montevideo mi zatím přijde nejsilnější, zejména pro emotivní hloubku a tématiku v textu. Jak vlastně texty vznikaly?
Každá píseň je vlastně snapshot v čase, malý střípek z mého života. Mapuje to přibližně posledních deset let. Vlastně i tu dobu, kdy jsem přemýšlel o tom, že budu psát vlastní věci. To všechno je na té desce zaznamenané.
Podle těch tří songů, které jsou venku, se nahrávka hudebně bude pohybovat v oblasti česky zpívaného alternativního R&B. Kde jsou tvoje hudební inspirace?
Ano je to tak. Když to vezmu hodně ze široka, je to alternativní R&B a elektronika. Vycházím z věcí z přelomu tisíciletí, jako je třeba D'Angelo, ale i z R&B desátých let, jako je James Blake nebo Frank Ocean. Někde mezi tím se pohybuju.
Předpokládám, že celé album jsi nahrával sám. Je to tak?
Z devadesáti procent ano. Ale jsou tam hosté. Lukáš Palán hraje na kytaru ve dvou písních, Aid Kid mi pomáhal s produkcí u několika věcí, Jakub Švejnar nahrál bicí do jedné skladby. Ale těch hostů je tam víc včetně několika featů.
Jak ses na vydání alba těšil?
Hodně moc. Když jsem odevzdal master, spadl mi kámen ze srdce. Ale teď mě čeká další fáze. Dostat to mezi lidi. I když mám nějaké jméno z dřívějška, tak jako sólový interpret začínám vlastně od nuly. Nebo skoro od nuly.
Jaké máš plány s živým hraním? Budou koncerty? A pokud ano, budeš hrát sám nebo kolem sebe postavíš kapelu?
Na jaře plánuji tři křty, v Praze, Brně a Ostravě. Na podzim bych chtěl objet i další větší města. A zatím to bude one man show. Čistě pragmaticky, ze začátku bych kapelu neuživil. Rád bych ji časem měl, ale projekt nejdřív musí vyrůst.