Ano, pokud sledujete hudební scénu pozorně, je vám asi jasné, že Olivia Dean není úplně nováček. Má za sebou ale průlomový rok. A z její hudby je cítit jedno – v době nastupující AI a "technologického" zvuku bude v hudbě čím dál víc rozhodovat lidský faktor.
Olivia Dean
Pro Olivii Dean byl rok 2025 rozhodně přelomovým. Předskakovala Samu Fenderovi, díky kterému jsem ji poprvé zaregistroval, ale nakonec ho svým úspěchem tak trochu převálcovala. Její písnička The Man I Need z příjemného alba The Art of Loving se v americké hitparádě Billboard vyšplhala až do top pětky, což je neuvěřitelný úspěch, když vezmeme v potaz, že šestadvacetiletá britská hudebnice nedělá přímočarou rádiovou muziku. Z Olivie Dean sálá sympatická energie a já doufám, že ji k nám do budoucna někdo přiveze. – Michael Švarc
Jestli měl někdo ve světě letos svůj rok, byla to Olivia Dean. Její nádherný hlas jsem si vychutnala poprvé naživo loni na Glastonbury a doufám, že někdy bude ta možnost i u nás. Mezitím si vychutnávám letošní album The Art of Loving. – Šárka Hellerová
Retro. Soul. A přitom současná energie. Olivia Dean je ten typ zpěvačky, která vás svojí hudbou přesvědčí tak nějak nenápadně. A The Art of Loving je jednoduše krásná deska. – Honza Vedral
VÝBĚR Z REDAKČNÍHO BEST OF 2024
Hudba nejsou závody. V jednotlivých kategoriích jsme se proto rozhodli vyhlásit vždy jednoho interpreta či počin, na kterém se nás shodlo nejvíc redaktorů Headlineru. A v následujících tipech především brouzdáme na osobní vlně zajímavostmi napříč žánry. Řadíme je abecedně a za poslech stojí všechny.
BR8
Obecně nejsem přívržencem sólových projektů, ale když na mě vloni vybafl BR8 kytaristy Seana Longa z metalcorové ikony While She Sleeps, podlehl jsem. Ačkoli se jedná „pouze“ o instrumentální projekt, tyhle kytarové riffy a melodie můžu poslouchat donekonečna. Sean má svůj vlastní styl, zvuk a hlavně rukopis, který se jen tak nevidí. A co je opravdový majstrštyk, nedávno ve spolupráci s firmou Charvel uvedl na trh vlastní signature kytaru – jak jinak než skrze videoklip k vlastní písni Believe In Nothing But Yourself. – Lukáš Rešl
CMAT
Jestli měl někdo na Glastonbury pro mě nečekaně drzou a nakažlivou energii, byla to CMAT. Letos vydala již třetí album Euro-Country, pro mě je ale čerstvým objevem a věřím, že úplně všeobecně známá u nás není, tak ten tip posílám dál. – Šárka Hellerová
Tahle holka v sobě má zvláštní kouzlo. A když zpívá o hanbatých fotkách, nejde z toho trapnost a nucenost jako u jiných. A krom toho dovede tisíce lidí najednou přimět tančit čtverylku! – Honza Vedral
Die Spitz
Tak tyhle čtyři Texasanky se s tím fakt nemažou. Jejich v září vydaný debut Something to Consume je třaskavá směs doomu, stoneru a punku, která mě praštila po hlavě jak palice. V únoru budou koncertovat v Mnichově a Berlíně, zvažuju, že vyrazím. Snad už si příští turné protáhnou i do Česka. – Jarda Konáš
Djo
Na světové scéně Djo úplně objev není, letošní deska Joea Keeryho, který se pod pseudonymem skrývá, je už jeho třetí. Až teď jsem se ale dostala k tomu, abych si ho pořádně poslechla a jeho indie-psychedelický mix, místy podobný třeba ranější tvorbě Tame Impala, určitě stojí za pozornost. – Barča Kubalová
EsDeeKid
Řešil se tento rok ve světovém rapu někdo více než EsDeeKid? Dovolím si říct, že ne. Tento muž v lyžařské kukle (za kterou se podle řady časopisů a webů skrývá tvář herce Timothého Chalameta) si rychle podmanil rapové fanoušky. Jeho energická flow v kombinaci s jeho liverpoolským přízvukem tvoří něco, co tu od dob Hazeyho a jeho hitu Packs and Potions z roku 2022 chybělo. – Petr Malásek
Ethel Cain
Americká hudebnice Ethel Cain je v roce 2025 jen stěží objevem, já jí však začal věnovat pozornost až letos. A dlouho mě něčí hudba tak nedostala. Nejdřív jsem do zblbnutí poslouchal tři roky starý debut Preacher´s Daughter a pak jsem přesedlal na srpnovou novinku Willoughy Tucker, I´ll Always Love You. Každá nahrávka je jiná, ale obě jsou skvělé a nanejvýš atmosférické. Je to trochu alt pop, trochu country, hodně slowcore, ambientní hudba a jižanská gotika. Doporučuju zabrousit do článku, který jsem o Ethel Cain napsal do zářijového čísla, protože tahle komplexní postava se v několika řádcích popisuje jen velmi složitě. – Michael Švarc
Frente Abierto - Guerra a todo eso
Radikální a nikým nečekaná infiltrace hardrocku, doom metalu, elektroniky a post rocku do flamenka s hlasy Israele Fernándeze, Lely Soto, Ángeles Toledano a Sebastiána Cruze. Hudba pro silné povahy, nicméně tak dobrá, až to není možný. – Jiří Moravčík
Gaerea
Nebudu lhát, že jsem black metal považoval už trochu za vymírající žánr, kde mne nic nepřekvapilo od dob velkých alb Behemoth, ale letos jsem na Brutal Assaultu mohl zhlédnout set portugalských maskovaných maniaků Gaerea a nestačil jsem se divit! Agresivita, ale i upřímné dojetí nad vystoupením na prestižním festivalu, výborná komunikace s publikem, ale hlavně nářez, který zní moderně, ale vychází z klasického black metalu. Slast, kterou jsem si byl nucen ještě zopakovat na podzim v klubu v Roxy. – Jiří Matlach
Geese
Vždyť já to vím, že americká kapela z Brooklynu už vydala pár desek (dobře, tak víc než pár), ale pojďme si říct, že jejich letošní počin Getting Killed tuhle kapelu totálně katapultoval a příští rok se o nich bude hodně mluvit! Je to na první poslech dost komplikovaná kytarová hudba, trochu art, trochu jazzíček a nějaký to experimentálno – ale záíroveň je to energická nálož a pořádně nařvaný kytary! A to já mám rád a jsem fakt rád, že jsem Geese letos (pro sebe) objevil, protože jinak je znal už skoro každej žejo.... – wlado
Patřím k těm, kteří Geese objevili až letos. Konkrétně díky tipu Jany Recmanikové, která bookuje kapely na Reading a Leeds. Jako první jsem si pustila Taxes a bylo hotovo. – Šárka Hellerová
No ty vole! – Honza Vedral
Jalen Ngonda
Když jsem Jalena slyšel v rádiu, přísahám, že jsem si – já blbec – myslel, že to zpívá holka. Pak jsem ho viděl. A nejenže zpívá soulovou hudbu jako anděl. Ale stejně skvěle hraje na kytaru a piano. Zamiloval jsem se do toho týpka okamžitě. A myslím, že by měli všichni. – Honza Vedral
Medium Build
Nicholas Carpenter není žádný nováček na scéně a už vydal notnou dávku alb. Já jsem se k jeho specifickému písničkářství dostal až letos a totálně jsem mu propadl. Je to upřímný, je to citlivý a má talent na to popisovat příběhy s dost zvláštním humorem a stejně tak na sebe napráskat svoje trápení. – wlado
Profiler
Jak už tu padlo, nu-metal je zpátky a zní líp, než kdy dřív. Britští Profiler jsou mladá kapela, která má našlápnuto k velké kariéře, pokud se nenechá ukolébat pozitivními ohlasy na své aktuální EP. Jestli hledáte kapelu, která zní jako soundtrack z Tony Hawk’s Pro Skater nebo jiné klasiky z éry prvního Playstationu, nemusíte chodit daleko. Stačí si pustit jejich EP Masquerading Self. – Frank Fišer
Silvana Estrada
Mexická písničkářka letos hrála v Rudolfinu v rámci Prague Sounds. Patří pro mě k důkazům známého faktu, že netřeba rozumět slovům, aby vás písně chytly do srdce. Přes svůj mladý věk je držitelskou latinskoamerické verze Grammy a věřím, že o ní ještě hodně uslyšíme. Album Vendrán Suaves Lluvias se zrodilo z velkého zármutku, poté, co zavraždili zpěvaččina kamaráda a jeho bratra, ale je v něm i naděje a láska. – Šárka Hellerová
Sombr
Řečí čísel – písničkář Sombr byl jedníkm z největších objevů roku 2025. Svědčí o tom i beznadějně vyprodaný koncert. který chystá v Praze. Jeho story pro vás chystáme už v lednovém Headlineru. – Honza Vedral