Nejsou to jen jména úplně nová. V nepřeberném množství hudby, která vychází, i nám, kteří o muzice píšeme, občas trvá, než si někoho pořádně všimneme. A co to takový objev vlastně je a jak se definuje, máme taky každý vlastní představy. O tom, kdo se v anketě Headlineru stane objevem roku, bylo ale přesto jasno poměrně záhy. Na jaře se totiž zjevila písničkářka Karolína Pelíšková zvaná Kaya. Při poslechu jejího debutové EP I Am Supposed To Be Sad jsme si říkali, že „ten talent tam je“. A pak jsme ji viděli naživo…
Kaya
Tohle byl objev, jak má být! Sedmnáctiletá zpěvačka Kaya se „zjevila“ hned na prvním loňském Headliner Pontonu, aby pokřtila své debutové EP nazvané I Am Supposed To Be Sad. Její první větší koncert v životě předcházely různý zvěsti. Mimo jiné se stala i nejmladší českou interpretkou, jejíž tvář byla v rámci kampaně Spotify EQUAL na obří billboardové ploše na Times Square v New Yorku. Nic z toho nás ale nepřipravilo na parádní koncert, který Kaya se svou suverénní kapelou předvedla. Ten ještě předčil ty křehké a přitom dravé písničky, které na své první EP nahrála. Díky muzikantství, které v sobě má, si myslím, že o tomhle talentu ještě rozhodně uslyšíme.
Honza Vedral
Když si uvědomíte, že téhle holce, která se prezentuje vlastními autorskými písničkami, je teprve sedmnáct let, spadne vám brada. Její medový hlas ve mně naživo místy evokoval Billie Eilish. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že by Kaya nebyla originální. Naopak. Její písně mají svůj specifický zvuk, který vás okamžitě zaujme. Chvílemi působí uhlazeně a křehce, potom zase naléhavě a syrově. Každopádně ve vás snadno vzbudí pocity, že byste ji mohli poslouchat pořád...
Tereza Stejskalová
„Asi bych měla být smutná…“ Rozhovor se zpěvačkou Kayou si připomeňte zde.
VÝBĚR Z REDAKČNÍHO BEST OF 2024
Hudba nejsou závody. V jednotlivých kategoriích jsme se proto rozhodli vyhlásit vždy jednoho interpreta a počin, na kterém se nás shodlo nejvíc redaktorů Headlineru. A v následujících tipech především brouzdáme na osobní vlně zajímavostmi napříč žánry. Řadíme je abecedně a za poslech stojí všechny.
Coubey
Sice loni vydal už druhou desku, ale pořád se o něm moc neví. To si zaslouží změnit, Thom Artway má v nejmladší generaci konečně svého nástupce. A slibuji, že o Coubeym v Headlineru brzy napíšeme více.
Jarda Konáš
Crippled Fingers
O hardcorových řeznících Crippled Fingers jsem v minulosti už něco zaslechl, ale až minulý rok jsem je konečně pořádně objevil díky jejich velmi povedené letošní desce Through the Pain. Kapela si mě získala svým odkazem na klasické thrashové riffy a zároveň láskou k surové formě hardcoru. Má navíc dar pálit ohromnou dávku energie naživo, což je v tomto žánrovém sektoru úplně nejdůležitější.
Lukáš Rešl
Domalis & Oralis
Tady se omlouvám, nikdo mě nenapadá, ale to bude tím, že se české scéně moc nevěnuji. Nebo že by Domalis & Oralis? A tak jo, za objev prohlašuji „duo jednoho protřelého a jednoho talentovaného hudebníka ve výhradně akustickém podání“.
Jiří Moravčík
Alois Göbel
Písničkář z Uherského Hradiště má super potenciál. Překvapila mě jeho hudební i textová variabilita.
Vojtěch Vanda
Ida The Young
Kapelu Ida The Young s plzeňskými kořeny, kterou vede Iris Hobson-Mazur, jsem loni potkal asi na dvou festivalech a hodně mě bavila. Skupina produkuje muziku na pomezí indie-folku a indie-rocku, která vyniká jak výbornými intimními, přímočarými vokály a podmanivými texty, tak i barvitou instrumentalizací, ve které se nebojí mísit žánry. Posledním vydané EP Silver Thing pětici představuje v elektroničtější a minimalističtější poloze. Rozhodně stojí za poslech. A skupinu Ida The Young stojí za to sledovat.
Marek Reinoha
Lorelai
Domácí hardcore zdobila minulý rok nová a velmi talentovaná jména, mezi kterými mě však nejvíce zaujali liberečtí Lorelai. A to zejména svou autenticitou. Kapela s průrazným a velmi emotivním screamem loni navíc vydala hodně povedený singl Waves, který jsem měl na svém Apple Music přehrával pořád dokola. Jediná škoda je, že toho kapela zatím nevydala příliš mnoho. K těm pár singlům by už nějaké to album, nebo alespoň EP, bodlo.
Lukáš Rešl
Loudz1
Loudz1 je mladý pražský rapper, který loni začal sbírat první plody své práce. Do mnohem většího povědomí nejen rapových fanoušků se dostal i díky tracku Bankrot, který mu produkoval Humla z 58G. Nově mu vyšel singl s Hasanem z Milion+. Loudz1 je zkrátka vycházející hvězda českého rapu, který mě baví už od jeho prvního EP z roku 2023. Těším se, co si pro nás připraví letos!
Petr Malásek
Lufťáci
Bohužel.
Honza Vedral
Mat213
Určit jako objev roku někoho, komu loni vyšlo několikáté album, může znít hloupě. Bral jsem to ale tak, že právě díky desce Nesu Oheň, se Mat213 dostal do mnohem většího povědomí mainstreamu. A důvod je jasný: je skvělé, s jasným konceptem a názorem. Ačkoliv žánrově neuchopitelné, je to jasná výpověď generace, do které Matěj Čech, stejně jako já, patřím. Jen tak dál!
Petr Malásek
Mezi patry klid
Šimon a Matouš tankují hyperfolk! Začínali spolu v kapele, aby je jejich zájem o experimentální elektroniku donutil založit právě Mezi patry klid. Ten název je sice strašný, ale ta muzika? Při poslechu písně Ukoupaliště01 jsem si ještě říkal, že je to takové moc neotesané – takové ještě ne úplně vyladěné. Ale písní Náměstí 5. května? Tak tou mne chytili! A eponymní debut, který vydali loni v dubnu, tak ten mě rovnou dostal!
wlado
TRIPlay
V téhle kapele nejsou žádná ořezávátka. TRIPlay tvoří profesionální hudebníci Kryštof Tomeček, Jan Uvira a Marek Urbánek, kteří mají zkušenosti z Jazz Docku i O2 areny. Společně pak na album svobodně „navrstvili“ spoustu skvělých nápadů a muziky. Nemají „frontmana“ není to pro každého, ale je to radost poslouchat.
Honza Vedral
Whyohwhy - bruisess
Brněnskou skupinu whyohwhy jsme zařadili mezi 50 nadějí tuzemské hudby pro rok 2024 a svým debutovým albem Bruises potvrdila, že je opravdu objevem roku. Žánrově whyohwhy lavírují mezi různými žánry, dominuje slowcore a dream-pop, ale je možné slyšet i vlivy shoegaze. V hudbě dominují dva ženské vokály, které nejsou jen nositelem sdělení v textech, ale i dvěma dalšími nástroji dotvářející celkový sound songů. Hlasy podkreslují plochy a vyhrávky elektrické kytary kontrastující se zvukem vybrnkávané akustické kytary a komplexní neuroticky podmanivé basové linky a jemné trip hopem načichlé precizní bicí. Whohwhy prokázali, že jsou závanem čerstvého větru na tuzemské scéně.
Marek Reinoha
Wóďa s kapelou
Největším objevem a vlastně i zjevem v roce 2024 je pro mě Wóďa s kapelou. Písničkář z Malostranské besedy kolem sebe na jaře postavil band, jehož název je zatím ve hvězdách, a najednou se to tak krásně vylouplo! Ano, je to kapela, kde hraje moje dcera Tereza na housle, a ano, myslím to vážně.
Dany Stejskal
PS: Nová jména na české hudební scéně sledujeme v Headlineru bedlivě prostřednictvím rubriky Feedback i v žebříčku největších nadějí, který pro vás chystáme pod vedením Marka Reinohy pravidelně v únoru.