Redakce Headlineru čestně prohlašuje, že k vítězství Rozálie a Vladimíra Mišíka nedošlo kvůli tomu, že ze slov z názvů jejich alb v různém pořadí lze vytvořit opravdu zajímavé příběhy. Ve výsledcích naší ankety se spíš odráží, že v roce 2024 krom spousty dalších vyšly dvě opravdu silné, muzikantské desky s výbornými texty, písničkami a hudebními nápady. Nejsou si blízké generačně ani sdělením, přesto jsou to obě nahrávky klasického střihu.
České album roku: Rozálie – Láska, hlína, rýč
Kdo by to řekl, holka s „držkama“ jako album roku? Ale je to tak! Rozálie ukazuje na stopáži necelých čtyřiceti minut svoje umění. Je brilantní textařka, popisuje svůj vztah tak, že se do toho dokáže posluchač položit a prožít ho s ní. Hudebně je to šanson, cirkusová kapela, kytary latinské ameriky a theremin? Wow!
wlado
Rozálie se touto deskou stala svéráznou královnou šansonu. Její druhé album pojednává o tom, jak se zvedat po fackách, které člověku uštědřuje život.
Pepa Vlček
Skvělé, vtipné i drsné české texty. K tomu charisma, cit pro entertaiment, ale přitom sebevědomí dělat si věci po svém. Druhé album Rozálie nabízí dotaženější písničky než debut. Skvělý kapelní zvuk, líbivost a k tomu uměleckou svobodu a vrstevnatost a víc plánů, než člověk ve svých sedmadvaceti s životem obyčejně mívá. K tomu je originální a má energii. Album roku? Proč ne, to je taky slušná drzost!
Honza Vedral
Rozálie dokáže snadno zaujmout pozornost. Na druhé desce dokazuje, že se její razantní příchod na českou hudební scénu jen tak „neokouká“.
Šárka Hellerová
Náš rozhovor s Rozálií o vzniku alba Láska, hlína, rýč si poslechněte na Seznam Podcastech.
České album roku: Vladimír Mišík – Vteřiny, měsíce a roky
Pro mě loni v českých zemích nebylo důležitějšího alba, než jsou Vteřiny, měsíce a roky Vladimíra Mišíka. V podstatě živě nahrané album má pro mě tak příjemnou atmosféru a obsah, že jsem byl schopen ho poslouchat dva měsíce dokola.
Dany Stejskal
Může se zázrak zopakovat? Alba Vladimíra Mišíka jsou důkazem, že ano. Vteřiny, měsíce a roky jsou nahrávkou, která úročí zkušenosti a potvrzuje, proč si Mišík zaslouží svůj status tuzemské hudební legendy. Navzdory svým zdravotním obtížím na něm zpívá s nezvyklou lehkostí. Kapela hraje jako blázen. A Petr Ostrouchov si tu jako producent připomenul, že v jednoduchosti je síla. Máme všichni štěstí, že ještě v dnešní době můžeme poslouchat tak silné nové písně a desky.
Honza Vedral
Co k takové desce dodat za komentář? Vždyť na první místo nejde dát nic jiného…
Jarda Konáš
Mrzí mě, že už Mišíka nemůžu chodit poslouchat naživo na koncertech (i když chápu a respektuji proč), jeho plodná studiová spolupráce s Petrem Ostrouchovem je ale moc hezkou náplastí. Jejich třetí album je „jednoduše“ zase a znovu textově, vokálně i instrumentálně vynikající záležitostí.
Ondřej Kubín
Zhodnocení hudebního roku 2024 si poslechněte také v naší podcastové revue NOTY VOLE na Seznam Podcastech.
VÝBĚR Z REDAKČNÍHO BEST OF 2024
Hudba nejsou závody. V jednotlivých kategoriích jsme se proto rozhodli vyhlásit vždy jednoho interpreta a počin, na kterém se nás shodlo nejvíc redaktorů Headlineru. A v následujících tipech především brouzdáme na osobní vlně zajímavostmi napříč žánry. Řadíme je abecedně a za poslech stojí všechny.
A)Tým: A)Tým
Je prostě jiná doba a hip hop, jak jsme ho dřív znali, už de facto v našich končinách nevzniká. Tedy alespoň u mladší generace raperů, kteří dnes spíše sklouzávají do popu, trapu a jiných populárních subžánrů. Slyšet proto společnou desku legendárního Kata (Prago Union, Rigor Mortiz) a Resta v rámci jejich projektu A)Tým, pro mě bylo moc pěkným překvapením. A také určitou nostalgií. O výborných textech a slovních obratech v tomto případě snad ani nelze vést debaty… Kato je klasik, mistr slova, a hlavně pořád rapper s nezaměnitelným hlasem, který je vždy jasně rozpoznatelný. A Rest? Ten s každou nahrávkou roste v jednu z největších osobností rapu u nás.
Lukáš Rešl
Calin - Bieber Fever
Mnohovrstevnaté album zpěváka a rappera Calina je naplněné hity. Od předělávky 50 Centova hitu Window Shopper po temné Yalla nebo zpívané Suave. Deska jde po hudební stránce do různých směrů, které rozeznívají umělcovy silné stránky. Od procítěných zpěvů po tvrdou flow, Calin na desce ukazuje, že je právoplatně na vrcholu rapových i popových žebříčků.
Petr Malásek
Cirkus Ponorka: Lost Angeles
Honza Ponocný ve svém jednočlenném bandu konečně trefil správnou polohu mezi zručným instrumentalistou a kreativním skladatelem.
Josef Vlček
Silná hudebnická deska a přitom pořád tak pěkný, jednoduchý písničky!
Honza Vedral
David Dorůžka, Robert Fischmann, Martin Novák – Gilgul
Jazzový kytarista David Dorůžka se spoluhráči na albu prochází tradicemi židovské hudby z Evropy a Blízkého východu tak skvělým a nevšedním způsobem, že vlastně nemáte slov; nebo nejsou vůbec potřeba.
Jiří Moravčík
Fredy a Krasty: Funkova!!! Rapsody
Ostravské sdružení Fredy a Krasty na svém druhém albu dokonale definovalo figuru typického městského lůzra na hranicích mezi blbostí a lidskou moudrostí.
Josef Vlček
Green Småtroll: Carousel of Pain
Instrumentálně výjimečná, světově znějící a ve všech ohledech dotažená deska v žánru ska-jazz. Kapele trvalo nahrávání opravdu dlouho, ale vybrousila diamant. Není to hudba pro každého, ale vlastně jo. Je plná nápadů, chytrých a nevšedních aranží, skvělých sólo. Poslouchejte bez předsudků k žánru.
Honza Vedral
Hard Rico – GLOBAL
I když jsem dal desce jen 75 %, není mnoho domácích desek, které by letos předčily Hard Ricovu dravou flow.
Vojtěch Vanda
Chief Bromden - in/tense logic
Chief Bromden na in/tense logic dozráli v kapelu produkující osobitou moderní kytarovou muziku. Vydali parádní, do všech detailů dotažené a zvukově propracované album, na kterém všichni různorodí členové kapely implodovali do jednoho kreativního celku, aby jejich muzika ve výsledku mohla explodovat do veřejného prostoru semknutější a silnější. Na tom albu je všechno, nápaditost a zvuková expresivita, dechberoucí dynamika, intenzita kytarových riffů, zběsilost propracovaných rytmů a sofistikovaná elektronika a opravdu výborné zpěvy.
Marek Reinoha
Neprávem trochu přehlédnutá nahrávka a kytarový klenot české scény – kapela vždycky měla skvělé koncerty, ale až na nahrávce in/tense logic dokázala tu neuvěřitelnou energii přenést i na desku. Naprostá smršť!
wlado
Imodium – Horizont
Takhle má vypadat comebacková deska. Dobrý materiál, skvělé singly a píseň Někdo se dívá řadím mezi to nejlepší, co kdy složili.
Jarda Konáš
Karel Vepřek: Písně ze dvora krále Magora
„Letos bych ti nejradši napsal do toho ohlídnutí nejlepší český album roku, čistě proto, že si ho nikdo nevšiml. Už jaksi od podstaty...ale nenapíšu, protože do těch jinejch rubrik bych neměl co dát a ani bych vlastně nechtěl... Nepamatuju si, kdy naposledy jsem si nebyl schopnej nějakou desku aspoň jeden den nepustit, což trvalo několik týdnů...
Ondřej Bezr (Ondřejův hlas zařazujeme, přestože se ankety odmítl zúčastnit. Protože ta deska je skvělá. – pozn. redakce.)
Jordan Haj - The Ultimate Playlist For The End Of The World
Jordan loni vydal najednou s tím anglickým i české album. A i když i to je skvělé, právě tahle deska má podle mě úžasnou gradaci, a ještě víc mě na ní baví jeho hlas. Už starší singly The End Of The World a A Perfect President stály za to, ale je to s každou písničkou lepší a ta deska perfektně roste.
Šárka Hellerová
Manon Meurt – Unravel
Manon Meurt na nové desce našli sami sebe. Unravel je výborné a vzrušující album, které nelze nemilovat. V nádherných propracovaných kompozicích přirozeně vyvažujících niternost a dynamiku postupně rozvíjí a odhaluje jednotlivé vrstvy a textury. Společně s fantastickými vokály to tvoří geniální pohlcující atmosféru a přináší jedinečný intenzivní hudební zážitek.
Marek Reinoha
Atmosférická, zvukově pestrá deska, která z shoegazu průběžně uhýbá i k jiným, příbuzným žánrům.
Ondřej Kubín
Marie Puttnerová: Zelená oblaka, růžové stromy
Pozornost zaslouží i počin, který vyšel až 16. 12. Marie Puttnerová se na něm pustila do písní Zuzany Navarové. Album Zelená oblaka, růžové stromy je opravdová pocta a vzdání holdu výjimečné osobnosti. Pevně věřím, že dojde i na živé hrání, protože by to klidně mohl být koncertní zážitek roku 2025.
Dany Stejskal
Monkey Business – Když můzy mlčí
Přechod do češtiny kapele sednul na výbornou, k tomu skvělé písně, z nichž řada chytne na první poslech. Já byl nadšený.
Jarda Konáš
Prago Union: Zvukoloď
Baví mě, že přestože už všichni tak nějak víme, co od Kata čekat, stejně se dokáže posunout. Na Zvukolodi si v instrumentálech i rapu zkouší nové polohy. Aby posluchače stejně nakonec dostal klasikou a nejchytřejšími rýmy ve hře. „Není to rutina, všechno teprve začíná.“
Honza Vedral
Scoop: Curb Justice
Vždy mi udělá obrovskou radost, když slyším o úspěších českých undergroundových kapel v zahraničí. Scoop loni se svým agresivním a uši drtícím chain punkem doslova vyletěli a daří se jim pravidelně koncertovat za hranicemi, což opravdu ne každá kapela vyznávající tak extrémní žánry dokáže. Lví podíl na tom má jejich debutové EP Curb Justice s totálně oldschoolovým zvukem, který ale nakopává zadnice s intenzitou koňské síly. Hodně se mi líbí, že na nahrávce Scoop zkusili vyjma angličtiny také češtinu – rovněž jim totiž hodně sedí.
Lukáš Rešl
Skywalker: All News Is Bad News
Od posthardcorových Skywalker jsem toho začátkem roku čekal hodně. Vyšla jim totiž třetí řadová deska, jejíž vydání se kvůli problémům s labelem protáhlo téměř o rok. A frustrace se na desku propsala. All News Is Bad News je rozhodně nejtemnějším počinem kapely a možná i tím nejtvrdším. Na nahrávce najdete opravdu brutální pecky, které kapelu trošku vrací ke kořenům a přímočařejšímu pojetí hardcoru. Ale také melodičtější tracky jako House of Gloom nebo A World To Win, které v čistých refrénech chytají za srdce. Snad nejvíce ale baví samotný zvuk alba, které má koncept a značně tíživou náladu od začátku do konce.
Lukáš Rešl
Smack & P Money – Champions League
Aby měl někdo z Česka desku se světovou legendou žánru, se jen tak nevidí. Smack jen potvrzuje svou grimovou dominanci.
Vojtěch Vanda
Česko-anglické album Smacka a P Moneyho mě uchvátilo od prvního do posledního tracku. Album je naprostou esencí grimu, žánru, ve kterém oba umělci vynikají. Featuring legendárního JME je jen podtrhnutí faktu. Je to poprvé, co česká scéna zažila takové spojení Londýna a Prahy. Ambicióznost celého projektu je pro mě důvod navíc to vybrat jako album roku.
Petr Malásek
Viktor Sheen – Imposter syndrom
Na album roku čekám obvykle až do konce sezóny, kdy dropuje Viktor. V posledních pěti letech končívá v mých žebříčcích v top trojce a letos to není výjimka. Na tuzemské poměry opravdu výjimečný interpret!
Vojtěch Vanda
Cesta do hlubin rapperovy duše, tak by mohl znít alternativní název nové desky Viktora Sheena. Noří se v ní do svých duševních stavů a vzpomíná na své dětství. Největší dojem na mě udělal track Hory Kazachstánu, kde popisuje výlet se svým otcem. Rozpolcená osobnost mezi slávou a pocitem, že úspěchu není hoden pulzuje celým albem, což nutí posluchače mimo skákání do beatů i přemýšlet.
Petr Malásek
Poslechněte si ty texty a zkratky v nich a už nikdy neříkejte, že je to generický rap.
Honza Vedral
Wyfe - Do You Ever Wonder?
Deska Do You Ever Wonder? si nezaslouží, aby zapadla. Kapela s ní odjela menší turné po České republice a já doufám, že ji namotivovalo k tomu, aby si tuhle svoji hudební radost pěstovala dál. Jak jsme psali, roku 2024 dalo album hned zkraje dobrý zvuk.
Šárka Hellerová