Vítejte v naší každoroční rekapitulaci uplynulého roku. Hudba nejsou závody. V redakční anketě Headlineru nesestavujeme žebříčky a pořadí. Vzhledem k žánrovému i generačnímu záběru našich redaktorů by něco takového ani nedávalo smysl. Hlavně si chceme sami sesumírovat, co zajímavého jsme za těch dvanáct měsíců slyšeli. A možná je to taky trochu návod. Pár tipů, jak do nového roku, ať už právě prožíváte cokoli, vykročit s dobrou hudbou.
Jaká světová alba tedy redaktoři Headlineru v uplynulých měsících poslouchali nejčastěji? Ve světě, doma, v politických ani společenských náladách to nebyla žádná selanka. Možná právě proto se nejvíc z nás vracelo k fenomenální desce The Cure, kterou inspirovalo loučení se světem, odcházení a smrt obecně. Její recenzi si můžete připomenout zde. A temné tóny zní často i na ostatních „albech roku“, která podle redakce Headlineru natočili třeba Fontaines D.C. nebo Linkin Park.
Světové album roku: The Cure – Songs Of A Lost World
The Cure vydali po šestnácti letech nové album. Neúprosně vážné a smutné album obsahující osm dlouhých písní, ve kterých se kapela za ničím nežene a navzdory konečnosti života majestátně kráčí svým vlastním tempem rozklíženými kulisami hroutícího se světa na cestě do temných, bolestivých zákoutí lidské existence a předkládá posluchačům temnou stranu krásy. Přestože na Songs Of A Lost World nejsou žádné popové hity, psychedelické odbočky nebo rozmarné bangery, tak je na něm z hudebního hlediska všechno, co od The Cure chceme slyšet. Jsou tam expresivní rozmáchlé a postupně vrstvené instrumentace, jsou tam opulentní orchestrální pasáže, jsou tam odzbrojující tlusté basové linky i rozechvělé bicí postavené na výrazném tom-tomu...
Marek Reinoha
V době, kdy i singl je pro posluchače moc dlouhý útvar se The Cure vrátili s opulentní, temnou, nejednoduchou, těžkou a soudržnou deskou, která si vyžaduje pozornost. První singl má skoro sedm minut, zpívat se v něm začne až někdy za půlkou. A s každou další vteřinou téhle magické nahrávky o smrti je samozřejmé, že pomíjívost, o které Robert Smith tak dokonale zpívá, se netýká jenom lidské existence, ale všech trendů. Opus!
Honza Vedral
Šestnáct let jsme na to čekali a konečně jsme se dočkali! Robert Smith a jeho parta nahráli krásnou desku která nemá slabý moment, je to drama, je to smutek, je to krása! Takový cit pro písničku jako mají The Cure to se dnes moc nevidí a Robertův hlas? To je stroj času…
wlado
Tady není o čem debatovat. Jediná chyba desky je, jak neúnosně dlouho o ní Robert Smith furt mluvil a skutek utek. Ale čekání se vyplatilo.
Jarda Konáš
Když se na něco čeká tak dlouho, může se z výsledku stát jen splnění úkolu. The Cure se ale podařilo všechny napnout k prasknutí, některé možná už spíš i otrávit, a pak si je omotat kolem prstu. Skvělá hudba prostě nemá expiraci.
Šárka Hellerová
Dlouhé čekání přineslo ovoce. The Cure na roky vyhlíženém novém albu přinesli vybroušené, vrstevnaté aranže, nekompromisní stavbu písní (viz třeba zdánlivě zbytečně dlouhá intra) a nepateticky srdceryvné texty podané Smithovým hlasem, který jako kdyby nezestárnul ani o den. Písně ztraceného světa jsou po všech stránkách fantastická deska.
Ondřej Kubín
VÝBĚR Z REDAKČNÍHO BEST OF 2024
Hudba nejsou závody. V jednotlivých kategoriích jsme se proto rozhodli vyhlásit vždy jednoho interpreta a počin, na kterém se nás shodlo nejvíc redaktorů Headlineru. A v následujících tipech především brouzdáme na osobní vlně zajímavostmi napříč žánry. Řadíme je abecedně a za poslech stojí všechny.
Ángeles Toledano – Sangre Sucia
Fenomén Rosalía nabral ve španělském flamenku na obří síle: alba následovnic přitom představují úžasný druh manifestu mladé ženské flamenkové generace a její propojení tradiční klasiky s elektronikou, hip hopem a popem nejenže mluví jazykem současnosti, zahrnuje také feministickou a emancipační agendu.
Jiří Moravčík
Aoife O'Donovan – All My Friends
Na zahraniční scéně na mě letos nejvíc zapůsobila alba z menšinových žánrů nebo z klasické hudby. Asi největší stopu na mojí hudební duši letos zanechala málo známá folková zpěvačka Aoife O'Donovan s albem All My Friends.
Dany Stejskal
David Gilmour: Luck and Strange
To, že je vám skoro osmdesát a že jste v aukci prodali před stovku svých kytar, ještě neznamená, že si nemůžete koupit pár nových a natočit dost možná nejlepší sólovou desku kariéry. Přesně to taky David Gilmour udělal, s vydatnou pomocí rodiny (manželka, děti), starých parťáků (Guy Pratt, zesnulý Richard Wright) a mladého producenta Charlieho Andrewa, nezatěžkaného přehnaným respektem k historii Pink Floyd. Vzešlo z toho zvukově dokonalé album plné melancholických textů a luxusních kytarových sól.
Ondřej Kubín
Denzel Curry - King of the Mischievous South
Ze světového rapu mě nová deska Denzela Curryho bavila ještě víc než CHROMAKOPIA Tylera, The Creatora nebo GNX Kendricka Lamara. Ať už jsou to hravé featuringy, tvrdé beaty, anebo nekompromisní flow, kterou je Curry pověstný, rapper dokázal vytvořit zábavné album od první do poslední písně. Z tracků mě nejvíce baví HOT ONE s A$AP FERGem a TiaCorine. Těším se, až tracky ze svého alba zahraje na svém koncertě 9. 6. 2025 v Pražském ROXY.
Petr Malásek
Fontaines D.C. – Romance
Rok 2024 byl rokem ostrovních kytarovek. „Fontáni“ navazují na geniální desku Skinty Fia. Ubrali post-punku a žánrově se rozkročili. Vždyť takovou titulní Romance by klidně mohla zpívat Lana Del Rey. Kapela je ve formě a po zásluze se (konečně) vyšvihla mezi největší evropské kytarovky!
wlado
Romance je brilantní a okázalé rockové album plné kontrastů, barev a silných melodií, na kterém Fontaines D.C. zkoumají různé segmenty kytarového rocku, a na kterém prokázali (opět) jak jsou zkušení, vyzrálí a sebevědomí skladatelé a hudebníci. Ale také to, že umí být nejen nihilističtí, ale i romantičtí, poetičtí a zábavní. Album se vzpírá veškerým očekáváním, podkopává to, co jste si mysleli, že o Fontaines D.C., víte a otevírá jejich hudbu širšímu okruhu posluchačů, aniž by se jim prvoplánově podbízela.
Kapela na Romance postavila do popředí svoji schopnost vystavět silné popové melodie, která byla na předchozích albech nenápadně skryta a pouze místy probleskovala, a i nástrojové pojetíe přes svoji nenucenou agresivitu zní o poznání popověji. To album má potenciál vystřelit Fontaines D.C. na pozici jedné z největších kytarových kapel současnosti.
Marek Reinoha
Pro Griana Chattena a jeho kapelu v posledních letech zahořel kdekdo. Album Romance tohle vzplanutí mění v opravdovou lásku.
Šárka Hellerová
Na tomto albu jsme svědky toho, jak se z malé irské kapely pro pár nadšenců stal fenomén současné hudební scény.
Honza Vedral
Charli XCX – Brat
Jestli existuje album, které definovalo léto roku 2024, tak je to rozhodně Brat od Charli XCX. Její hlas v kombinaci s elektronickými beaty se stal esencí večerů plných špatných rozhodnutí. Album plně definuje náladu dlouhých letních večerů, party a dní, kdy se první lahve otevírají až moc brzy. Za mě nejen album léta, ale i celého roku.
Petr Malásek
Tak výtečná deska, že dala vzniknout fenoménu Brat Summer. Charli XCX se přiklonila víc k elektronice a klubovému zvuku a dopadlo to výborně. Tak do tance, mládeži!
Jarda Konáš
Linkin Park: From Zero
Moc zajímavých věcí se v roce 2024 na zahraniční rockové scéně neudálo, už několik let probíhá éra rockového úpadku. Oživení Linkini to proto měli lehké. Ocenění si zaslouží nejen za hudbu, ale i za sílu nezabalit to, pokračovat dál a díky nové zpěvačce všechno ještě někam dál posunout.
Josef Vlček
Velkolepý návrat nu-metalové legendy je asi mou jedničkou zejména ze sentimentálních důvodů. Třešničkou na dortu je fakt, že jsem si desku jednak opravdu užil a jednak je velmi dobře produkčně zpracována.
Vojtěch Vanda
Knocked Loose: You Won't Go Before You're Supposed To
Američtí Knocked Loose loni vystřelili do povědomí širší veřejnosti s třetí deskou You Won't Go Before You're Supposed To a přiznám se, že mě samotného překvapilo, jak obrovský úspěch kapela s nahrávkou zaznamenala. Nejenomže jí deník The Guardian a renomovaný magazín Kerrang! přidělily maximální počet hvězdiček v recenzích, ale kapela se rovněž dostala třeba do takového televizního pořadu jako je populární Jimmy Kimmel Live. Tenhle kulervoucí přímočarý hardcore s nesmírně průraznými bicími je tak neuvěřitelně živelný a šílený zároveň, že letos zkrátka neměl ve svém ranku konkurenci. Kdo navíc vyhledává skutečně hystericky znějící screamy, charismatický frontman Bryan Garris ho zaručeně uspokojí.
Lukáš Rešl
The Last Dinner Party: Prelude to Ecstasy
Fandím jim od první písničky, co jsem slyšel. A že v téhle artpopové partě divoženek skutečně „něco je“ se potvrdilo i na jejich debutu. I když si pořád myslím, že ty songy fungují ještě o chlup lépe naživo. I takhle zní Británie!
Honza Vedral
Make Them Suffer: Make Them Suffer
O metalcorovém albu roku 2024 mám jasno. Make Them Suffer se svou eponymní deskou ze sebe dostali to nejlepší a ukázali světu intenzivní nahrávku, jejíž tvrdý zvuk nástrojů podporují i šílené elektronické samply. Album je zároveň typickou ukázkou aktuální podoby metalu s vynikající produkcí, která posluchače vezme na dynamickou jízdu plnou breakdownů, screamů i čistých ženských vokálů, o které se postarala nová členka sestavy – klávesistka Alex Reade. Kdo miluje metalcore, musí milovat i tohle album.
Lukáš Rešl
Nick Cave: Wild God
Podobně jako u The Cure platí, že tohle album nabízí bolestný, ale strhující poslech. V případě Nicka Cavea ještě s pořádnou porcí vášně navíc.
Honza Vedral
Poppy: Negative Spaces
Další raketou loňského roku v tvrdé hudbě byla bezesporu Poppy – subtilní zpěvačka kombinující pop s metalovými a corovými kytarami, která se nebojí využít i screamovacích technik hlasu. Její mistrovství se ukázalo na desce Negative Spaces, která uhranula nesmírně pestrými skladbami, jež zároveň přibližují tvrdou hudbu těm, kteří se s ní dostávají třeba poprvé do kontaktu. Obdivuhodná je na Poppy autenticita a nesmírně flexibilní vokál, který se hodí skoro do všeho. Tahle holka je prostě originál.
Lukáš Rešl
Royal Republic – LoveCop
Pro mě osobně nejzábavnější loňské album. Mix jejich typického party rocku říznutý osmdesátkami, humor, skvělé riffy, zvuk jak víno.
Jarda Konáš
Sega Bodega – Dennis
Vlastním jménem Salvador Navarrete dokázal na své třetí desce kombinovat hyperpop, techno, trance i hodně smutné balady – je to hudební nálož při které chcete sedět v koutě i tančit. Jak to vypadá, když si nejste jisti, jestli spíte a nebo jste vzhůru?
Wlado
ScHoolboy Q – Blue Lips
Byl to rychlý a intenzivní zážitek, který mi připomněl staré časy a desku Oxymoron. Žádný masivní komerční sukces, ale zdravý vývoj interpreta.
Vojtěch Vanda
Ski Mask the Slump God – 11th Dimension
Poctivá porce skladeb, návrat do soundcloudové doby smíchaný s progresem, přesnou kulometnou flow... Bavil jsem se.
Vojtěch Vanda
The Smile - Cutouts
Druhé album The Smile je plné hezkých melodií a zvuků, skoro jdoucí proti tomu, co po celou dobu fungování razili Radiohead. Album je klidné už od prvního tracku, ale nebojí se ani rychlejších rytmů (Zero Sum). Rozhodně stojí za to si sednout a plně si desku užít od začátku do konce. Thom York se směje!
Petr Malásek
Seznam Tondy Kocábka: 1. The Cure Songs Of A Lost World 2. John Cale - Poptical Illusion 3. Kom Deal - Nobody Loves You More