Poslední text napsal v roce 2018. „Bylo to na naší zatím poslední desce „pomukovského“ Oceánu Femme Fatal. Nevím už přesně, která skladba to byla, ale jednou z posledních byl Golem,“ vzpomíná Petr Hons.
Obligátní otázka: Jak jste se dostal k psaní textů? Co bylo spouštěčem?
Nejspíš to bylo v roce 1983 a byla to vlastně náhoda. Hrál jsem tehdy s Petrem Mukem v punkové kapele Dural, původně Jolly Jokers. Tam jsme se podíleli na psaní textů všichni, kdo jsme hráli. Byla to tehdy velká sranda a zábava náctiletých kluků, kteří rebelovali proti společnosti, rodině a celému establishmentu komunistického státu. A byli jsme možná jedni z prvních pankáčů v Budějovicích vůbec. Byli jsme prostě tvrďáci.
Měl jste někdy v mládí literární ambice?
Když mi bylo patnáct let, začal jsem psát básničky. Český jazyk nebyl mojí silnou stránkou, spíš jsem byl takovej „češtinářskej“ diletant a ignorant. Ale postupně jsem začal čtením knih nasávat velké množství informací a to mi do budoucna pomohlo v textování. Začal jsem být po dvacítce prostě méně blbej.
Jakou roli hrálo ve vašich textech osobní přátelství s Petrem Mukem? Která byla vaše první společná skladba?
Víte, já se znal s Petrem cirka od čtrnácti let, až na několik let jeho sólo kariéry jsme spolu byli nepřetržitě. Věděli jsme o sobě všechno – i to, co by člověk ani vědět mnohdy nechtěl. Byli jsme obyčejní kluci ze sídliště a měli společné touhy, sny a ambice. Byl to můj nej přítel a kamarád. Pro něj se mi už od začátku psalo skvěle. Nemusel nikdy říkat, o čem mám psát, věděl jsem, co cítí. Jaká byla naše první společná věc, už ani nevím, ale bylo to určitě ještě před první deskou Oceánu Dávná zem. Jedna z prvních byla snad Balada nebo Dávná zem.
Dá se tedy říct, že jste mu psal texty „na tělo“?
Ano, snažil jsem se mu psát texty na tělo. Viděl jsem mu tak trochu do hlavy.
V čem to spočívalo? V čem se lišily texty pro Oceán, Shalom a sólového Muka?
První Oceán byl hodně duchovně „básnířskej“. Shalom už směřoval víc ven k lidem a byl komerčnější, ale ne blbější, jak se to snaží prezentovat někteří dřívější fans Oceánu. Stojím si ve větší míře za vším, co jsem tehdy pro Shalom napsal. A sólo Petr, to už byla vyloženě snaha přiblížit se k co největšímu počtu posluchačů. Vyjmul bych jen naši společnou první posluchačsky i kritikou nedoceněnou desku Petr Muk. Tam se ještě navazovalo na to starší, i když to začalo být v novém kabátě, více kytar a tak dál. Pak už se dělo něco, co šlo částečně mimo moji osobu. Přišel velký komerční úspěch, ceny, televize, desky, rozhovory, peníze a sláva… Ale také stinná stránka slávy a Petrův odchod, bohužel. Nynější Oceán je srozumitelnější a průzračnější, a to i díky ženskému zpěvu Jitky Charvátové.
Proč vlastně soubory Oceán nebo Shalom nešly do angličtiny a zpívaly raději česky, i když měly jako jedna z mála skupin devadesátých let našlápnuto překročit naše hranice?
No neměl bych pak práci! Ne, to je sranda. Čeština je samozřejmě těžký jazyk jak na psaní, tak na zpívání, ale my oslovujeme lidi v Čechách a na Slovensku, kde nám všichni rozumí. Výjimkou bylo třeba turné Oceánu s Erasure v Anglii, kde se angličtina hodila, ale jinak jsme hráli a hrajeme pořád doma. V posledních x letech sleduji mnoho mladých kapel, které zpívají anglicky, ale zdá se mi obsahově, že je to mnohdy pouhá schovávačka za cizí řeč.
Psal jste i pro jiné interprety než pro Muka a jeho kapely?
Měli jsme s Petrem v Oceánu takové nepsané pravidlo, dohodu, že budu psát jen pro Oceán. Bylo to z mé strany trochu krátkozraké, ale v té době nutné, byli jsme jedna parta. Nevyužil jsem řadu příležitostí, ale časem se to pak začalo měnit. Chtěl bych připomenout jen dva větší projekty, na kterých jsem se podílel. Dvě desky s Českým srdcem a jedna deska s kytaristou Davida Kollera Michalem Pelantem. To ostatní nemá cenu zmiňovat.
Pamatujete si na svou první nahranou píseň?
Moje první nahraná píseň byla Vyjdi ven, natočená v Bratislavě se Shalomem. Hrál jsem v ní na baskytaru. Ve starém Oceánu jsem měl jen úlohu textaře a ve studiu jsem byl spíš za připomínkaře a čumila.
Existuje někdo, na kom jste se učil psát texty?
Byl jsem do textařského řemesla doslova vhozený rovnýma nohama. Nic jsem se neučil. Začal jsem psát a věřil jsem, že to, co píšu, může někoho oslovit, a ještě se to někomu může líbit. Tak snad se to za těch skoro 40 let psaní povedlo.
Skládáte na hudbu anebo dáváte přednost zhudebnění už hotového textu? Nebo vzniká obojí zároveň?
Skládám na hotovou zpěvovou linku, která je zpívaná ve svahilštině, a jako hudební podklad k poslechu mi slouží demáč, tedy hudba v syrovém stavu. Je to jako vodítko k obsahu textu, protože už tam je nálada písně a navádí mě, o čem vlastně psát.
Existuje nějaký rozdíl mezi zpívaným textem a poezií?
Pro mě je ten rozdíl docela podstatný. Napsal jsem v životě už stovky básniček a ta svoboda v rytmu slov je zásadní. Naopak v psaní textů se musím držet zpěvové linky, délky slov a musí se dodržovat koncovky á, é a í. Je to někdy peklo, když se jednotlivá slova hledají, někdy to trvá hodně dlouho, než najdete pravé slovo. Čeština je v tomhle směru naštěstí dost barevná.
Od čeho běžně začínáte? Od refrénu, od prvního verše? Prostě, jaký je váš postup při skládání? Pokud se to ovšem dá zobecnit…
Začínám od sloganu v refrénu a od něj se pak odvíjí i první verš celého textu. Samozřejmě to někdy není možné kvůli tomu, jak je zpěv a celá skladba vystavěna. Mnohdy je těžké vůbec začít. Někdy jsem nucený třeba několik dní přemýšlet, co s tím. Pro mě je nejdůležitější vědět, o čem vůbec psát. Miluju tu chvíli, kdy to v hlavě secvakne a přijde ta správná myšlenka a můžu se rozepsat. Je to takový tvůrčí adrenalin, jestli jo, anebo ještě ne. Kolikrát jsem mile překvapený, na co jsem přišel a co ze mě vypadlo.
Nakolik jste se jako textař podílel i na hudbě?
Ve starém Oceánu jsem se na tvorbě hudby nikdy nepodílel, stejně jako v Shalomu. To byla vždycky záležitost převážně Petrů Muka a Kučery. Dušan a Honza zase byli šikovní ve studiu při míchání. Každý z nás měl svoje místo a svoji úlohu. V novém Oceánu to mají na bedrech Petr Kučera a Jitka Charvátová. Já sám jsem schopný vymyslet si figuru na basu i kytaru, ale nemám jako muzikant kapacitu na to, abych udělal skladbu i s aranžmá jako celek.
Míváte při psaní hodně odpadu?
Tohle se mi naštěstí v mé práci textaře vyhnulo. Pár případů bylo, ale vždycky se to týkalo jen nepatrných oprav. Nejtěžší to bylo zatím s Michalem Šenbauerem z Českého srdce. Promiň, Michale… Tam jsem přepisoval jeden text snad osmkrát a ve finále se stejně nepoužil. Byla to asi moje chyba a neschopnost, nevím. Další byl Oscar Wilde a jeho Obraz Doriana Graye. Ten tematicky už vůbec neprošel u Michala Pelanta. Ale dodatečně jsem byl rád, protože jsem text Dorianův obraz použil na desce nového Oceánu Ve smíru. Prostě odpadu nikdy moc nebylo.
Většina Mukových písní vyznívá velmi vážně. Jsou nějaké písně, kde byl humor?
Oceán se nikdy nepokoušel být humornou kapelou. Nikdy jsem nepsal třeba jako Ivan Mládek, František Ringo Čech nebo Kabáti. Každý máme svůj způsob, jak se hudebně prezentovat. U nás byl vždycky na prvním místě duchovní rozměr textů, vztahové věci, příroda a podobně. Politiku, sprosťárny a srandičky jsme nechávali jiným. To ale neznamená, že jsme neudělali řadu textařsky „lehčích“ věcí, nad kterými nemusí nikdo zásadně dumat.
Nakolik Petr do vašich textů zasahoval? Vadily vám jako autorovi takové úpravy?
Petr mi do textů zasahoval jen minimálně. Byla mezi námi důvěra a šlo mu vždycky jen o minimální úpravy slov a slovních spojení. Celek se neměnil nikdy. A když se o to Petr náhodou pokusil, řekli jsme si pro a proti a nakonec se to setřáslo ve prospěch věci, nechalo se to u ledu.
Na co jste si dával nejvíc pozor? Vadí vám obrácené přízvuky nebo nedokonalé rýmy?
Nevadí mi ani jedno, ani druhé. Když člověk umí psát aspoň trochu texty, vždycky se z toho k dobru věci nějak „vylže“. Čeština k tomu dává hodně velký prostor.
Máte nějaké ideální prostředí, v němž se vám nejlépe píše? Kdy nejčastěji přijde inspirace?
Určité zajeté věci při psaní člověk má, musí je mít, protože jinak se nedá tvořit. Jsou to rituály v podobě kafe na stole, ticha, zásadně s někým nemluvit, aby neulítla myšlenka, poslouchání hudby, sledování různých obrazů… Hlavně to musí být doma, ve svém prostředí… Někdy stačí zavřít oči a něco si představovat a přenést to obyčejně na papír. Nedovedu si představit, že bych něco psal a měl nabráno v korábu, byl připitý anebo si něco zahulil. Musím mít vždycky čistou hlavu. Občas člověk čeká na inspiraci dny, někdy je text hotový za hodinu. Záleží na rozpoložení člověka, na náladě.
Hodně se hovořilo o vašich vztazích k judaismu. V čem jste pociťoval nejvíc jeho inspiraci? Často se mnohé Mukovy písně vykládají jako modlitby nebo dialogy s Bohem. Bylo to tak opravdu míněno?
Nevím, jak to bylo ve chvíli, když psal text náhodou Petr. Duchovní rozměr to mělo skoro vždycky, když se nepsalo o lásce a o vztahu dvou lidí. V Shalomu se tematika náboženství promítala v textování dost často. Petr si tehdy často přál přímo na svou objednávku tematiku Starého zákona, která se pak projevila na naší desce Brány vzkazů. Chtěl bych ale poznamenat, že my ostatní jsme křtění katolíci a nikdy jsme neměli zájem konvertovat k judaismu, jak to měl nastavené Petr. Byla to pro něj bohužel jako vždycky jen jedna z duchovních cest, z těch několika, které si v životě vybral. Něco jiného je ale pouze projevit zájem o kulturu a náboženství nějaké země. Proto byly dvě cesty na natáčení klipů se Shalomem s Petrem Kučerou a Petrem Mukem do Izraele pro mě tak inspirativní. Je to kolébka našeho náboženství a naší kultury. Z těchto cest jsem pak několik let čerpal, bylo opravdu z čeho.
Také se zmiňovala Píseň písní se svou dvojakostí – může to být modlitba i milostná píseň.
Přesně nevím, která skladba se tím myslí, ale jediná, která mě napadá, je Ráchel, i když ta možnost by se dala interpretovat i v jiných skladbách z našich repertoárů. Ale to bych střílel naslepo, třeba je tím míněno úplně něco jiného. V Shalomu můžu ukázat třeba na skladby Shalom nebo Brány vzkazů. Jde o úhel pohledu. Každý to vnímáme jinak, takže se omlouvám, jestli jsem to pochopil zrovna takhle.
Když dnes slyšíte některé své písničky, máte někdy pocit, že byste v nich něco změnil? Jiné slovo, jiný verš, celá místa?
Někdy, když slyším z rádia naše věci, mi probleskne hlavou, proč jsem nepoužil jiné slovo, ale… už je to mnohdy přes třicet let a tehdy to mělo svoje opodstatnění, proč zrovna psát tahle slova a spojení. Žili jsme v jiné době, byl jsem mladý a toužil jsem psaním změnit celý svět. Moje texty mají určitý vývoj. Tak jako se mění každý člověk během života, měnil jsem se i já a moje psaní a obsah textů. Jsem dneska starší chlapík, který plno věcí v životě získal, ale plno věcí, ideálů a snů už jsem dávno a definitivně ztratil. Podle toho i moje texty takhle vypadají.
Změnila se technika psaní textů od vrcholných dob Oceánu a Shalomu?
Myslím, že se v podstatě nic nezměnilo. Jen mám kolem sebe jiné lidi, jiné prostředí, ale forma, technika psaní zůstává pořád stejná. Pořád si dokážu sednout k počítači a vysypat ze sebe kdykoli text, i když se mohu všemožně trápit a kroutit nedostatkem vlastní inspirace.
Asi je zbytečné se ptát, jaký je váš vztah k hip hopu a jeho průvodním jevům, třeba vulgaritám, ale stejně…
Abych byl upřímný, vůbec nevím, co hip hop je, omlouvám se. Pravděpodobně budu za hudebního analfabeta, ale já se pohybuju celý život v jiných vodách a na jiném hudebním písečku. Nepochybuji, že tahle hudební disciplína má řadu zapálených příznivců a muzikantů. Proto jim všem přeju hodně štěstí v jejich hiphopových aktivitách, budu si to muset poslechnout, slibuju…
Říká se, že člověk zpívá, protože prožívá nějaké zvlnění emocí. Protože má radost nebo chce přebít smutek? Co z toho je vám blíže?
No, já osobně moc nezpívám, ale je pravda, že si pobrukuji třeba při lepší náladě v koupelně a na záchodě. To jsou asi dvě místa, kde si to opravdu dovolím. Myslím, že nejen zpěv a hraní jsou emoce. Je to asi každá činnost, kterou člověk vytváří. Nemusí to být pouze v umění. Emoce v umění je ale pro mé srdce nejvíc. Je to dar, který když správně využijete, může pozitivně oslovit mnoho lidí a štěstí je pak na obou stranách. Jsem vděčný Bohu, že mi dal tenhle dar, protože bych se bez hudby cítil jako poloviční člověk.
Seznamte se
Je tomu třicet let, co se Petr Muk definitivně odstřihl od Oceánu a přišel s novým projektem Shalom. Z Oceánu s ním přešel do nové kapely také jeho dvorní textař Petr Hons, jenž se v Shalomu uplatnil i jako baskytarista. Se Shalomem vydržel až do jeho konce v roce 1996, ale i potom s Petrem spolupracoval na jeho kariéře, byť s menší intenzitou. Hons, ročník 1964, vydal v roce 2008 knihu 44+čtyři, blízké životy, kolekci různorodého čtení o kapelách, s nimiž spolupracoval.