Veru Linhartová propojuje klasickou virtuozitu s moderní scénickou estetikou. Její tvorba stojí na emotivních houslových linkách, vrstveném vokálu a atmosférických aranžích, které čerpají z folku, ambientu i současné klasiky. Díky působení v Cirku La Putyka, smyčcovém triu Eterea a řadě multižánrových projektů patří k nejvýraznějším osobnostem české novocirkusové a alternativní hudební scény. Já osobně jsem ji poprvé zaznamenal jako členku mnohočlenného projektu Zvíře jménem Podzim. Na její sólový debut jsem byl hodně zvědavý.
Deska vznikala v průběhu několika let a představuje intimní, silně osobní hudební svět, který vznikal v období zásadních životních proměn. Veru v něm spojuje housle, hlas a analogové efekty do hypnotických, minimalistických kompozic, které pracují s tématy cykličnosti, mateřství a vnitřní transformace. Výsledkem je autentická hudba, která posluchače vtahuje do téměř rituálního světa. V kontextu české alternativy jde o nahrávku, která stojí stranou trendů i očekávání. A právě v tom spočívá její síla.
Na úvod asi nevyhnutelná otázka. Kde se vzala potřeba udělat sólovou desku?
Bylo to hodně spojené s covidem a první mateřskou. Najednou se ve mně nahromadil nějaký osobní přetlak a měla jsem potřebu vytvořit si něco vlastního. Prostor, kde nebudu muset dělat kompromisy a budu rozhodovat sama za sebe. Nakonec jsem samozřejmě spolupracovala s dalšími lidmi, ale ten prvotní impuls byl čistě v tomhle.
Album vznikalo napříč dvěma mateřstvími. Jak se tahle zkušenost propsala do výsledku?
Ano, začala jsem už během první mateřské. Původně to mělo být úplně jiné album, mělo být inspirované tarotovými kartami a jejich klíčovými archetypy. Odtud zůstal i název ÆON. Fungovala jsem tak, že jsem si vzala konkrétní kartu, naladila se na ni a improvizovala. Z toho vznikaly první hudební nápady. Postupně se to ale proměnilo v osobní výpověď. Většinou vycházím z vlastních zkušeností, ale současně se to překlápí do obecnější roviny ženské identity, cyklů, návratů k sobě a podobně. A proměnilo se to i jazykově. Původně jsem uvažovala o angličtině, začalo mi ale dávat větší smysl jít do češtiny. Samotné nahrávání pak zasáhlo i těhotenství. Finální fázi jsme dělali v devátém měsíci, což bylo znát hlavně fyzicky, měnil se hlas i dech. Ty první skladby mají větší tah, pozdější jsou jemnější.
Deska působí spíš jako zvuková krajina než klasická kolekce písní. Řekl bych, že je hodně alternativní i na alternativu. Byl to záměr jít proti písňové formě?
Do určité míry ano. Pohybuju se na alternativní scéně, ale mám silné zázemí v klasické hudbě a hodně dělám i pro divadlo. Myslím, že je to na té desce slyšet. Je spíš scénická než písňová. Hodně pracuju s harmoniemi, vrstvením hlasů a dynamikou. Zároveň mám hodně široký hudební záběr, od folkloru až po experimentální věci. Možná právě proto může ta deska působit méně přístupně. Každá skladba jde trochu jinam.
Co vás po vydání desky nejvíce překvapilo?
Že to byl další začátek. Věděla jsem, že to není úplně jednoduchá nahrávka a že si bude muset najít svoje posluchače. Co mě ale překvapilo, bylo, jak složité je dostat ji mezi lidi. Měla jsem pocit, že ji sdílím všude, ale pak jsem potkávala i blízké známé, kteří o ní vůbec nevěděli. A zároveň je pro mě složité uchopit vlastní sebeprezentaci, právě kvůli tomu širokému záběru.
Budete album hrát živě?
Ano, ale hledám pro to správný formát. Koncertní podoba bude komorní, v základu já a producent Jan Čtvrtník. Něco poběží z podkladů, ale chci co nejvíc věcí hrát živě. Do budoucna bych ráda zapojila i další muzikanty.
Naznačuje ÆON směr, kterým se chcete vydat sólově v budoucnosti?
Láká mě vydávat singly a spolupracovat s různými producenty. Chci si víc dovolit experimentovat a možná se i trochu přiblížit posluchačům. ÆON je hodně osobní a další věci bych chtěla víc obracet směrem ven. Komentovat svět kolem sebe.