Na EP dostála přesně tomu, co jsme psali. Je to pop, ale také hodně osobní zpověď, což v takovém žánru nebývá úplně běžné. Za posledních dvanáct měsíců, se z doprovodné hudebnice ukázala být zpěvačkou, kterou stojí za to sledovat. Důvod zeptat se na pár otázek.
Vy jste v minulosti vystupovala jako členka několika kapel. Co vás vlastně motivovalo už nestát jen vzadu u kláves a jít si dopředu pro tu slávu?
Jsem přirozeně docela introvertní a stydlivá. K tomu nebát se dělat vlastní věci jsem musela postupně dojít. Přijde mi vlastně vtipné a příznačné, jak v mém prvním singlu odříkávám věci, kterých se bojím. Zároveň být součástí různých kapel mi umožnilo vyzkoušet si různé žánry a poznat i jiné přístupy jaké ostatní k hudbě mají. Každý hudební projekt, kterým jsem prošla mě naučil hrozně moc v jiném ohledu. Takže takhle zpětně mi to přijde jako takový naprosto přirozený vývoj. Zároveň se ani v současné době nebráním zase s někým hrát na klávesy, když by ke mně nějaká zajímavá příležitost přišla.
Je EP nějaké vypořádání s minulostí? Už jen kvůli názvu „mi ex amor“?
Je mi úplně nejpřirozenější psát o vztazích, ať už k druhým, nebo k sobě samotné. První songy, co na EP vznikly, byly Karamel a mi ex amor. Bylo to na začátku minulého roku, kdy jsem procházela takovým ne úplně příjemným a zdlouhavým rozchodem a ten se do nich tematicky dost propsal. Píseň 24/7 je zase o strachu ze ztráty a opuštění a o touze být jednou pro někoho „dost“. Je to za mě úplně nejobnaženější moment celého EP. Už si dělám srandu z toho, že když se mnou někdo randí a blbě to dopadne, tak ho dřív nebo později napráskám v nějaké písničce. Na konci tunelu je pak o přijetí nedokonalého a temného uvnitř nás, ale i mezi námi, což je za mě hodně osvobozující moment. Snáz, která EP uzavírá. je o smíření a asi představuje takovou odpověď na tu touhu „být jednou dost“. Takže když na to tak koukám, odpověď na vaši otázku zní: ano, je.
Co vás inspirovalo k aktuálně znějícímu popu a psaní v češtině?
Od první chvíle, kdy jsem chtěla dělat svojí sólovku, jsem věděla, že chci pracovat s češtinou v žánrech, se kterými si ji úplně na první dobrou nespojíte. A nejlíp způsobem, kterým ji nebudu muset nepřirozeně ohýbat. Jde mi o to, aby ty texty zněly pořád jednoduše a přirozeně. Hodně poslouchám R’n‘B a současnou španělskou scénu a jména jako SZA, Judeline, nebo rusowsky jsou něco, z čeho s Davidem dost čerpáme zvukovou inspiraci.
Jak vlastně vznikla spolupráce s Davidem Machovským?
Před třemi lety jsem hrála na klávesy s Bobem Bleedym na takovém večeru českých hudebníků v Drážďanech. Vystupovali tam i Blue Uandi, kde David hraje. Do té doby jsem o nich neslyšela, ale ten koncert mě nadchl. Pak mi to nedalo a napsala jsem mu, jestli by se mnou nechtěl dělat písničky. Měla jsem pak velikou radost, že na to kývnul, protože jsem doteď jejich velká fanynka.