Geniální saxofonista Colin Stetson: Ve studiu Pink Floyd to bylo jako projít dveřmi do Narnie

Hudební nástroje, které dnes Colin Stetson ovládá, nelze spočítat ani na prstech obou rukou, tím prvním byl ale v jeho devíti letech alt saxofon. Opravdu vážně pak začal hudbu brát v patnácti díky soukromým lekcím od učitele, na kterého dodnes vzpomíná. „Jeho přístup byl skvělý. Dával mi k hraní materiál určený pro mnohem starší studenty, ale nikdy mi neříkal, že to pro mě bude těžké, naopak řekl, že tomuhle bych se podle něj měl věnovat. Vytváří to úplně jiný náhled na věc, mě ani nenapadlo, že by to mohlo být nad mé síly, a tak jsem prostě makal a naučil se to,“ popisuje Stetson svoje začátky v rozhovoru přes Zoom a vrací se k netradičním učebním metodám, které stály v kořenech jeho dnešního úspěchu. „A taky ten učitel správně poznal, že jsem byl tvrdohlavý kluk, a věděl, jak mě motivovat. Když jsem necvičil, tak se nerozčiloval, ale prostě ho v tu chvíli opustilo jeho obvyklé nadšení a zklamaně řekl, že se tedy asi nebudeme věnovat ničemu novému, ale znovu tomu samému, co minulý týden. To mě zasáhlo mnohem víc. Nechtěl jsem ho zklamat.“

Jak hraješ ty tóny?!

Do té doby (dle vlastních slov) průměrný hráč se rychle posunul na výrazně vyšší úroveň, na vysoké škole dostal stipendium, cvičil dlouhé hodiny denně, hrál v mnoha hudebních tělesech a rozvíjel se pod dohledem špičkových jazzových hudebníků. I je dokázal překvapit, jako když jeden lektor slyšel Colina, jak se na lesní roh rozehrává vlastním specifickým cvičením zahrnujícím multifonickou techniku (hraní více tónů najednou). Učitel si okamžitě zrušil program na zbytek dne a chtěl po studentovi vysvětlení, co a jak přesně dělá. Příští týden s úlevou hlásil, že už to zvládne taky.

Stetson během studií nabíral další nástroje i rozšířené techniky hry. Kromě různých saxofonů (tenorový, barytonový…) i lesní roh, klarinet nebo flétnu. Techniku cirkulačního dýchání se prý naučil za den, do repertoáru si přidal i již zmíněnou multifoniku, altissimo (hra tónů nad běžný rozsah nástroje), mikrointervaly, perkusivní hru a další. Jeho dnes hlavní nástroj, basový saxofon, si během studií jen vyzkoušel, více se mu začal věnovat až o něco později. „Přechody mezi menšími modely saxofonů pro mě byly velmi snadné, takže jsem v tomto ohledu byl už trošku namyšlený. Pak jsem si koupil bassaxofon z druhé ruky, a když jsem chtěl začít hrát, docela jsem narazil. Musel jsem se s ním na měsíc zavřít v pokoji a poctivě cvičit. Vzhledem k principu, na kterém dechové nástroje fungují, rozdíl mezi barytonovým a basovým saxofonem je exponenciálně větší než rozdíly u menších nástrojů. Je to fyzicky náročné na objem dechu, který je potřeba na rozeznění nástroje, a velké klapky jsou náročné i na šlachy a prsty. Navíc jsem si koupil saxofon z roku 1908, který prostě nebyl navrhovaný s ohledem na hráče, není to vůbec ergonomický nástroj.“

Spolupráce s Davidem Gilmourem z Pink Floyd.

Pozvání od Davida Gilmoura

V roce 2007 se Stetsonovi podařilo prorazit do většího povědomí, když vydal sólové album New History Warfare Vol. 1 (to se později rozrostlo v trilogii) a připojil se k Arcade Fire jako jeden ze širší sestavy kapely. To v praxi znamenalo, že s nimi jezdil turné, nahrával ve studiu a přispíval aranžemi pro své nástroje. Hrála s nimi mimochodem i houslistka Sarah Neufeld, Colinova pozdější a dnes již bývalá manželka. Arcade Fire později Stetson vyměnil za hraní s Bon Iver a mezitím ještě stíhal hostovat na studiových nahrávkách mnoha dalších slavných muzikantů. Objevil se na několika deskách Toma Waitse, svými party přispěl i skupině TV on the Radio nebo Davidu Gilmourovi z Pink Floyd v písničce The Girl in the Yellow Dress.

„David mě slyšel na albech Toma Waitse a jednoho dne mi zčistajasna zavolal, že až za pár týdnů budu v Londýně, jestli bych měl čas se u něho zastavit a něco nahrát. V domluvený den pro mě přijelo auto, odvezlo mě za město, na anglický venkov. Vystoupil jsem u kraje silnice, pak jsem jen prošel malým tunelem a najednou přede mnou byla krásná zahrada a taky slavné floydovské studio v hausbótu. Bylo to jako projít dveřmi do Narnie, do magického světa. A taková je i ta píseň. Byl to skvělý zážitek a jsem moc rád, že jsem se mohl setkat s Davidem a jeho ženou.“

Děsivé soundtracky

Neustálé koncertování s různými kapelami ale časem začalo být pro Stetsona příliš vyčerpávající, a tak se rozhodl soustředit už jen na sólovou tvorbu a skládání soundtracků, což jsou dodnes jeho dvě hlavní aktivity. Asi nejvýraznějším soundtrackovým počinem je jeho hudba k filmu Děsivé dědictví talentovaného hororového režiséra Ariho Astera. O přístupu k jeho skládání se Colin docela rozpovídá: „Moje zásadní otázka na Ariho byla, jestli se hudba má tvářit, že jsme v normálním světě a že se třeba nic zlého nestane, nebo jestli i z hudby má být zřejmé, co se bude dít dál. Svým způsobem, jestli ta hudba ví, jaký je plán. Ari řekl, že je to jednoznačně ta druhá možnost. A tak jsem k tomu taky přistoupil, snažil jsem se přetavit zlovolný plán v tom příběhu v odpovídající zvuky.“ Stetsonovi se za pomoci saxofonů a klarinetů skutečně povedlo vytvořit nebývale znepokojivý hudební doprovod, který kombinuje melodie, dlouhé zvukové plochy a až nepříjemné ruchy.

Ve vlastní sólové tvorbě Stetson spoléhá především na svůj bassaxofon, jehož zvuk oproti obvyklým postupům snímá mnoha mikrofony navíc, a to jak při nahrávání, tak při živých vystoupeních. Kromě hlavní melodie se tak do mixu dostávají i různé vokalizace nebo perkuse tvořené údery prstů na klapky nebo tělo nástroje a v kombinaci s multifonikou tak Stetson dokáže i s jediným nástrojem tvořit vrstevnaté aranže, aniž by se musel uchylovat k pouštění přednahraných podkladů. „Chci zachytit všechny nuance a také zprostředkovat posluchači to, co při hraní slyším já,“ vysvětluje. Nejnověji svou show doplňuje ještě speciálním systémem osvětlení, který reaguje na zvuk, takže svým způsobem Stetson saxofonem ovládá i světla. „Některá světla reagují na můj hlas, jiná zase na perkusivní údery do nástroje.“

Sám Stetson žertuje, že kdyby mohl ovládat i teplotu nebo vůně v sále, dělal by to taky. Naživo se o tom budeme mít možnost přesvědčit už letos v říjnu.