Název desky je akronymem pro When Everyone Tries to Evolve, Nothing Negative Is Safe. Dvojice kamarádů hrající elektronickou taneční hudbu tím vysílá jasnou zprávu – optimismus a pozitivní myšlení jsou volba, a když se budeme jako lidé vyvíjet, překonáme tím i překážky, které nám život hodí do cesty. Headliner hudebníky vyzpovídal na začátku května, jen několik dní po vydání jejich albové novinky, kterou naživo představí 7. září v pražské Roxy.
Mluvíme spolu tři dny poté, co vyšlo vaše druhé album Wet Tennis. Jaký je to pocit se o něj konečně podělit se světem?
Sophie: Je to naprosto super. Přiznám se, že ho s nadšením poslouchám pořád dokola, třeba i při procházení se v ulicích. Jsem na něj vážně pyšná, mám tu muziku ráda.
Byla pro vás cesta k druhé desce dlouhá?
Tucker: To určitě byla, od našeho debutu mezitím utekly čtyři roky a vydání se pořád trochu posouvalo kvůli pandemii. Nakonec nám to prospělo, protože jsme měli více času, abychom vše promysleli a ve výsledku řekli přesně to, co jsme říct chtěli.
Takže vám pandemie vlastně přišla docela vhod.
Tucker: Myslím, že album v podstatě vytvarovala.
Sophie: Důvod, proč nám pomohla, je právě ten, že jsme mohli zrealizovat všechny naše myšlenky a vyhrát si s detaily. Obvykle takové moře času nemáme, protože děláme i jiné věci, ale tentokrát jsme se mohli opravdu soustředit a vynaložit maximální úsilí jedním směrem.
Název alba Wet Tennis je akronym pro When Everyone Tries to Evolve, Nothing Negative Is Safe – když se každý snaží vyvinout, nic negativního není v bezpečí. Zajímalo by mě, jak jste se od vašeho debutu vyvinuli vy dva, ať už osobnostně, či profesně.
Tucker: Myslím, že jsme se oba vyvinuli hodně. Co se týče hudby, pořád se učíme nové věci a zlepšujeme se v tom, co už umíme – ať už se bavíme o živých vystoupeních, nebo DJ setech, které jsme během pandemie pořádali každý den. Naučili jsme se i to, že pro různá místa se hodí různé typy hudby. Předtím jsme dělali muziku víceméně jen kvůli koncertům, protože jsme prakticky pořád vystupovali a bavili lidi. To chceme dělat i teď, ale je fajn počítat i s jinými scénáři či náladami. Díky pandemii a úplně novým výzvám, které nám přišly do života, jsme se posunuli. Také stárneme a učíme se hodně jeden od druhého. A přestěhovali jsme se.
Z New Yorku na Floridu. Co vás k tomu vedlo? Myslel jsem, že New York je vaše srdcovka, dokonce jste mu na nové desce věnovali písničku.
Sophie: Do New Yorku jsme se přestěhovali po vysoké škole a po založení kapely. Žili jsme v něm asi čtyři roky a pak jsme začali jezdit na koncertní šňůry, na nichž jsme trávili 90 procent z celého roku. Cestovali jsme jak šílení, a když jsme jednou za čas dorazili domů, ptali jsme se sami sebe, proč vůbec platíme nájem za místo, kde prakticky nejsme. Tak jsme ho pustili a trávili všechen čas opět na cestách, což nás ale unavilo, proto jsme si řekli, že si společně pořídíme dům, kde budeme moct složit naše věci a který by mohl mít i zahradu.
Tucker: Nešlo jen o tohle. Taky nám připadalo, že pokud se chceme někam v kariéře posunout a více prorazit, musíme se odstěhovat do Los Angeles.
V písni Original Sin zkoumají Sofi Tukker podstatu prvotního hříchu. O videu ke skladbě také napsali, že je Rajskou zahradou alba.
Tam jste ale nakonec nezakotvili.
Sophie: V Los Angeles máme hodně přátel, takže jsme tam zkusili chvíli žít. Ale nějak nám to nesedlo, tak jsme se přestěhovali na Floridu, kde jsme stejně často navštěvovali Tuckerovy rodiče, kteří jsou hodně v pohodě. V jejich garáži jsme napsali spoustu písniček, včetně našeho EP. Řekli jsme si proto, že se usadíme na místě, které nás inspiruje a kde se můžeme zregenerovat po náročném turné. No a místo toho, abychom byli doma jen deset procent z celého roku, přišla pandemie a byli jsme doma ze sta procent.
Tucker: Nakonec se to ukázalo jako skvělé místo, kde strávit pandemii, měli jsme štěstí. Ale samozřejmě nám trochu chyběly energie a život v New Yorku, takže když nás přepadl stesk, napsali jsme píseň Summer in New York. A čím více jsme ji poslouchali, tím více jsme byli přesvědčeni, že musíme do New Yorku zase vyrazit. Takže jsme si sehnali plac i tady. Ale stejně budeme po zbytek roku na turné.
New York představuje v životě Sophie a Tuckera stěžejní bod. A obzvlášť léto dokáže být v téhle metropoli pořádně divoké. Hudebníci mu proto věnovali jednu z písní na desce, kde samplují song Tom’s Diner od Suzanne Vega.
Vraťme se k albu. Jaká je jeho hlavní myšlenka? Osobně ji vnímám v soustředění se na pozitivní věci v životě.
Sophie: Přesně tak. Už název alba napovídá, že jde o to vybrat si pozitivní myšlení a optimismus. Zároveň si uvědomujeme, že v životě se stávají i negativní věci, ale když máme pozitivní přístup, dokážeme se přes ně přenést a posunout se. Není to ovšem jednoduché, musíte si takové mentální nastavení zvolit a postavit se k němu čelem. My jsme během pandemie vysílali dennodenně živě a vytvořila se kolem nás skvělá komunita fanoušků, která si říká Freak Fam. Nikdo z těch lidí během pandemie asi nezažíval zrovna perfektní období, ale rozhodli se, že se každý den hodí do gala a zatančí si u nějakého našeho přenosu. To byla jedna z věcí, která nás inspirovala.
Na ty živé přenosy jsem se chtěl zeptat, protože vy jste vysílali celkem 300 dní v kuse. Pomohlo vám to vyrovnat se s izolací a samotou?
Sophie: Našli jsme díky tomu nějaké dočasné poslání a měli jsme důvod každé ráno vstát z postele. A navíc to byla zábava.
Dočetl jsem se, že jste během pandemie napsali také spoustu pomalých písní, jež se na desku nedostaly. Jaké s nimi máte plány?
Sophie: Ještě jsme se nerozhodli. Jsou to ale pořád taneční songy, jen více emocionální. Písničky vám nakonec samy řeknou, kdy přijde jejich čas a kdy vám dohromady dávají smysl. I u alb slyšíte nějaký větší celek až ve chvíli, kdy máte více skladeb pohromadě a zjistíte, že u sebe znějí dobře.
Když se ještě vrátím k názvu desky, o jeho první části Wet jste řekla, že to je óda na frndu. Mohla byste mi vysvětlit, co přesně to znamená?
Sophie: Není to tak prvoplánové, jak to zní. Je to eufemismus pro nadšení a vzrušení – pot, flow, ale i slzy. Také hodně přemýšlím nad tím, že nás v naší kultuře často nutí nepoddávat se touhám, ale možná by byl svět lepším místem, kdyby po něm chodilo více vzrušených lidí.
Na jednu stranu mi Wet Tennis přijde jako sexy deska, na druhou je i trochu filozofická. Vnímám to tak jenom já nebo v tom byl záměr?
Sophie: Vnímáte to naprosto správně, je v tom více vrstev. Můžete zůstat jen u té hravé části, ale pokud chcete více pod povrch, máte prostor.
Vaše debutové album bylo nominované na Grammy. Jak to vidíte s tím aktuálním?
Tucker: Naším cílem bylo vytvořit něco, na čem by nám záleželo a díky čemu by se lidé cítili lépe. A pokud s tím přijdou ruku v ruce nějaké ceny, zlobit se nebudeme. Jsem soutěživý a mám taková klání rád. Na tuhle desku jsem opravdu hrdý a to se nezmění ani v případě, že nic nedostaneme.
K vaší muzice neodmyslitelně patří i hodně barevná a nápaditá videa. Z čeho čerpáte inspiraci?
Tucker: Z hudby. Myslím, že právě hudba nás v tomhle ohledu dost navádí. Někdy máme už při skládání písniček v hlavě, jak by mohlo video vypadat, a vizuály jdou ruku v ruce s audiem. Jindy máme úplně prázdno. Nicméně videa k aktuálnímu albu vzešla docela přirozeně. Obzvlášť poté, co nás napadlo to tenisové téma. Sophie zase vždycky chtěla orgasmus s kaki, protože je jimi posedlá.
Kakee je jedna z písní, v níž Sophie zpívá portugalsky. V minulosti tenhle jazyk využila už třeba v songu Drinkee, za který byla dvojice nominovaná i na Grammy.
Když už zmiňujete vaši píseň Kakee, chci se zeptat, co vás tolik přitahuje na portugalštině, v níž občas zpíváte, a na brazilských básnících?
Sophie: Myslím, že v brazilské poezii používají ideální jazyk k hudbě a zpěvu, je hodně zaměřená na samohlásky a melodický zvuk. A portugalštinu miluju, studovala jsem ji na vysoké škole, žila jsem chvíli v Rio de Janeiru. Spolupracujeme s brazilským básníkem, který si říká Chacal a který se stal i naším blízkým kamarádem. Některé písně zkrátka cítíme v angličtině, jiné v portugalštině.
Pokud se nepletu, vy jste se do Brazílie odstěhovala, abyste se portugalštinu naučila ne kvůli komunikačním schopnostem, ale ryze kvůli zpěvu. Je to tak?
Sophie: V podstatě to začalo mojí láskou k brazilské hudbě, kdy jsem si říkala, že chci taky takhle zpívat, ale nevím jak. Pak jsem se učila portugalsky ve škole a chtěla svoji úroveň ještě vypilovat, proto jsem se přestěhovala do Ria a do portugalštiny se zamilovala ještě víc.
Vyrážíte na světové turné. Co od vašich koncertů můžeme očekávat?
Sophie: Jelikož se naše deska jmenuje Wet Tennis, chceme přenést do koncertů určité aspekty téhle hry. Budeme samozřejmě hrát novou hudbu, ale neopomeneme ani tu starší. Už se dost těšíme.
A kam se těšíte nejvíc? Do Prahy?
Tucker: Já se do Prahy upřímně těším, protože je to hodně dlouhá doba, co jsme v ní byli naposledy. Je to fakt nádherné město.
Budete mít vůbec čas se porozhlédnout kolem, když jste tak vytížení a doma trávíte jen 10 procent času z celého roku?
Sophie: Musím se podívat do kalendáře, většinou opravdu jen přijedeme a po koncertě mizíme o dům dál. Ale pokud budeme mít volno, bude to určitě super.
Seznamte se
Americké duo Sofi Tukker tvoří třicetiletá Sophie Hawley-Weld a dvaatřicetiletý Tucker Halpern. Poprvé se setkali v roce 2014 na Brownově univerzitě na Rhode Islandu, a zatímco Tucker byl úspěšný basketbalista, Sophie hrála v jazzové kapele. I přes tyto rozdíly se jim podařilo najít společnou hudební řeč. V říjnu 2015 vydali svůj debutový singl Drinkee, který se objevil i v jedné z reklam na Apple Watch. Do reklamního spotu pak technologický gigant využil i jejich skladbu Best Friend. Za debutovou desku Treehouse z roku 2018 byla dvojice nominována na Grammy za nejlepší elektronické/taneční album. Nejnovějším přírůstkem do jejich diskografie je deska Wet Tennis, která vyšla 29. dubna.