„Došlo mi, že ta místa v rádiích už jsou stejně obsazená, tak si to udělám po svém,“ vysvětloval Sebastian v době vydání dosud poslední desky, proč čím dál víc opuští cestu přímočarého popu. Začalo ho otravovat, že když už se jeho skladba do rádiových rotací probojovala, lidé si ho pletli s jinými popovými interprety, a tak se rozhodl „vymotat z kruhu“ a víc následovat vlastní hudební choutky. O dva roky později se chystá na koncert ve Foru Karlín a slibuje emoce a energii, jako by šlo o Wembley.
Co zásadního se odehrálo od vydání alba sBohem, co ovlivnilo vaše další hudební směrování?
Po jeho vydání proběhl takový lehký refresh naší kapely. S novou produkcí a novými skladbami přišli i noví fanoušci. Na našem koncertě se začali objevovat i chlapi a kluci, kteří chodili hlavně kvůli tvrdším skladbám. Publikum celkově zestárlo a častěji a častěji jsme se setkávali s novými tvářemi. Největší radost mi ale dělaly pohledy chlapů, kteří přišli se svými polovičkami třeba na městské slavnosti a během našeho koncertu začali postupně kývat hlavami. To jsem bral jako největší úspěch – a právě v těchto chvílích se mi zrodila myšlenka vydat se tímto směrem dál.
O příklonu k tvrdým kytarám už jste mluvil v souvislosti s minulou deskou. Jde připravované EP ještě dál?
Řekl bych, že částečně ano. Právě proto jsem ho připravoval s Filipem Vlčkem, který je na tenhle žánr odborník. Pořád si zakládáme na částečně popových linkách, ale všechno je to zabalené do tvrdšího kabátu. Něco je v podstatě pop-rock, ale některé skladby už místy zavánějí až metalcorem. Řekl bych, že jsem se v tom našel a vzniká zkrátka nový Sebastianův hudební směr. Chtěl jsem, aby naše hudba byla signifikantní — nechtěl jsem napodobovat nikoho ani nic, co už na české scéně je.
Proč jste tedy zrovna teď vydali popovější Almu?
Tenhle song vznikl už dávno. Letos jsem si dal za cíl být hlavně aktivnější ve vydávání nové hudby. Když tehdy vznikal, měl jsem ho opravdu v lásce. Věřil jsem mu a říkal si, že by byla škoda nechat ho ležet v šuplíku. Chtěl jsem, aby odstartoval tuhle tvrdší éru, a proto jsem čekal, až přijde chvíle, kdy ho vydám jako součást většího celku. Zároveň mi bylo líto všech, kdo na takovou písničku od nás už dlouho čekali — přišlo by mi nefér dělat hudbu jen pro vlastní potěšení.
Bude i v tvrdší éře prostor pro písně o lásce?
Už jsem takových písní napsal spoustu. Pokud vznikne nějaká další, měla by mít trochu propracovanější myšlenku než klasické vztahové téma. Nechci ale slibovat něco, co nemůžu splnit. Když zavelí emoce, napíšu to, co cítím — ale jinak bych rád pokračoval v tom, že se budu dotýkat i jiných témat.
Jak jste s EP daleko? Kdy vyjde, jak se jmenuje?
Na EP momentálně pracuju a rád bych ho vydal už v brzké době. Je to ale takové malé překvapení, takže bych zatím zůstal jen u informace, že na něm pracuju. Pokud by mělo vyjít, tak jedině při nějaké pořádné příležitosti. Což je malá nápověda… Každopádně na něm bude píseň, jakou jsem už roky nenapsal – taková ta opravdu velká. Plná emocí, a zároveň taková, která je dokáže vyvolat i v ostatních. Je to první píseň tohohle rázu za celou naši kariéru.
První singl se jmenuje mOOZA, kdo jsou vaše múzy?
Život a příběhy ostatních. Emoce. Strachy. Vítězství, ale i porážky. Osud i náhoda. Tenhle rok byl šílená jízda – a to úplně ve všech směrech. Jednou jsem se cítil skoro jako na vrcholu Olympu, a pak zase jako v horoucím pekle.
8. listopadu vás čeká největší koncert. Jak se na něj připravujete a čím se bude lišit od vašich ostatních koncertů?
Aktuálně pracujeme na dramaturgii a celý měsíc poctivě zkoušíme v pražské zkušebně. Trávíme spolu spoustu času a když už začneme být unavení, odbíhám ještě nahoru do studia dodělávat písničky. Je to fuška. Celé to bude speciální hlavně tím, co pro nás ten projekt znamená. Já na něj čekal fakt víc než deset let. Představoval jsem si ho, snil o něm a mockrát jsem se přistihl v obýváku, jak si přehrávám to, co bych tam jednou chtěl říkat.
Bude to audiovizuální show — spousta efektů, obrovská stage, hodně světel… v podstatě celý rozpočet šel právě do těchto věcí. Nebudou chybět ani hosté: Marpo, Adam Mišík, Rohony, Sofian Medjmedj, Atmo Music, Patrik Malý a dvě hudební překvapení. Přidáme i smyčce a sbor, prostě všechno, co jsme vždycky chtěli zrealizovat, ale dosud k tomu nebyla příležitost.
„Připravujeme pódium, jako by to byl koncert ve Wembley,“ píšete. Nebude do Fora moc velké?
Tenkrát jsme měli připravený opravdu speciální koncept, který jsme nakonec chtěli přesunout do jiné haly, protože se tady nedal zrealizovat. Každopádně Wembley to bude i tak — a tím nemyslím jen stage, ale hlavně emoce a energii, která z nás na pódiu bude sálat. Hodlám tam nechat všechno.
Jak se ohlížíte za první dekádou na hudební scéně?
Ledacos se dalo udělat lépe. Byla tam spousta promarněných šancí a chyb, ale o to víc mám pocit, že ta další etapa bude opravdu stát za to. Chytili jsme nový vítr do plachet a hodláme plout ještě mnohem dál — tohle bereme jen jako začátek toho, co chceme společně dokázat. Hlavní je se z toho nepos*at, mít radost a užívat si každou minutu toho, že můžeme dělat muziku.