Více než desetileté období, během nějž americká zpěvačka Sarabeth Tucek nevydala žádnou novou muziku, je u konce. Singl The Gift, který vyšel 13. ledna, předznamenává nové album, následovníka předchozí kritikou velmi oceňované desky Get Well Soon. Jmenovat se bude Joan of All a vyjde 19. května.
Rozhodně je na co se těšit. Ostatně příběh samotné zpěvačky, nově vystupující pod jménem SBT, nepatří mezi ty všední. Na kytaru začala hrát v době, kdy se cítila ve svém životě nejvíce osamělá. Byla už dospělá a za sebou měla první herecké zkušenosti. K přehození výhybky od herectví k muzice ji inspiroval její tehdejší vztah se zpěvákem The Brian Jonestown Massacre Antonem Newcombem.
Muziku měla ráda odjakživa. Už v dětství hrála na klavír, ale dle vlastních slov pro web The Line of Best Fit byla příliš líná na to, aby poctivě cvičila. Hudebního nástroje se proto od klavírního recitálu ve čtvrté třídě nedotkla dalších patnáct let. Zároveň ji odjakživa bavilo zpívat, čemuž se věnovala ve školních představeních a muzikálech.
I když Sarabeth na nic nehrála, hudba byla v její rodině velmi důležitá. Její matka psycholožka hodně poslouchala Cata Stevense, Boba Dylana a Woodyho Guthrieho a moc ráda měla Bruce Springsteena. Otec psycholog a psychiatr miloval klasickou hudbu a avantgardnější věci a díky tomu se Sarabeth už velmi brzy mohla seznámit i s tvorbou Steva Reicha nebo Philipa Glasse. Ještě jako velmi malou ji také otec vzal za avantgardní experimentátorkou Laurie Anderson.
Především ji ale, jak řekla pro The VPME Music Blog anglického novináře a fotografa Andyho Von Pipa, „naučil poslouchat hudbu“. „V té době to byla nuda, ale teď vidím, že to byla dobrá lekce.“ Otec svým dvěma dcerám při poslechu hudby zakazoval mluvit, protože chtěl, aby pochopily, že poslech hudby je činností, jíž by se člověk měl věnovat bez dalších rušivých aktivit. Zároveň je upozorňoval na různé nástroje, a někdy je z toho pak dokonce zkoušel. V dětství to opravdu žádná zábava být nemohla, ale v dospělosti tuto drezuru Sarabeth zpětně docenila, jak přiznala pro webový hudební magazín Penny Black Music: „Otec mě naučil, jak je důležité užívat si poslech hudby jako samostatnou aktivitu. Díky tomu, když něco poslouchám, dokážu docenit veškeré nuance. Díky němu se snažím poslouchat velmi usilovně.“
V pubertě se její hudební vkus proměňoval. Poslouchala všechno od Marvina Gaye po Gun Club. Velmi ji ovlivnili Led Zeppelin, především strukturou písní přecházejících z klidných pasáží do hlasitých. Od teenagerovských let se také stala velkou fanynkou Big Star, Neila Younga, Boba Dylana, The Clash, My Bloody Valentine nebo The Jesus and Mary Chain a mnoha dalších kapel a interpretů.
I díky tomu chodila na spousty koncertů. Začala se stýkat s řadou muzikantů a jeden z nich se stal jejím prvním přítelem. Jednou ho slyšela, jak říká, že vždycky chodil jen s holkama, které hrají na hudební nástroje. Vzpomínky na hru na klavír vzal čas, tak co s tím teď? Spásou se jí stala kytara. Věřila, že i díky ní jim to vyjde. Nevyšlo, ale společné mosty nespálili.
Přestože milovala muziku, do světa showbyznysu vstoupila jako herečka. Ve filmu režiséra Joela Schumachera Hráči se smrtí (1990) se sešla s mladými vycházejícími hvězdami, jakými tehdy byli Kiefer Sutherland, Julia Roberts, Kevin Bacon nebo William Baldwin. Objevila se ještě v několika dalších filmech, ale stále více se utvrzovala v tom, že tím pravým prostorem pro její uměleckou seberealizaci je hudba.
Vztah s Antonem Newcombem i jeho pobízení ji vedlo k tomu, že začala psát písničky. Z New Yorku, kde vyrostla, se přestěhovala do Los Angeles, kde udělala první hudební zkušenosti jako vokalistka na albech Billa Callahana. Zároveň pracovala na vlastní tvorbě.
Jedno z jejích vůbec prvních živých vystoupení je zachyceno v dokumentu režisérky Ondi Timoner Dig! (2004), který pojednává o vzájemném vztahu a rivalitě kapel The Dandy Warhols a Brian Jonestown Massacre. Sarabeth Tucek v něm sama, pouze za doprovodu kytary, nejistě předvádí vlastní tvorbu, načež se z publika ozve velmi vulgární pokřik. Anton Newcombe neváhá a brutálním kopem do hlavy opovážlivce velmi rychle zjednává nápravu.
Spolupráce Tucek–Newcombe ještě chvíli pokračovala, třeba i v podobě EP We Are the Radio (2005), ale skončila, když se rozpadl jejich vztah. Došlo to až tak daleko, že spolu přerušili kontakty. „Jeho podpora zmutovala v něco zlého a sobeckého. Tak nějak to s ním chodí,“ řekla Sarabeth Tucek Andymu Von Pipovi v roce 2011.
V tu dobu byla jinak už řada věcí. Po spolupráci s Billem Callahanem i jeho kapelou Smog, turné s Black Rebel Motorcycle Club nebo nahrávání s Ethanem Johnsem vyšel Sarabeth v roce 2006 debutový singl Something for You, původně vydaný jako skladba Seer na Newcombově EP We Are the Radio o rok dříve.
Eponymní debutové album vyšlo Sarabeth Tucek na prahu čtyřicítky. V žádném případě se ale nejednalo o nic přímočarého, jak už to v jejím případě chodí. Jak přiznala v rozhovoru pro norskou HP music TV: „Vždycky mě musel někdo popostrčit. Měla jsem spolubydlící, která dala Lutherovi nahrávku, kterou jsem si doma nahrála jen tak sama pro sebe. A Luther to celé posunul ještě dál, když to dal lidem, co vydali mou první desku.“
Oním Lutherem je kytarista Luther Russell, jenž ve svých sedmnácti společně s Jakobem Dylanem, synem Boba Dylana, založil svou první kapelu The Bootheels. Na albu své partnerky pracoval společně s producentem Ethanem Johnsem, který produkoval desky například Kings of Leon, Counting Crows, Tomu Jonesovi nebo Joe Cockerovi a jako muzikant si zahrál na deskách Joe Satrianiho, Emmylou Harris nebo Ryana Adamse.
Deska se dostala k managementu Boba Dylana a přišla nabídka, aby Sarabeth jeden z jeho koncertů na americké šňůře zahajovala. Hned na začátku kariéry mohlo jít o splněný sen, navíc pro člověka, jenž na Dylanově tvorbě vyrostl a zbožňoval ji. Ale právě proto, že šlo o vůbec jedno z prvních vystoupení, navíc ve velkém venkovním amfiteátru a za obrovského horka, o žádnou pohodu nešlo. Sarabeth Tucek to pro HP music TV okomentovala takto: „Říkala jsem si: To je směšné, já sem vůbec nepatřím. Byla jsem hrozně nervózní.“
Její debut získal dobré recenze. Publikum obdivovalo melodické, emocionálně silné písničky o lásce, touze či lítosti, stejně tak jako čistotu a křehkost jejího zpěvu. Všechno naznačovalo skvěle nastartovanou kariéru. Ale publikum nevidělo to, co se odehrávalo za kulisami. V době vzniku první desky se Sarabeth Tucek starala o malou holčičku, jejíž matka měla rakovinu prsu. Zblízka sledovala, jak v průběhu roku odchází a umírá. Mělo to na ni mnohem větší dopad, než si myslela.
O rok později, když si v loďce vyjel na jezero, zemřel na infarkt její otec. Přestože spolu neměli nijak blízký vztah, neboť její matku opustil, ještě když byla Sarabeth dítě, a psala mu dopisy, ve kterých se ho snažila přimět k tomu, aby vysvětlil, proč je takový, jaký je, jeho smrt ji velmi zasáhla. V období, které mělo být díky hudebním úspěchům tím nejšťastnějším v jejím životě, jako by se náhle nakupilo všechno to, co ji kdy trápilo. Po letech, kdy měla dvě práce najednou, aby zaplatila všechny účty, ji znenadání smrt blízkého člověka vykolejila natolik, že se vše vymklo kontrole. Problémy začala řešit alkoholem. Za řízení pod vlivem byla zatčena a dvakrát skončila ve vězení.
Přišla o řidičák, což z člověka v Los Angeles udělá téměř absolutně imobilního. I to byl jeden z důvodů, proč se rozhodla město opustit. Přesunula se zpátky do New Yorku, kde strávila své mládí. Doufala v to, že návrat do známého prostředí jí poskytne určitý odpočinek od minulosti.
Okamžitě ji zaplavila spousta pocitů. Jak řekla Mirroru, „všude jsem cítila jeho přítomnost“. Právě nedořešený vztah k otci, který zemřel dříve, než si stačili řadu věcí vyjasnit, se stal tématem její další desky.
Album Get Well Soon (2011) se stalo určitou syrovou, jizvami posetou, přesto láskyplnou ódou na jejího zesnulého otce. Dvanáct skladeb zachycuje její zármutek v té nejryzejší podobě. Sama zpěvačka je označila za „impresionistické ztvárnění doby ovládané smutkem“. Deska jí posloužila jako svého druhu katarze. Při jejím psaní prý měla pocit, jako by se svým otcem komunikovala. A přestože je primárně věnována jemu, tak poslední, titulní skladba na desce našla inspiraci v někom jiném. Webu The Vinyl District k tomu Sarabeth Tucek řekla: „Mám pocit, že jsem buď pacient, nebo lékař, někoho vždycky něco bolí. Když jsem psala titulní skladbu, měla jsem na mysli svou kamarádku. Byla tak smutná. Název je připomínkou, abych se měla dobře. Je těžké vysvětlit zuřivost smutku, který jsem zažila, když můj otec zemřel. Opravdu jsem měla pocit, že mě to zabije. Takže být tady… No, chtěla jsem si jen připomenout, co jsem přežila.“
Po vydání alba následovalo turné, které zpěvačku zaválo i do Evropy. Poté ale jako když utne. Nová muzika nepřicházela, koncertních vystoupení bylo jako šafránu. Nejde ostatně o to, co by na muzice považovala za hlavní. Tím je tvorba, pohrávání si s nápady a snaha je co nejlépe vyjádřit. Pro HP music TV k tomu Sarabeth Tucek uvedla: „V hlavě si skládám pořád, dávám věci různě dohromady. Nepíšu ale každý den, nemám k tomu dost disciplíny. Nechci dělat muziku, když bytostně necítím, že musím.“
Zároveň má jasno v tom, jak k vlastní muzice přistupovat: „Luther mi někdy říká, když slyší, co skládám, že by ty věci mohly být trochu více komerční, ale já nechci. Je mi to fakt fuk. Muziku dělám pro sebe a pro radost.“
A i když kytarista Luther Russell je producentem nové desky, již zpěvačka vydá už jako SBT, nedá se příliš počítat s tím, že by Sarabeth Tucek na jeho slova v tomto směru dala. Zatím první vlaštovka z alba, skladba The Gift, ukazuje oproti předchozí desce posun v náladě. Je prosvětlenější, pozitivně naladěná. Opět nabízí jasný a příjemný vokál, stejně tak jako zvonivou kytaru s melodickými vyhrávkami. Druhá skladba z alba, která je zatím k dispozici, dostala jméno 13th St. #2 a nese se v dylanovském vyprávěcím duchu. Tedy vlastně návrat ke kořenům a k tomu, kde to všechno začalo.
Seznamte se
Sarabeth Tucek se narodila v americkém Miami do rodiny dvou psychologů. Po střední škole se vrhla na hraní ve filmech, ale chození po castinzích nebylo tím, čím chtěla trávit svůj čas. Díky své celoživotní zálibě v hudbě se nejprve stala doprovodnou vokalistkou, později se jako zpěvačka zaměřila na vlastní tvorbu. V roce 2023 vydá svou třetí dlouhohrající desku. Mluví česky.