Kapela The Flaming Lips přijela s náklaďákem plným rekvizit a během koncertu z něj tahala jednu nafukovací atrakci za druhou, jako kouzelník skládající balonková zvířátka pro děti. Ostrý start koncertu patřil několika skladbám z oceňovaného alba Yoshimi Battles the Pink Robots, během kterých se na pódiu a po jeho stranách vztyčili čtyři obrovští růžoví roboti. Do toho frontman a výtvarník Wayne Coyne šťastně bouchal konfety a publikum ještě dostalo na hraní velké balony, z nichž se po nevyhnutelném prasknutí nakonec vysypal déšť dalších konfet. Vypadalo to jako psychedelický trip, jako přehřátím vyvolená fata morgana, ale bylo to skutečné.
U růžových robotů to zdaleka neskončilo, na pódiu se postupně vystřídali tanečníci s hlavami sluníček, oční bulvy a ústa a speciálně pro místní publikum dokonce i nápis „Fuck Yeah Prague“. Přemýšlel jsem u toho, jestli The Flaming Lips mají někde doma v Oklahomě sklad s podobnými nápisy pro všechna města, kde kdy hráli, ale odpověď jsem dostal na konci písničky. Coyne nápis hodil do publika, kde chvíli plul a poté se z něj stala fotografická atrakce.
Při tom přívalu pestrobarevných nafukovacích hraček jsem se neubránil pocitu, že se za ně The Flaming Lips tak trochu schovávají nebo přinejmenším že ta doprovodná show zanechává mnohem silnější dojem než jejich alternativní rock. A i Coyne že se soustředí víc na konfety nebo mávání něčím nafukovacím než na zpěv.
Pověst nepředvídatelnosti kapela potvrdila, když najednou jako poctu Ozzymu vytáhla cover War Pigs. Obešlo se to bez balonků a nakonec to byl nejvýraznější čistě hudební moment koncertu. Pak už následovala jen poslední vlastní skladba, obrovská nafukovací duha a rozloučení. Bylo to zvláštní, ale čišela z toho pozitivní energie a radost.
The Flaming Lips, 20. červen 2026, Metronome Prague
„Nick Cave zastavil čas. Lidé ho na Metronomu nosili na ramenou.“ Čtěte zde.