Na naši schůzku dorazili ze současné šestičlenné sestavy hned čtyři zástupci. Frontman Tomáš Štefka, kytaristé Tomáš „Volt“ Vohradský a Jakub Lenz a bubeník a kapelník Tomáš „Jugi“ Staněk. Absentují jen basák Tomáš First a saxofonista a zpěvák Adam Kupera. Od první chvíle bylo znát, že v UDG teď panuje dobrá nálada. Neustále mezi sebou vtipkovali a o nové tvorbě mluvili s takovým tím správným nadšením. V Headlineru za odpovědi, po kterých následuje ďábelský chechot, nedáváme výraz (smích). Ale kdybychom v tomto případě zavedli výjimku, objevily by se tyto závorky v textu safra často.
Teď máte v šestičlenné kapele čtyři Tomáše. Jak se rozlišujete? Jugi a Volt mají už zaběhnuté přezdívky, ale ostatní? Tomáš a Tomy, jak to máte teď na webu?
Jugi: Přesně tak. Tady Tomovi říkáme Štefi
Jakub: A čtvrtému Tomášovi říkáme Konáš.
Krásná přezdívka! Vaše nová deska se jmenuje Múzy. Jak jste k tomu názvu došli?
Jugi: Vymýšleli jsme ho docela dlouho, protože se stala malá zapeklitost. Obraz, který je na obálce, vznikl dřív než název alba, a to nás pak trochu limitovalo ve výběru. Nakonec nám nejlépe pro atmosféru a obsah desky v kombinaci s obrazem vyšly Múzy. Máme pocit, že to je také symbolické zarámování tohoto našeho plodného období.
A jaký je příběh toho obrazu?
Volt: Velká náhoda. Jeho autora, Kolumbijce Josého Martína Inostrozu Gómeze, jsem potkal jednou v zahraničí na baru a přes mou jednoduchou španělštinu jsme se dostali k tomu, že mám kapelu a on že je výtvarník, a tak můžeme spojit síly. Když jsem se potom koukal na jeho Instagram, kde vystavuje obrazy, navrhl jsem klukům, že by nám mohl udělat obal. Těm se jeho práce líbily taky, tak jsem mu sepsal nějaké zadání a on na jeho základě namaloval tenhle nádherný obraz.
Takže to je vlastně obraz na zakázku?
Volt: Přesně, nebylo to tak, že bychom viděli nějakou jeho starší malbu a chtěli ji na obal. Přímo jsme na tom spolupracovali, dostal i motivy písniček, aby věděl, o čem deska pojednává, a pak to během asi čtrnácti dnů namaloval.
Jugi: Jedno z těch zadání bylo, že se nám na desce opakuje inspirace „hodinou mezi psem a vlkem“. To je ten okamžik, kdy den střídá noc. A říká se, že při svítání nebo soumraku svět kolem sebe vnímáme jinak. V tom momentu je fascinující symbolika, která se prolíná celou nahrávkou. Martín se toho zadání hned chytnul. Všimni si, že ta holka na obraze je rozpůlená, je v ní světlo i tma. Je v ní nespoutanost, nezkrotnost, ale i úzkost.
Jak vlastně deska vznikala?
Volt: Písničky jsme začali skládat prakticky od chvíle, kdy byla kompletní nová sestava. Za necelý rok jsme nasbírali materiál, zhruba půl roku jsme mezi koncerty jezdili do studia nahrávat. Nejdřív v Sun Studiu u Michala Šenbauera, potom v legendárním Sonu s Milanem Cimfem. Vznikalo to klasickým způsobem, nápad, zkušebna, studio. Hodně jsme si posílali demáče na společném Whatsappu. Bylo to hodně intenzivní.
Mix desky dělal Milan Cimfe, master Miroslav Chyška. Co vás vedlo k rozhodnutí si to produkovat sami?
Jakub: Přijde mi, že jsme to nějak přirozeně protáhli od demáčů přes zkušebnu až po nahrávání pod dohledem Milana Cimfeho. Milan nám hodně pomohl třeba se zpěvy. Dostal ze Štefiho takové emoce, které se nám do nahrávek před tím nedařilo zachytit. Za sebe ještě můžu říct, že se mi na klucích i Milanovi líbí, že když jim něco přijde jako hovadina, tak to hned řeknou. Když jsou si všichni schopní hned na rovinu říct, že takhle ano a takhle ne, tak se na tom pracuje dobře. Klidně od rána do večera.
To jste mi rovnou nahráli na další otázku. Rammstein je v kapele taky šest a mají pravidlo, že ve studiu se musí nad problémy shodnout, všichni musí říct buď ano, nebo ne, aby pokračovali dál. Vyžadujete taky absolutní shodu, nebo demokraticky hlasujete?
Tomáš: Spousta věcí je otázkou kompromisu. Někdy je dobré ustoupit se svým názorem o krok zpátky, nakonec to bude všem ku prospěchu. Normální práce.
Volt: Normální práce, komunikace a manipulace!
Jakub: Nikdo netlačí svůj názor až na krev, všichni jsou ochotní se o tom bavit. Až na Volta, ten se tváří, že to respektuje, a pak si to stejně nahraje po svým.
Podle čeho jste vybírali singly?
Jugi: Zhruba podobným způsobem. Prostě jsme se na nich shodli.
Jakub: Ono to šlo chronologicky podle toho, co jsme stihli dodělat. Měli jsme před sebou poměrně krátké časové období. A jak jsme nahrávali, tak jsme to rovnou zpracovali do singlů.
Pragmatický přístup! Jsou za písněmi i nějaké reálné příběhy? Mě třeba zaujala píseň Z metropolí, která je o touze vypadnout z města do polí. Možná stárnu, ale tohle je přesně pocit, se kterým se v posledních letech umím ztotožnit.
Jugi: Myslím, že ve všech je nějaký příběh. Vždycky dáš do skládání něco, co tě aktuálně štve, trápí, z čeho máš radost. Taky si myslím, že se do textů propsal náš turbulentní rok. Ne nijak konkrétně, že by o tom třeba byla celá písnička, ale do jednotlivých vět a pocitů se promítnul.
A když už zmiňuješ Z metropolí, tak to je trochu paradoxní. Štefi bydlí v Řehořově. Ten to má obráceně. Vždycky se z polí těší do Prahy.
Jakub: Jak pálí do vlastních, viď?
Tomáš: Já se do Prahy vždycky těším! Ale taky se těším, že po metropoli mám zase to pole.
Tome, ty jsi se hudbě věnoval už předtím, ale, snad tě to neurazí, víceméně jen na regionální úrovni. Jaké to bylo, naskočit najednou do rozjeté kapely jako UDG?
Tomáš: Jeden velký sen. Byl jsem připravený na tu kupu práce před námi. Věděli jsme, že nás čeká skládání písniček a že jich bude potřeba spousta. Na to jsem se těšil moc, a že jsme k tomu měli přes léto hodně koncertů, to už byla taková třešnička za odměnu. Práce bylo hodně, ale to je sen každého muzikanta a všem, kteří se muzice věnují, bych to přál.
Viděl jsem vás v červenci naživo v Českých Budějovicích a pamatuju si, že po koncertě ti jeden místní vytýkal, že jsi z pódia řekl Budějky. Na to jsou hákliví. Už jsi zažil nějaký podobný moment?
Tomáš: To je zvyk od nás z Moravy, Moravským Budějovicím se říká Budějky. Stalo se mi to i v Havlíčkově Brodě, říct Havlbrod nebyl dobrý nápad. A na Kladně říct v Kladně se mi taky moc nepovedlo. Ale až přijedeme podruhé, už to budu umět, slibuju.
Máte před sebou turné k nové desce a křest, který je naplánovaný na 10. prosince v pražské Cargo Gallery. Můžou se fanoušci těšit na něco speciálního?
Volt: Nevím, jestli je to vyloženě specialita, ale přehrajeme celou desku, což jsme nikdy v naší historii neudělali. Na každém albu jsme měli tři čtyři písničky, které pro nás naživo byly nehratelné. Studiové záležitosti, které už naživo nejde zahrát. Někdy jsme to jenom neuměli, jindy šlo o zvuk, který ze studia na pódium nepřetáhneš. Nová deska je hodně kapelní záležitost. Jsme schopní ji zahrát celou. Neříkám, že to přehrajeme chronologicky od první do poslední skladby, na setlistu ještě pracujeme, ale Múzy zazní kompletní.
Album zakončuje píseň Dobrý vlny, která zní spíš jak z kapelního soustředění než ze studia.
Volt: Však to tak bylo. V refrénu je sbor asi dvaceti lidí, kteří s námi byli v létě na chatě. Začala grilovačka, trochu jsme kalili a o půlnoci nás napadlo: Pojďte nám nazpívat vokály! Vzali jsme kytaru, zapnuli metronom…
Jakub: Který už v tu chvíli neměl moc význam…
Volt: Rozdali jsme všem kámošům papíry s textem a za pět minut je tu písničku naučili. Všechny ty řečičky okolo, které tam slyšíš, jsou autentické. Nechali jsme puštěnej mikrofon a pak to použili do tracku. Nabrali jsme toho hodně, ale většina hlášek byla spíš nepublikovatelná.
A dorazí si tahle parta zazpívat na křest?
Volt: Myslím, že se dorazí alespoň podívat. A vlastně by to na pódiu byla dobrá hostovačka!
Budete to album v dnešní době vydávat i fyzicky?
Volt: Fyzicky budou Múzy jenom na vinylu. Je to naše první deska, která nevyjde na CD. Doba cédéček je myslím už pryč.
Jakub: Bude vinyl. Máme ho ve dvou edicích, neonově růžový a průhledný. Oboje limitka o 250 kusech.
Jugi: A pak budou trička a takový ten klasický merch s motivem desky. Vezmeme ho na koncerty a pak bude na e-shopu.
Hodně skupin to vnímá podobně a vinyl už vydávají spíš jako hezký merch než pro pocit, že každá správná kapela by měla mít desku na nějakém fyzickém nosiči.
Jugi: I když už není doba cédéčková, mám pocit, že od nás fanoušci to cédéčko budou ještě chtít. Až vyrazíme koncertovat do všech koutů republiky, tak myslím, že po tom bude poptávka. Ale ta chuť udělat vinyl vycházela hlavně z toho, že doma máme gramofony, sami si kupujeme vinyly, dáváme si je jako dárky a máme je zkrátka rádi, tak jsme Múzy chtěli mít na vinylu taky.
Jakub: Ale je třeba hezké, že když jsme spustili předprodej, hned druhý den mi psala fanynka, že si koupila obě dvě varianty vinylu, i když nemá gramofon.
Volt: Slýchám to od více známých, že i když se jim gramofon už před lety rozbil, vinyly sbírají dál. Navíc je to univerzální dárek, když někdo slaví narozeniny, flaška nebo vinyl udělají vždycky radost.
Pojďme mluvit víc o současném fungování kapely. Každý žijete jinde, jak vlastně zkoušíte?
Jugi: Máme zkušebnu v Čelákovicích, je to taková naše základna. Bydlím v Káraném, dělal jsem v čelákovickém kulturáku ředitele a mám tam od těch dob zkušebnu. Ve finále je to pro všechny takový střed, Tom dojíždí z Vysočiny, Adam z Budějovic, dva kluci z Liberce, Tomy z Prahy.
Jakub: Takže vlastně všichni jezdíme přes půl republiky k Jugimu, který to má za barákem!
Volt: Ale i tak zkoušíme hodně. I teď, když nekoncertujeme, tak máme zrovna na sobotu a neděli domluvené zkoušky. To jsme dřív neměli. Když se nehrálo, tak jsme nezkoušeli. Máme nádhernou zkušebnu, kde je nám fajn. Už jenom kávovar chybí k nastěhování na furt.
V UDG došlo k rozkolu, o kterém jsme psali hodně i v Headlineru, takže to není třeba rozebírat. Když z tak aktivní skupiny najednou zmizí půlka lidí, musí se to nějak projevit na jejím chodu. Pocítili jste, že vám spadnul řetěz? A jak se vám ho podařilo nahodit?
Jugi: On ten řetěz skutečně zaseklý byl, ale předtím. Jak už zaznělo, my jsme vlastně poslední roky v předchozí sestavě skoro nezkoušeli. Dali jsme třeba dvě zkoušky za rok, abychom si přehráli písničky před začátkem sezóny.
Volt: Teď když máme koncert a zjistíme, že něco hrajeme blbě, dáme si kvůli tomu hned v týdnu zkoušku. To se u nás dříve nedělo… Teď se na tom snažíme pracovat. Zaprvé nás to baví, za druhé ty koncerty chceme odehrát s čistým štítem. Zavedli jsme dokonce i takovou nepsanou prohibici a před koncerty nepijeme. Jugi teď na mě blbě kouká, protože to jako jediný porušuje.
Jugi: Tak porušuju… dám si jednu vodečku na start. Ale jinak to beru zodpovědně. Když jedeme hrát jakýkoli koncert, chceme být stoprocentní a odvést na pódiu maximum.
Už jsem mluvil o tom koncertě v Budějovicích. Byl jsem i vloni, takže mám trochu srovnání obou sestav. Stejné město, stejné místo, stejné publikum a kupodivu i stejný aplaus. Neurazíte se, když řeknu, že lidi možná přišli na písničky a neřešili, kdo v UDG zrovna hraje?
Jugi: Podle mě bude víc faktorů, proč to tak je. Myslím, že fanoušci UDG vždycky vnímali jako kapelu šesti kluků spíš než kapelu s výrazným lídrem. Pak opravdu bude hrát roli, že lidé si jdou hlavně zazpívat ty písničky. A třetí faktor je současná energie v kapele. Máme v sobě nadšení do hraní, funguje interakce mezi námi na pódiu. A navíc Tom má jako frontman tah na bránu a umí komunikovat s publikem. I kdyby někdo přišel na koncert s pochybnostmi, Tom ho vtáhne a během pár písniček ty pochyby zlomí.
Tome, už jsi vzal UDG i na místa, kde jsi hrával předtím a mohli dorazit kamarádi? Jaká byla reakce?
Tomáš: Jasně, hráli jsme třeba na Čeřínku, v Havlíčkově Brodě, Humpolci, dokonce i ve Šlapanově, takže kámoši měli hodně šancí zajít. Reakce byly super! Hrál jsem dřív v jedné zábavové kapele, byli zvyklí, že jsem trochu šoumen, blbnu a žiju na pódiu. Hodně lidí mi říkalo, že z koncertu UDG odcházeli nabití energií.
To mě právě zaujalo v létě na vašem koncertě. Není snadné stát se novým frontmanem v tak dlouho hrající kapele. Ale ty jsi s publikem komunikoval jistě a přirozeně. Je to něco, co se dá naučit praxí v tancovačkové kapele?
Tomáš: Ty jo, děkuju. Nevím, jestli se to dá naučit. Možná je to časem stráveným na pódiu, hrál jsem tancovačky asi od čtrnácti let, tolik času na scéně se do tebe promítne.
Asi nejsem jediný, koho zajímá, jak jste po tom zlomu před rokem znovu sestavili kapelu?
Jugi: O Kubovi jsme věděli dlouho. Měl kapely Robin Mood a později Jakub Lenz Trio, která se mi hodně líbila. Dlouho jsem si říkal, že bych s ním chtěl někdy něco udělat. Ať už si zahrát, nebo s ním třeba zkusit něco zprodukovat. Když u nás došlo k těm zvratům, byl první, koho jsme oslovili.
Volt: S basákem to bylo složitější. V hlavě jsme měli víc jmen, hodně jsme to řešili, bavili se o tom, ale nikdo nám nějak neseděl. Ani nevím proč, možná je basáků málo. Až nám Thom Fröde z kapely Imodium dal tip na Tomyho. Znali jsme ho dlouho, ale vůbec nevím, proč nás tehdy nenapadl. Možná proto, že na sociálních sítích se už moc neobjevoval s basou, ale spíš pořád lezl někde po horách. Pak přijel na zkoušku a říká: Já si kvůli zkoušce koupil novou baskytaru a aparát. A my na to, že to je teda dobrý, co teď, když si to nesedne?
Jakub: Dobrá rada muzikantům, co jdou na konkurz. Tohle vydírání zabere!
Volt: Thoma Frödeho jsme od té doby neviděli, musíme mu poděkovat. Má u nás flašku. Tomy je skvělej basák a kluk.
Jugi: No a se Štefim jsme se seznámili, když končil se zábavami a chtěl nastartovat sólovou dráhu. Na jeho talent mě upozornil Pavel Vlašín, promotér Vysočinafestu, s tím, zda mu nechceme v rámci naší agentury Redheadmusic pomoci s jeho kariérou. Už z videí bylo jasné, že Štefi je výbornej zpěvák a muzikant. Když jsme ho pak viděli naživo na pódiu, věděli jsme, že nemusíme hledat dál.
Tomáš: Já na tu první schůzku s Jugim šel s tím, že budeme řešit mou sólovou kariéru. Chvíli si mě oťukával a pak se rovnou zeptal, jestli nechci zpívat v UDG. Tím mě úplně uzemnil. Pak jsem nad tím řadu dní přemýšlel, byla to velká změna.
A co tě nakonec přesvědčilo?
Tomáš: Když jsme měli první zkoušku. Šel jsem tam s tím, že když si nesednu s jedním jediným členem nebo tam bude moc přebujelé ego, tak do toho nepůjdu. Zkouška byla parádní, ukázalo se, že kapela a moje vlastní ambice se vůbec nemusí vylučovat. Autorsky jsem se mohl projevit i tady. Písničky na desku sice skládali především Volt, Kuba a Jugi, ale nikdo mi nebránil přijít s něčím vlastním. Nakonec jsem se ale víc než na vlastní tvorbu soustředil na to, aby nám to jako kapele co nejlépe fungovalo i po dalších kapelních stránkách.
Jakub: A stříhals reelska.
Tomáš: Pravda, nebyl čas skládat, musel jsem nám stříhat reelska!
Jugi i Volt se oba věnují bookingu. Pánové, projevil se v tomto směru nějaký výkyv, když došlo v kapele ke změnám?
Volt: Řekl bych, že vlastně ani ne. Trochu jsme to sice čekali, ale i proto, že jeden z prvních singlů byl Odlétáš, který se dobře chytnul v rádiích, najednou byli aktivní i pořadatelé, kteří se předtím neozvali.
Takže za plynulý přechod vděčíte jedné písničce?
Volt: Spíš bych řekl, že to bylo celkovou aktivitou. Pracovali jsme, vydávali každý měsíc singl, točili klipy. Víc než dřív jsme se soustředili i na sociální sítě. Když jsi takhle aktivní, pořadatelé to vnímají pozitivně a promítne se to do zájmu o kapelu. V bookingu teď vnímáme určitě větší zájem než vloni a na příští rok už máme skoro plný kalendář.
Jugi: Určitě byli nějací váhající organizátoři, ale pak přišli a říkali: Viděli jsme vás na koncertě, moc nás baví ta nová energie a songy, takže… a byly z toho další poptávky. Kapela díky tomu akceleruje, nechceme to zastavit, nechceme vydat desku a pak si dát na čtyři roky pauzu. V půlce listopadu už máme zamluvené studio. Pokud nám to tempo vydrží, tak za chvilku roztáčíme pomalu další desku.
Moment, Múzy nemáte ještě ani pokřtěné a už se pouštíte do dalšího alba?
Jakub: Teprve roztáčíme. Ale víme jistě, že na ni fanoušci nebudou muset čekat dlouho.
Není to tajná informace?
Jugi: Není, klidně to tam napiš. Máme z kapely radost, všem nám chyběla ta současná synergie v práci. Máme motivaci hrát dál, skládat, pustit se do další desky. I když nám Múzy zabraly hodně času, probíhalo to hladce, bez záseků. Když to v kapele takhle šlape, nikdo nemá potřebu říct: Pojďte si odpočinout. Naopak, chceš jet dál.
Už jsme nakousli singl Odlétáš. Kdy vám takzvaně cinklo, že máte hit?
Tomáš: Pro mě to bylo ve studiu, když Unique Quartet začali nahrávat smyčcové party. Smyčce miluju a tehdy mi došlo, že je nahráváme do něčeho, na čem sám dělám a co má potenciál být velké.
Volt: Začal jsem to tušit už na soustředění v Krkonoších, když Kuba spustil první akordy. To jsem si říkal: Ty jo, to by mohlo fungovat. A definitivně mi to cinklo, když jsem byl jednou ráno v obchodě pro snídani a slyšel to hrát z rádia. Doma jsem se podíval na playlist toho rádia a zjistil, že to ten den hráli už třikrát. To mi došlo, že to asi klaplo.
Jakub: Já žádné cinknutí nemám. Už myslím na to, aby nám cinklo něco dalšího.
Jugi: Taky mi to vlastně necinklo. Snad jen… Když jsem v posledních letech občas kouknul na žebříček IFPI (Mezinárodní federace hudebního průmyslu zveřejňující statistiky prodejnosti a hratelnosti, pozn. aut.), říkal jsem si, jestli tam ještě někdy naši partu uvidím. A teď se tam s Odlétáš opravdu vrátila, to je moc fajn.
Jakub: Vlastně jo, mám cinknutí! Když to moje děti měly z rádia už tak ohrané, že si místo hlavní melodie začaly pobrukovat ty smyčce.
Jak byste osobně popsali současnou situaci a budoucnost UDG?
Volt: Já bych to řekl jedním slovem: radost. To vystihuje všechno, co se v naší partě děje. Do kapely se ta radost opravdu vrátila. Těšíme se na zkoušky, baví nás řešit i kraviny, které k tomu patří. Současná parta je navíc veselá kopa, děláme si věčně ze všeho a ze všech srandu.
Jakub: Jako zamlada!
Volt: Je to tak, trochu si připadám, jako když jsem začínal.
Jugi: Já to cítím s Voltem stejně, možná i kluci. I když děláš jiné věci, tak si život bez kapely neumíš představit. Jet na koncert, zahrát, pobavit se s lidmi, dát si pivo, sedět v dodávce. Zní to obyčejně, ale je to pěkná věc. Tohle se z kapely v posledních letech vytratilo, ale znovu jsme to našli. Mám z toho ohromnou radost.
Tomáš: Nemám vyloženě pocit, že by pro mě Múzy něco otevíraly dál, spíš se těším, až to budeme hrát naživo.
Jakub: Jak jsme desku skládali kousek po kousku jako puzzle, tak jsme se s ní sžili. A sžili jsme se i spolu, víme, jak to mezi námi funguje a jaký máme potenciál. Jestli v sobě nesu nějaký pocit, tak ten, že teď se do toho pořádně opřeme.
Turné
K albu Múzy vyjedou UDG společně s Fast Food Orchestra na šňůru s názvem Na jedný vlně tour. Čeká je na ní sedm koncertních zastávek.
20. 11. – Kladno, Black Road Caf
21. 11. – Chrudim, R Klub
27. 11. – Jablonec nad Nisou, Stage
28. 11. – Jihlava, D-Klub
5. 12. – Brno, Metro
10. 12. – Praha, Cargo Gallery (křest alba Múzy)
12. 12. – Svitavy, Tyjátr