Na The Struts bylo na Rock for People pod pódiem ve velkém stanu slušně plno. Velká část publika se zdála jejich fantastickým výkonem zaskočená, podobně jako jsem byla já. Byla to událost, která nás zastihla nepřipravené. Není náhodou (i když v prvním případě o náhodu ve skutečnosti šlo), že si je jako předkapelu vybrala řada rockových velikánů. Tahle kapela musí svou energií a poctivým rokenrolem strhnout každého, kdo ji kdy viděl.
Mám velkou radost, že se nám je ještě po koncertu podařilo ulovit na svižný rozhovor, o který jsme zažádali asi tak v půlce jejich setu. Kapela s ním naštěstí souhlasila tak rychle, že jsme je v šatně zastihli ještě lesklé od potu. Rychlá rešerše proběhla během asi minutového přeběhu do backstage, tak tohle čtení prosím berte spíš jako záznam pokoncertního povídání zcela čerstvého fanouška s kapelou. Ta potěšila i tím, že se rozhovoru zúčastnila v kompletní sestavě.
V překotném povídání, na které jsme měli pár minut, jsme narazili třeba na to, jak zpěvák Luke Spiller zpíval s Taylorem Hawkinsem Queen… Nejlepší zprávou našeho povídání je, že 19. října The Struts přijedou do Lucerna Music Baru, kam je zavede společné turné s Barnsem Courtneym.
Moc mě těší, že jste konečně zavítali do České republiky!
Adam Slack: Že jo? Taky to nechápeme, že až teď. Už jsme odpočítávali roky. Myslím, že v publiku bylo jen asi tak devět lidí, kteří už nás někdy předtím viděli. Dva byli z naší crew a jeden nás na tenhle festival booknul.
Své první album jste přitom vydali už před deseti lety.
Počkat, co je za měsíc? Červen? Za měsíc to už opravdu bude deset let!
Jak na tu dobu vzpomínáte?
Slack: Pamatuji si, že jsme krátce předtím, než to v Británii vyšlo, prožili jeden nezapomenutelně skvělý víkend. Začal koncertem ve Francii, kde jsme předskakovali The Rolling Stones, a pak jsme přejížděli na festival Isle of Wight.
Luke Spiller: A pak už stačilo počkat jen deset let a konečně jsme se dostali k vám! A zdejší premiéra byla výborná!
Singl Too Good at Raising Hell z loňského alba zazněl i na letošním Rock for People.
To tedy byla, ale mě teď zajímá, jak se vlastně povedlo, že jste hráli před The Rolling Stones ještě předtím, než jste měli venku desku.
Slack: My jsme tehdy docela dost koncertovali ve Francii, ještě před debutem se nám podařilo dostat dvě písničky do éteru a hodně se tam tehdy hrály. A Stonům tam tenkrát asi dva týdny před termínem vypadla předkapela, myslím, že to měli být Primal Scream. Někdo nás tehdy na poslední chvíli navrhl. Zrovna jsme hráli příšerný koncert v nějaké malé venkovské hospodě a přehodnocovali jsme svá životní rozhodnutí, když volal náš manažer a řekl, že za dva roky budeme předskakovat The Rolling Stones. A bylo to.
Koncerty s Foo Fighters a Guns N‘ Roses tedy přišly až později?
Slack: Ano. Byl to se Stones náš první stadionový koncert. A hned pro osmdesát tisíc lidí.
Spiller: Zajímavé bylo, že pak nám trvalo ještě asi tři roky, než se věci rozhýbaly. Američani se tehdy podivili, že anglická kapela, o které nikdy nikdo neslyšel, otvírá koncert pro Stones, ale nic z toho nebylo. Až v roce 2015 jsme pak podepsali ve Státech smlouvu a všichni se tam přestěhovali. Od té doby žijeme v L.A., kde se nám začalo docela dařit. Až později jsme se začali zase víc vracet do Evropy. Vzali jsme to s naší kariérou tak trochu pozpátku.
Nicméně po předskakování Stones už jste asi své životní volby nezpochybňovali?
Jed Elliot: Byl to velmi vysoký vrchol hned na začátku. Ale zároveň vyšlo album a… vůbec nic se nestalo. Hodně rychle jsme se dostali zpátky na zem.
Spiller: Dostali jsme životní lekci – nestoupat do nejvyšších výšek a neutápět se v nejhlubších hlubinách. Chce to držet se někde mezi.
Gethin Davies: Taky jsme se naučili nehrát déle, než máme. Ano, byli jsme velmi naivní. Přetahovali jsme asi o dvě minuty a vytáhli nám šňůru. Bylo to velmi zahanbující.
Podle mě to udělal sám Mick Jagger.
Ale ten zážitek už vám nikdo nevzal. Jaké vrcholy jste zažili letos?
Slack: Fíha, toho taky nebylo málo. Rok jsme odstartovali koncerty v Austrálii se Slashem, pak jsme jeli do Kanady. Taky jsme odehráli kus turné s Queens of the Stone Age. Potom jsme měli vlastní koncerty a festivaly. Po Rock for People nás čeká velké americké turné a potom, což je v tuhle chvíli exkluzivní informace, hrajeme v Praze s Barnsem Courtneym.
Potěšilo mě, že na vás tady přišlo dost lidí. Před vámi hráli taky skvělí Shame a měli daleko menší publikum, což byla škoda.
Spiller: Vždycky je skvělé, když přijedete do nové země a pod pódiem není prázdno. Nám to taky udělalo velkou radost a chceme všem poděkovat.
Jeden z nejsilnějších zážitků zpěváka Luka Spillera bylo zpívat Queen s Taylorem Hawkinsem.
Jaký je váš vůbec největší festivalový zážitek?
Spiller: Já měl jeden opravdu krásný, poté co jsme jeli na turné s Foo Fighters. Když skončilo, měli jsme svoje vlastní turné a pak hráli na Download festivalu, kde jsme se zase s klukama sešli na jednom pódiu. Na turné Foo Fighters jsem s Taylorem zpíval Under Pressure a na Downloadu mě zase vytáhli, abych to s nimi zazpíval. To byl pro mě opravdu výjimečný okamžik.
To věřím… Jindy jste zase zpíval na desce Mikea Oldfielda. Vyšla ve stejný rok jako váš debut…
Spiller: Je to už let. I to bylo něco…
Musíme už teď končit, ale víte co? Dopovězme si to na podzim v Lucerna Music Baru.
V písni Body Talks z druhé desky hostovala Kesha.
Seznamte se
Skupina The Struts z britského Derby vznikla před dvanácti lety. Nyní ji tvoří zpěvák Luke Spiller, kytarista Adam Slack, baskytarista Jed Elliott a bubeník Gethin Davies. V roce 2015 se kapela po podepsání smlouvy s Interscope Records přesunula do Los Angeles a až o tři roky později navázala deskou Young & Dangerous. Následovaly desky Strange Days (2020) a Pretty Vicious (2023).