Návratu The Dillinger Escape Plan se dočkají i tuzemští fanoušci. Kapela totiž míří na letošní ročník festivalu Brutal Assault, který se koná mezi 7. a 10. srpnem tradičně v pevnosti Josefov.
Zdravím Dimitri, vy jste teď v Seattlu, je to tak? TDEP byli ale odjakživa z New Jersey, tedy z opačného konce Států…
Zdravím, je to tak, žiju v Seattlu už asi deset let. Zbytek kapely je různě rozesetý po východním pobřeží USA. Z toho důvodu jsme ještě nezkoušeli jako celá kapela dohromady, zatím jen cvičím zpěv s počítačem, technologie jsou přece jenom parádní věc, haha. První zkoušku plánujeme teprve poslední víkend v dubnu (rozhovor se konal v polovině dubna – pozn. aut.), další v květnu a pak ještě jednu přímo před koncerty v červnu.
Moje první otázka nicméně směřuje na samotný reunion. The Dillinger Escape Plan ukončili činnost v roce 2017, přesně po 20 letech existence s tím, že se nikdy nevrátí. Co se tedy stalo, že znovu hrajete?
Upřímně? Ta iniciativa přišla zvenku. Nejdřív to byl organizátor jednoho obřího festivalu v Las Vegas, který se obrátil na kytaristu Bena Weinmana ve smyslu „příští rok má váš debut Calculating Infinity 25 let, měli byste s tím něco udělat“. Ben se na to moc netvářil. Nikdo z nás. Pak s tím přišel náš manažer, že výročí čtvrtstoletí nemůžeme nechat jen tak. Nechali jsme si to projít hlavou… a nakonec jsme si řekli, že do toho půjdeme. I když z původní sestavy, která byla na Calculating Infinity, jsme tam jenom Ben a já. Ale třeba basák Liam Wilson nastoupil do kapely hned po vydání debutu, takže i on má tuhle éru dost v krvi.
Co vás osobně přimělo s návratem souhlasit? Sám jste mimo aktivní hraní dlouho. Z kapely jste odešel už v roce 2001…
Je to tak vzrušující, že bych řekl ano, i kdybychom měli někde zahrát jen jediný song. V průběhu let jsem se vždycky tu a tam objevil na pódiu a něco odzpíval. Miluju to. Samozřejmě mi aktivní hraní s kapelou hodně chybí. Někdy v letech 1997 až 2001 to bylo moje všechno, nic jiného neexistovalo.
Jak už padlo, kapelu jste opustil už v roce 2001. Debut Calculating Infinity vás vystřelil okamžitě mezi žánrovou špičku a dalšími deskami TDEP jenom rostli a upevňovali si pozici. Jaké to bylo sledovat jejich úspěchy z pozice bývalého člena?
Určitě jsem byl sentimentální, možná jsem i záviděl. Občas jsem si říkal panebože, oni hrajou moje songy, nebo spíš songy, jejichž jsem pevnou součástí. Musím říct, že jsem jim ale taky ohromně fandil. Poctivě to všechno odpracovali a vyšplhali po žebříku příčku po příčce. Jsem pyšný, že jsem tomu všemu pomohl položit základy.
Necítil jste někdy, že jste z TDEP odešel příliš brzy? Teprve po debutu se začaly dít věci.
Ano i ne. Přímo v tom roce to bylo správné rozhodnutí, protože tehdy jsme byli na turné v podstatě nonstop, celé to bylo hodně nadoraz a na krev. Navíc naše koncerty byly vždy maximálně agresivní, na zranění došlo pokaždé, pořád jsme byli nemocní z věčného cestování. Bylo to hodně vyčerpávající a vybíralo si to na nás svou daň. Ve své době jsem se rozhodl správně, ale po letech jsem párkrát přemýšlel, jestli jsem to neměl celé vydržet o něco déle. Ale jsem rád, jak jsem se rozhodl.
Jak náročný byl tehdy život v kapele?
Většina roku na cestách, malá dodávka, všechno jsme si dělali sami, včetně řízení a prodeje merche. Nedělali jsme v podstatě nic jiného, jenom hráli. Bylo to celé extrémně náročné.
Profesionálně jste se pak začal věnovat grafickému designu, který vás živí dodnes. V rámci své profese jste udržoval kontakt s kapelou. Třeba design alba Miss Machine a Option Paralysis je vaše práce… Tohle byl váš způsob, jak zůstat v kontaktu?
Rozhodně. Byl to pro mě způsob, jak být v kapele, a současně v ní nebýt, haha. Já ale měl v kapele hlas po celou jejich další kariéru. Vyjadřoval jsem se třeba k tomu, které songy zařadit na desku a podobně. Ne že by mě poslouchali jako plnohodnotného člena, ale zajímal je můj názor. Tímto způsobem jsem vlastně přítomný na každé desce kromě posledních dvou. My jsme se hlavně rozešli v dobrém, žádná zlá krev. A tak jsem vždycky byl někde v pozadí. Šestý člen.
Je tedy aktuální návrat kompenzací za to, co jste si svým odchodem nechal ujít?
Určitě. Myslím, že je fajn také lidem ukázat tvář zpěváka, který stál za první deskou, protože spousta lidí mě vůbec nezná. Podle mě to bude taková hezká definitivní tečka za touto kapelou.
Je náročné se učit znovu staré songy?
Ani trochu! Nemusel jsem se je vůbec učit, mám je pořád všechny v paměti, texty, frázování, rytmus, všechno to tam zůstalo. Jak se mi jednou dostaly do hlavy, už si je pamatuju navždy. Jestli ale něco doopravdy trénuju, tak svůj hlas, aby zvládl celý koncert. Z koncertů nejsem nervózní, spíš cítím vzrušení. Především se těším, že budeme na velkých festivalech a celé to bude mít větší produkci, než jakou jsem s kapelou zažil já.
Vokál je jedna věc. Ale možná mám otázku doslova na tělo: co výdrž a celkově fyzička? The Dillinger Escape Plan vždycky hráli na krev…
Ano! To je něco, na co se hodně zaměřuju. Přece jenom mi je už 46 let. Už několik měsíců cvičím, běhám, pravidelně se protahuji. Nebudou to klidné koncerty a já musím být ready.
Ptám se proto, že jsem měl tu možnost dělat produkci úplně posledního českého koncertu The Dillinger Escape Plan. To bylo v srpnu 2017 v Paláci Akropolis. A když přišla kapela do backstage, tak jako první neřešila kafe a podobně, ale chtěla obvazy, náplasti a léky proti bolesti, protože koncert o den dřív byl hodně tvrdý.
Hahaha, tohle zní jako typické ráno The Dillinger Escape Plan po koncertě. Takhle si to pamatuju i já a můžu říct, že s tím počítám od úplného začátku. Jsem připravený. Jsem si stoprocentně jistý, že se na našich koncertech někdo zraní. A budu to já. Ale v téhle kapele je to od začátku součást hry a bude to i tentokrát.
Mimochodem letošní rok je mimořádný tím, že znovu hraje celý zástup metalcore/mathcore kapel z devadesátých let. Například Botch, Coalesce nebo Deadguy. A teď jste toho součástí i vy. Jak tohle vnímáte? Je to renesance žánru se vším všudy?
Miluju to! Cítím se, jako kdyby se devadesátky vrátily se vším všudy. Cítím se jako hrdina filmu Návrat do budoucnosti. Těžko ale říct, jestli je to předzvěst renesance žánru jako takového. Jestli teď bude větší zájem o takovou hudbu, to nevím. Historie se pořád opakuje, žánry se vracejí, recyklují samy sebe. Jako old timer si to především užívám.
Posloucháte ještě takovou hudbu?
Příležitostně. Můj vkus je obecně široký. V poslední době posloucháme s desetiletou dcerou Whitney Houston a Cyndi Lauper. Písně Whitney Houston jsou například skvělé pro trénink hlasu. Nemůžu říct, že zazpívám stejně vysoko jako Whitney, ale na trénink je ideální, haha.
Když jsme zmínili Botch, ti oznámili návrat s tím, že obrazí svět a pak to celé zase ukončí. Jak to máte v plánu s The Dillinger Escape Plan?
Úplně stejně! S tím rozdílem, že my nejedeme ani žádné turné. I kdybychom chtěli, tak na to jednoduše nemáme čas. Takže odehrajeme několik už oznámených koncertů, zahrajeme songy jen z prvních dvou EP a Calculating Infinity a pak bude po všem.
A co bude dalšího?
Nic. The Dillinger Escape Plan definitivně skončí. Kdyby to pokračovalo, nemyslím si, že bychom to udrželi na levelu 10. Jsme staří, akorát bychom kapele kazili jméno, tak je lepší to nechat být. Především musím říct, že my tomu ani neříkáme comeback nebo reunion, je to spíš oslava. Oslava čtvrtstoletí od vydání našeho debutu.
The Dillinger Escape Plan tedy jako kapela končí. Co vy osobně jako muzikanti?
Myslím, že už to můžu říct. S kytaristou Benem chystáme novou kapelu. Takže tahle oslava 25 let je takový předvoj nového projektu, který už delší dobu připravujeme. Hezky se to všechno sešlo, ta oslava je dobrý odrazový můstek pro náš nový hudební start.
Kam se nová kapela bude ubírat hudebně?
Hudebně budeme navazovat na začátky The Dillinger Escape Plan. Bude to takový návrat ke kořenům. Máme připravených už několik songů. Pokud všechno půjde dobře, chtěli bychom s tím jít ven v příštím roce.
Bude to stejně intenzivní jako vaše původní kapela?
Ano! Bude to přímo historická jízda. Chceme v novém projektu vyjít z toho, kým jsme hudebně byli v začátcích TDEP. A to celé propojit s tím, co víme o hudbě dnes. Po více než dvaceti letech pauzy se vracím k aktivnímu hraní. Ohromně se na to těším! Uvidíme se na Brutal Assaultu!
Seznamte se
The Dillinger Escape Plan jsou americká metalcorová kapela založená v roce 1997 v Morris Plains, New Jersey. Proslavila se svými intenzivními a chaotickými živými vystoupeními a rychle si získala pověst v hardcore punkové scéně. Debutové album Calculating Infinity, vydané v roce 1999, je považováno za průkopnické dílo v žánru mathcore. Album je charakteristické složitými polyrytmy a technickou zručností, což kapelu výrazně odlišilo od mainstreamové hudby té doby. V roce 2023 The Dillinger Escape Plan oznámili sérii reunion koncertů k oslavě 25. výročí Calculating Infinity. Tyto koncerty zahrnují původního zpěváka Dimitriho Minakakise a budou se konat na významných místech a festivalech, včetně festivalu Brutal Assault v pevnosti Josefov v Jaroměři. Tento koncert je plánován na 9. srpna 2024.