Obrázek k článku Pavel Uretšlégr: Česká hudba je ve vynikající kondici. Na Besedě je každý headlinerem
| Marek Reinoha | Foto: Petr Podrazil

Pavel Uretšlégr: Česká hudba je ve vynikající kondici. Na Besedě je každý headlinerem

V krásném prostředí topolového hájku v Tasově nedaleko Veselí nad Moravou o prvním srpnovém víkendu vstoupí do třetí dekády své existence festival Beseda. Mimo jiné i o tom, v jaké kondici jeden z nejsympatičtějších tuzemských open airů je, jsem hovořil s ředitelem festivalu Pavlem Uretšlégrem.

Beseda se za dobu své existence stala festivalem, který člověk musí mít rád. A to nejen díky tradičně výborné dramaturgii, ale i proto, že se koná v krásném prostředí a oplývá autentickou a přátelskou atmosférou. Podařilo se mu také získat řadu pravidelných návštěvníků, kteří si už léto bez Besedy nedovedou představit a kteří neváhají zakoupit vstupenku, aniž byl ohlášen jediný vystupující. Dlouhá léta k nim patřím a těším se i na letošní ročník, jenž bude tradičně mapovat aktuální situaci na české a slovenské nezávislé scéně a představí i zajímavá zahraniční jména. Proto mě samozřejmě zajímalo, jak je v současné době těžké Besedu pořádat a stále držet kvalitu.

Beseda letošním ročníkem vstupuje do čtvrtého desetiletí své existence. Tak jak na tom jste?

Myslím, že kondice Besedy je i přes složitou ekonomickou situaci a obrovskou konkurenci poměrně dobrá. Kdybych to měl konkretizovat, tak si na rozdíl od některých minulých let nenese do 31. ročníku žádné dluhy. Máme takzvaně čistý štít a myslím si, že máme i věrné publikum, což nám umožňuje stát v nadcházejícím roce na relativně pevných nohou. Samozřejmě tomu pomáhá i historie festivalu a značka, kterou jsme si za těch 30 let vybudovali. Nicméně tvá otázka je nasnadě. Myslím si, že v posledních letech, zejména po covidovém období, došlo k obrovskému nárůstu letních festivalů a kulturních akcí. Jak ze strany nezřizované scény, tak i ze strany měst a obcí. To nám samozřejmě moc nepomáhá. Z pohledu prodeje vstupenek jde o tvrdý boj mezi jednotlivými festivaly, to je asi nutné si přiznat. Přirozený důsledek je pak fakt, že některé zajímavé festivaly skončily nebo si dávají pauzu. Je však také důležité přiznat, že i my jsme na hraně svých personálních a finančních možností a situaci jsme schopni držet jen proto, že všichni v týmu mají svá zaměstnání a Beseda je v podstatě koníček po práci. Přiznávám, že nevím, jak dlouho já osobně budu mít sílu a čas to v tomto režimu táhnout dál. Často je to extrémně psychicky náročné. Náš festival funguje s rozpočtem několika milionů korun a klíčovou finanční zodpovědnost za Besedu nesu já a kolegyně Lucie. Hranice mezi nulou a červenými čísly je v tomhle oboru velmi tenká.

S tím vlastně souvisí i moje další otázka. Když jsme spolu dělali rozhovor před 29. ročníkem Besedy, tak jsi mi řekl, že možná nebudete mít na zahraniční jména. Zatím to tedy podle toho, co je zveřejněno v programu letošního ročníku, nenastalo…

Ale asi bych i dnes řekl to stejné. Otázkou taky je, jakou optikou se na ta zahraniční jména díváš. Jistě u nás už nebudou vystupovat podobné skupiny, jako byli v minulosti Jaga Jazzist nebo Algiers. Na jejich honoráře nejsme schopni dosáhnout. V postcovidové době enormně stouply honoráře zahraničních vystupujících, u těch větších se pak bavíme o nárůstu v desítkách procent.

Na druhou stranu jsme v posledních letech dokázali v Tasově představit Black Country, New Road, The Murder Capital, Mandy, Indiana, MC Yallah, letos to třeba budou Backxwash, PVA. Tihle všichni splňují pro nás vysoká umělecké kritéria a hrají na prestižních evropských festivalech, jako jsou Primavera, Le Guess Who? nebo Donaufestival. Pořád si myslím, že se jedná o malý zázrak, když dokážeme tato jména dovézt na skutečně malý festival do vesnice s 400 obyvateli.

Odmyslíme-li si zahraniční jména, hlavním pilířem celého programu Besedy vždy byl výběr z české a slovenské nezávislé scény. Jak je těžké 30 let stavět takový program, být stále aktuální a často se neopakovat?

Při tvorbě dramaturgie se držíme několika vnitřních pravidel, která byla nastavena ještě před mým příchodem do týmu Besedy. Primárně do programu hledáme začínající kapely (autory/autorky), které vydaly debut, nebo ho chystají. U těch známějších jmen očekáváme buďto nové album, či například návrat po velké pauze. Současně máme pravidlo, že jeden interpret by u nás měl znovu hrát až minimálně po třech letech, ačkoli třeba novou nahrávku vydal. Nicméně i přes tato pravidla je tvorba dramaturgie Besedy poměrně jednoduchou záležitostí. Česko-slovenská scéna, kterou se snažíme primárně v programu Besedy sledovat, je dle mého ve vynikající kondici a prakticky denně vznikají mraky zajímavé hudby. Kdybychom měli finanční a personální možnosti, s radostí můžeme přidat do programu Besedy jeden festivalový den navíc.

Pokud zůstaneme u dramaturgie letošního ročníku, zdá se mi, že je ještě žánrově rozkročenější než kdy dříve. Jako by se více posouvaly hranice v žánrových extrémech. Byl to záměr nebo je to jen můj pocit?

Za mě to rozhodně nebyl záměr, ale pokud to jako dlouholetý návštěvník a pozorovatel našeho festivalu cítíš, může tomu tak být. Pravda je, že se snažíme v programu akcentovat tendence na současné nezávislé scéně, jimž do jisté míry vládne třeba alternativní rap nebo různé extrémní podoby kytarové hudby, které dokážou vykročit ze své žánrové subkultury a zaujmout širší publikum. Proto možná ten pocit širšího žánrového rozptylu v programu Besedy.

Co ty osobně považuješ za největší lákadla letošního ročníku. Jsou to ta zahraniční jména nebo spíše headlineři z české nebo slovenské scény?

Pokud se budu dívat optikou průměrného návštěvníka Besedy, lákadla v programu zřejmě najdu spíše mezi osvědčenými českými či slovenskými jmény jako Moimir Papalescu & The Nihilists, Ecstasy of Saint Theresa, Post-hudba, Mutanti hledaj východisko, FVLCRVM. I přes obrovskou otevřenost našeho publika chápu, že lidé potřebují v programu vidět nějaké jistoty, hudbu, na níž vyrůstali a která formovala jejich hudební vkus. To platí zejména pro střední generaci hudebních fanoušků. Zahraniční headlineři, jako jsou letos Backxwash či PVA, jsou hudebně velmi zajímaví, nicméně v České republice nikdy nevystupovali a znají je spíše lidé, kteří pravidelně sledují dramaturgii zahraničních festivalů a podobně. Nicméně i u těchto jmen platí, že jsou u nás vždy velmi dobře přijata, stejně jako většina česko-slovenského programu, který často naši návštěvníci moc neznají. Ostatně to je myslím hlavní důvod, proč k nám lidé jezdí – objevovat novou hudbu.

Dobrá, ale přesto bych se chtěl zeptat, koho bys ty osobně potenciálnímu návštěvníkovi doporučil ke zhlédnutí? Koho bys z toho pestrého programu vypíchl?

Upřímně, na tuto otázku velmi nerad odpovídám. Pro mě je nejdůležitější, aby dramaturgie fungovala jako celek, abychom tam neměli po umělecké stránce žádné slabé místo. Navíc festival funguje v součinnosti s místem, kde se koná, a jeho návštěvníky. Zní to jako klišé, ale u nás stoprocentně platí, že místo a návštěvníci vytváří primárně samotnou podobu a atmosféru festivalu. Nemám skutečně potřebu z dramaturgie nic vypichovat, protože pro mě osobně je headlinerem kupříkladu kanadská rapperka Backxwash stejně jako někdo ze soutěže písničkářů. Čím déle Besedu dělám, tím více mám pocit, že položky programu, které hrají v sobotu dopoledne, mají stejnou hodnotu jako ty, které hrají v pátek večer na hlavní scéně.

Letošní Beseda

Třicátý první ročník festivalu Beseda se bude konat 2. a 3. srpna v topolovém hájku v Tasově u Veselí nad Moravou. Na třech pódiích se vystřídá na padesát interpretů napříč žánry. Výběr z česko-slovenské nezávislé scény, jemuž budou vévodit Moimir Papalescu & The Nihilists, Ecstasy of Saint Theresa nebo FVLCRVM, doplní i temná zambijsko-kanadská rapperka BACKXWASH, emo-hardcorová skupina Frail Body z amerického Illinois, mysteriózní death industriální melbournské trio Kollaps a londýnská kapela PVA se svojí fúzí futurepopu, dance-punku nebo synthpopu.