Album Akt z roku 2004 a o tři roky mladší Hodinu kapela Bůhví připomene 7. října. Na pódiu se objeví původní sestava, fanoušci se mohou těšit na zpěváka a klávesistu Ondřeje Brzobohatého, zpěváka a kytaristu Martina Hrubého, trumpetisty Radima Knappa a Káju Pičmana, baskytaristy Pavla Trojana a Ulfa Gjerdingena a bubeníka Mikiho
Noppa. Ti všichni se nedávno setkali v hospodě a zjistili, že ačkoli se jejich životy „po kapele“ ubíraly nejrůznějšími cestami, staré časy nejsou zapomenuty.
Scházíte se u příležitosti kulatého výročí první desky, ale číslo samo o sobě nestačí. Proč máte chuť Bůhví ve staré sestavě vrátit na pódium?
S tím nápadem přišel Pavel Trojan. Náš dřívější baskytarista a jeden z původních zakladatelů Bůhví, který se stal postupem času pak manažerem kapely. Mimochodem, dnes je z něj manažer Ewy Farne, tak si myslím, že mu ta změna prospěla. Zavolal mi s tím, že mluvil s Martinem Hrubým, protože je to dvacet let od chvíle, kdy jsme společně vydali album Akt, a napadlo ho k té příležitosti udělat koncert. Neváhal jsem ani vteřinu, protože na to období vzpomínám rád a dodnes mám písničky, co jsme napsali, v oblibě. Zjistilo se, že by si na to všichni z původních členů uměli najít čas, tak jsme se do toho pustili. Sešli jsme se, domluvili playlist a teď už nás, kteří jsme ten repec dlouho nehráli, čeká jen si ty písně osvěžit. Jinak řečeno to znamená, že si je vlastně musíme připomenout všichni kromě Martina, který dodnes udržuje Bůhví v pozměněné sestavě v chodu.
Máte za sebou tedy první zkoušku?
Ano, ale zatím jen teoretickou u piva v hospodě, což je nejzásadnější – tam vždy vše začíná. Taková setkání jsou základ všeho. Shodli jsme se na něm, že to má smysl, rádi se vidíme a bude nás to bavit. Odpíchli jsme se od toho, že i lidsky k sobě máme pořád blízko.
Říkáte, že máte hezké vzpomínky. Na co především?
Nejvíc na to, že Bůhví jsou moje kapelové začátky. Prošli jsme si Portami, objížděli festivaly, na které jsme s naší hudbou úplně nepatřili… Prožili jsme divoké večírky, ale taky jsme skoro každý týden byli ve zkušebně a psali a zkoušeli nové písničky. S Martinem jsme navíc psali nejen pro kapelu. Například do filmu Dvanáct měsíčků jsme napsali skladbu Hádej, která je dodnes vánočním hitem. Je fajn zjistit, že jsme zůstali přáteli, a i když jsme se řadu let nevídali, přirozeně navazujeme na to dobré, co z toho jádra zbylo.
Z dobového tisku vyplývá, že jste bojoval o to, aby vás lidi vnímali prostřednictvím kapely a hudby, nejen jako moderátora SuperStar…
Když nad tím přemýšlím zpětně, nic bych nechtěl vracet. Jsem šťastný za to, kde teď jsem, a za všechny zkušenosti, co jsem cestou nasbíral, ale je fakt, že jsem vždy toužil hlavně dělat muziku. Nikdy mě nenapadlo, že bych se mohl proslavit něčím jiným. Ale byl jsem vždy zvídavý a šel proto do moderování televizní show SuperStar, ze které se stal obrovitý fenomén, takže si mě lidi načas zaškatulkovali jako moderátora. Z toho jsem se potřeboval vymanit, protože to nebylo něco, co se mě týkalo. Byl to jen krátký odklon od něčeho, co jsem chtěl dělat a dělám doteď.
Kapela jako celek zároveň usilovala o to, aby nebyla prezentována jen prostřednictvím vašeho jména. Jak to zpětně vnímáte?
Je pravda, že moje popularita byla po moderování SuperStar opravdu zjevná a díky tomu jsme taky nasbírali hodně fanoušků. Kolikrát jsem měl pocit, že je ani tolik nezajímá hudba, kterou děláme, jako že za pianem sedí ksicht z televize. To bylo samozřejmě trochu frustrující pro mě, ale myslím, že v určitém stadiu i pro zbytek kapely. Období, kdy vyšla první deska, jsme ale přečkali a zvládli. Pak jsme nahráli album Hodina, kdy jsme už začali sbírat fanoušky, které jsme opravdu zaujali skrze muziku. To bylo skvělé. Akorát jsme na cestě k vrcholu, kam jsme směřovali, a bylo to velmi příjemné, nevydrželi. Veškerou vinu si za to na svá bedra beru já. Dnes si myslím, že to nebylo moudré rozhodnutí… tu cestu jsem tím zkazil.
Tím, že jste odešel?
Ano. Řešil jsem tehdy řadu nepříjemných osobních věcí, které mě převálcovaly, a možná kdybych to ustál a nebyl tak senzitivní a vztahovačný, tak kapela mohla v naší sestavě existovat doteď. Ale to je to věčné kdyby s těmi rybníky.
Plánujete jen oslavit výročí společným hraním, nebo i něco dalšího?
Zatím jsme se jen domluvili, že si spolu zahrajeme. Chceme si vyzkoušet, jak a jestli vůbec nám to hráčsky půjde. Pokud nás to bude bavit, vymyslíme možná i něco dál. Vůbec se tomu nebráním, protože mám ty kluky všechny moc rád a psaní písniček mě vždy bavilo ze všeho nejvíc. Psaní filmové hudby je samozřejmě taky velká paráda, ležení v notách a partituře miluji, psaní hudby pro muzikál je nádherná práce. Když ale člověk napíše písničku, která funguje a baví ho hrát a zpívat, je to čirá radost.
Co tedy mají lidé od koncertu čekat?
Byl bych moc rád, kdybychom Lucerna Music Bar vyprodali. Vím, že dodnes spoustu lidí na Bůhví vzpomíná – ať určitě přijdou a vezmou třeba i děti! Někteří už určitě mají doma i puberťáky. Zkrátka parta chlápků s krizí středního věku se rozhodla, že dají dohromady repertoár, který je kdysi bavil. Hlavně si to chceme užít. Nechceme si ale nic dokazovat a exhumovat něco, co by mělo být dávno v říši vzpomínek, jsme pořád plní síly a nápad sejít se znovu na jednom pódiu nás jednoduše moc baví. To jsme teď zjistili u toho piva, kdy byla přesně taková legrace jako kdysi. Pokud někdo chce vidět tyhle veselé týpky na pódiu Lucerna Music Baru, ať každopádně dorazí.
Na Bůhví bylo sympatické, že jste se přes vaši vlastní popularitu netlačili do mainstreamu a dělali jste, co vás baví. Aspoň mi to tak připadalo.
To je fakt. My to hlavně ani moc neuměli. Neměli daný žánr, ničím jsme se neomezovali. Lovili jsme v různých vodách, cokoli nás nejvíc muzikantsky bavilo. Při desce Hodina ale bylo, myslím, už víc znát sjednocení žánru, což bylo tehdy i díky producentovi Yardovi Helešicovi. Můžeme říct, že to už při Hodině byl víc pop, i když i tam jsou například v písni Karavany náznaky etna. Nelimitovali jsme se ani požadavky rádií, jako je to běžné dnes. Když chce být interpret hraný, existuje precedens podřídit se určitému diktátu, jak co má znít a v jaké vteřině má začít refrén. Tenhle bič jsme si na sebe nepletli. Takhle, popravdě hlavně proto, že jsme ani nevěděli, že to je možné.
Seznamte se
Bůhví založil Martin Hrubý v roce 1995. První, převážně folková nahrávka vyšla o celých sedm let později. Debut Akt z roku 2004 byl ovlivněn hudbou z celého světa. Otiskly se na ní prvky kubánské, balkánské, orientální, ruské i afro-americké hudby. Vyšla v roce, kdy Ondřej Brzobohatý moderoval první ročník televizní talentové soutěže SuperStar. Další deska Hodiny už víc směřovala k pop music. Kapela později, kdy už v ní z původního složení zbýval pouze Martin Hrubý, vydala ještě desku nazvanou Trojka – na ní si opět nedělali hlavu se žánrovým zařazením.