Jejich hudební libido, jak řekl Matěj, „není daleko trvanlivější, než to případný sexuální“. Příští rok spolu kapela oslaví čtvrtstoletí a pořád ji to baví. A co víc, v průběhu našeho rozhovoru kolem nás projel v autě Arnold Schwarzenneger anebo Romana s Matějem zastavil kamarád. Ani jedno, ani druhé ale povídání nijak nenarušilo a stalo se jen zdrojem smíchu, kterým oba dva hudebníci oplývají.
Nebyl to nový nápad
Rozhodnutí mít svou jedenáctou studiovou desku v mateřštině nebylo nijak impulzivní. O českou desku se Monkey Business několikrát pokoušeli už před lety na popud kapelníka Romana Holého: „S češtinou jsem otravoval docela dlouho, ale jen jsem šeptal a nikdo mě moc neposlouchal. Jednoho dne jsem zvýšil hlas a oznámil kapele, že už další desku v angličtině dělat nechci.“ Roman se totiž začal v angličtině trápit. Cítil, že se Mankáči dostali do fáze, kdy ani oni, ani posluchači úplně nevědí, co vlastně zpívají. „Když jsme ty nahrávky točili, tak jsme v těch přeloženejch textech žili a věděli jsme velmi dobře, co v nich je. Ale časem – když jsme měli sedmou osmou desku – jsme často zapomněli, o čem ty písničky vlastně jsou.“ Přitom Monkey Business jsou podle něj docela přemýšlivá a hloubavá kapela, která chce, aby měly texty vysokou úroveň. „Mám takový pocit, jako bychom tou češtinou definitivně dospěli. Přitom témata, která jsme zpracovávali, minimálně na posledních deskách, už hodně dospělý jsou,“ vnímá přechod do češtiny pozitivně i zpěvák Matěj Ruppert.
Posluchače čeká nálož ironických textů plných vtipů a lehkého cynismu. Už v úvodní písni alba se říká: „Jsme žrali, tancovali a pili pivo. A kde je problém?“ Je to intro, které kapela bere jako zjevné rýpnutí do všech, kteří mají potřebu ostatní hodnotit a snaží se je někam směrovat. „Dělala to církev, dělají to naši rodiče a budeme to bohužel dělat i my našim dětem,“ vysvětluje Matěj. A zjednodušeně řečeno, píseň chce říct jediné: „Běžte všichni do prdele, já si budu dělat, co chci.“
Bež domů, Ivane!
Aktuální singl zase dostal název Homo Sovietikus. V tracku Lou Fanánek Hagen popisuje všemožné atributy minulého režimu od fíkusu v obýváku po tvrdé Sparty po kapsách. „Homo Sovietikus je o nás,“ vysvětluje Roman: „Nejen že jsme Homo Sapiens, my jsem taky Homo Sovietikus. Jsme druh, kterej je tím Rusákem nakaženej.“ Tahle píseň je podle něj jistá forma introspekce. Vrací se k věcem, se kterými se jeho generace nedokáže zcela vyrovnat. Ostatně zrovna téma komunismu není v tvorbě Romana Holého, nezávisle na projektech, nic nového. Monkey Business funguje stejným způsobem. „Přestože jsme dosti antikomunistická, antisovětská kapela, snažíme se to ale dělat neagresivně, mezi řádky,“ říká Roman. A Matěj Ruppert v tomto sekunduje: „Na konci týhle písničky se zpívá: Běž domů, Ivane. Já to cítím tak, že: Běž domů, Ivane, z našich duší. Ale samozřejmě ať táhne i z Ukrajiny.“ Roman k tomu suše dodá: „Hrozná svoloč.“
Cesty z jalovosti
Na tuhle desku Monkey Business se čekalo čtyři roky. Mohl za to také fakt, že kapelník Roman Holý nepracuje jen s tímto tělesem, ale také s J.A.R. a na svých sólových projektech. V roce 2021 vydal sólovou desku Strážce klidu, Vol. 1, kde glosoval svět kolem sebe. „Je to naprosto jasné / Česko musí vyrobit atomovou bombu,“ ironicky poznamenával třeba v písni Zánik západu. Jak se ale rozhoduje, jaká písnička půjde k jaké kapele nebo projektu? „Skoro vždycky mám při tvorbě před sebou konkrétního zpěváka a muzikanty. Každý to těleso je opravdu jiný. U Mankáčů si říkám, že se můžeme vydat do úplně jinejch vod, což by třeba v J.A.R. neprošlo, a tak dále.“ V případě Monkey Business bere Matěj Ruppert to, co Roman vytvoří, v podstatě bez výjimky. „On je lepší než Sting, akorát to Sting neví!“ chechtá se.
Proč vlastně přechod do češtiny trval tak dlouho, když má Roman v kapele tak velké slovo? Hlavně proto, že Matěj si nebyl v češtině tak jistý. „Měl jsem pocit, že mi čeština naprosto nejde, že to zní jalově,“ říká. A odkazuje přitom na pár jízlivých poznámek, jichž se dočkal od svých spoluhráčů. „Náš zlej basák mu řekl, že v češtině zní jako Michal Penk,“ směje se zase Roman Holý.
To ale není pravda. Čeština kapele sedne. I když na některé věci si pořád ještě musí zvykat. To je třeba případ klipů, které jsou zatím tři – k písním Ciao! Ciao! Ciao!, Dva na kolejích a Homo Sovietikus. „Jako první klip jsme chtěli udělat písničku Príma rozvod. Tam ale nezpívá Tereza,“ vysvětluje Roman, že výběr se hodně řídil tím, aby v songu zpívali oba frontmani kapely.
Ani tak ale nakonec kapela – alespoň podle Romana – písničku pro první klip nevybrala úplně správně. „My jsme totiž v kapele často zmámení, a tak nám někdy nedocházej dosti důležitý věci,“ vypráví Roman o songu Ciao! Ciao! Ciao! „Říkali jsme si: Máme češtinu, tak konečně uděláme srozumitelnou písničku, žádný brendžr, strendžr, rajdontájm. Vždyť je to všechno tak jasný, to je tak pěkně tuhá, vtipná písnička. Bohužel nám nedošlo, že v refrénu zpíváme o italskejch hercích, který tady vůbec nikdo nezná!“ pokračuje kapelník Mankáčů. „Já mám teď plnej Instagram dotazů typu: Pane Holý, rádi bychom si s celou rodinou zazpívali váš refrén. Co tam zpíváte? Chčijete na ony? Mačiony? Melouny na čele?“
A už se zase všichni chechtáme.
Sebekonkurence
Z Monkey Business se nyní stal další projekt Romana Holého, který tvoří v češtině. Na desce Eskalace dobra skupiny J.A.R. se nachází píseň Žárlíme na Romana, v jejímž textu se odehrává pomyslná bitva mezi jeho dvěma skupinami. Znamená to tedy, že by se teď obě kapely mohly více spojovat ve společných projektech? „Často spolu hrajeme dvojkoncerty,“ kýve Roman a Matěj dodává, že například Dan Bárta vlastně zpívá v řadě písní Monkey Business a i ostatní členové J.A.R. s ledasčím pomáhají. Ať už s dechovou sekcí, či tím, že se kytarista Míra Chyška postaral o mastering nového alba. „Teď si myslím, že je dobrý období, že si to nějak sedlo, a myslím, že jsme schopný ledasčeho.“
A to už se dostáváme ke kořenům. Když se kapela před čtvrtstoletím dávala dohromady, stěžejní pro ni byl ještě jiný projekt Romana Holého – kapela Sexy Dancers, ve které zpívali Dan Bárta i Dara Rollins. „Byl to v podstatě takový předobraz,“ vzpomíná Roman. „Chtěl jsem pokračovat v něčem, kde se nebude rapovat, kde bude hodně vokálů, kde bude dívčí hlas a kde se bude dělat výsostnej pop.“ Stejně to vidí i Matěj: „Já si naprosto jasně uvědomuju, že nám Sexy Dancers vyšlapali cestu.“
Podobným vzorem ale byli i samotní J.A.R. „Já sice poslouchal úplně jinou hudbu, ale když jsem je poprvé zaznamenal, tak mě naprosto přitáhlo, jak byli jiný,“ vzpomíná zpěvák Monkey Business. Sám dodnes nechápe, jak je možné, že se právě tyhle projekty prosadily v ryze kytarové České republice, kde tehdy frčel „tak maximálně nějaký bigbít, hard rock a dejme tomu folk.“ Takže žádná konkurence – paralelní podpora.
Ke kořenům
V čem vlastně byli Monkey Business od začátku jiní a jaké byly jejich hudební vzory? „Mankáči měli v začátku jednu velkou společnou hudební lásku,“ vzpomíná Roman Holý. „Ale je zajímavý, že tím směrem jsme vůbec nešli.“ Pojítkem celé kapely totiž byla obliba skupiny Parliament Funkadelic a zpěváka George Clintona. „Jenom jsme hulili a poslouchali P-Funk, bylo to formativní,“ popisuje Matěj atmosféru začátků. Roman mu pomohl objevit tvorbu Prince i mimo jeho největší hity a také spolu ujížděli na skupině Brothers Johnson. „Poslouchali jsme samý staroby, starej americkej funk. Ale první deska Monkey Business tak úplně nezní. To nás spíš doprovázelo při těch mejdanejch a při tmelení kolektivu. Chtěli jsme znít trošku víc současně,“ vypráví Roman. Hudební záliba v americké scéně ale nebyl důvod, proč tehdy skupina začala tvořit v angličtině. Podle Matěje v tom rozhodnutí hrálo roli víc faktorů. Třeba myšlenka, že se jim třeba může povést prorazit dál než „od Chebu po Bratislavu“. A pro Romana bylo klíčové získat do party zpěvačku Tonyu Graves. „My jsme si užívali toho, že nezníme tak česky jako ostatní kapely, Tonya byla náš miláček,“ ohlíží se.
Spokojená ega
Spousta vzorů Monkey Business stála mimo žánr funku. Roman například miluje skupinu Van Halen, která je v podstatě nedotknutelná. „Tereza mi onehdá řekla, že Van Halen zní, jako když vysypeš starý plechový hračky ze schodů. To se pod ní zakejvala židle, ale opravdu razantně,“ vypráví už zase pobaveně. A znovu se ukazuje, že dobrá nálada je jedním ze základních pilířů existence Monkey Business. V kapele nikdy nedošlo k takovým sporům, že by byl na stole rozpad. „Já zažíval dost blbý situace s mojí druhou kapelou, kdy jsem si několikrát říkal: Jestli tohle vybalancujem a vyberem, tak to bude zázrak,“ pokyvuje Roman. A možnost takové krize v případě Mankáčů si nepřipouští ani Matěj: „Nikdy mě to ani ve snách nenapadlo, dokonce si tu situaci nedokážu ani představit.“
Oba dva své spoluhráče nevidí jen jako spolupracovníky, ale jako kamarády. „Každý ego je v kapele víceméně uspokojeno,“ říká Matěj. „Každý máme svoji pozici, ve který je nám dobře, a nepokukujeme po pozicích těch ostatních.“
Budoucnost kapely teď ani jeden z nich moc neřeší, žijí aktuální deskou, která vyšla poslední srpnový den. „Všechno má svoji životnost,“ uvažuje Roman. „I to kafe je prostě horký jenom chvíli a to platí i o desce. Ona prostě jednoho dne vystydne. To znamená, že dokud je teplá, tak bychom se jí chtěli věnovat co nejvíc.“ To znamená točit klipy a dělat všechno pro to, aby byla co nejvíc vidět a slyšet. „Budeme příští rok slavit 25 let, takže k tomu se něco dít bude.“
První setkání
Už je to patnáct let, co jsem se vydal s notýskem za Matějem Ruppertem a Ondřejem Brouskem se žádostí o autogram. Co by právě Matěj Ruppert popřál tomu malému chlapci? „Vystuduj práva,“ zažertuje Matěj a pokračuje: „Doporučil bych ti bejt furt přiožralej. To dělá dobrou náladu. A když k tomu zvládneš plnit i nějakou práci, tak je to pěkná věc.“ Myslím, že ten desetiletý kluk z tohoto rozhovoru získal mnohem víc: například to, jak je důležité dělat věci, které člověka baví. Jak řekl Matěj, je štěstí dělat zaměstnání, které se ti stane zábavou. A jestli je něco vidět právě na Romanovi s Matějem, že i za skoro čtvrtstoletí spolu zažívají přesně to.