Skupina vznikla už v roce 2012 a doposud vydávala pouze jednotlivé singly. Časté personální změny kapele komplikovaly růst tak dlouho, až v ní nakonec zůstal jen kapelník Zdeněk Sonntag. Dal dohromady novou sestavu a výsledek zní líp, než kdykoli předtím. Navíc konečně nahrál vysněný debut, který zní zatraceně dobře.
Právě s ním a také s novým zpěvákem Radimem Berkou jsme si sedli do jednoho vegetariánského bistra, abychom nové album i kapelu samotnou vyzpovídali. Má totiž našlápnuto k nejzajímavějším jménům tuzemské rockové scény.
Váš debut nese název Proud to be Different. Máte potřebu dát světu najevo, že jste jiní?
Zdeněk: Zjistili jsme, že ten název nás nejlépe vystihuje. Já sám jsem si ve společnosti vždycky připadal trochu jiný. Název je možná trochu přehnaný, ale v mládí jsem míval v klučičích kolektivech problém se adaptovat na takové to machistické vidění světa a vlastně si pak připadal trochu hloupě… Dneska mi je čtyřicet a jsem s tím naprosto spokojený.
Navíc v dnešní době je mladší generace mnohem citlivější, takže se v tom názvu může najít. No a s Radimem, jakožto novým zpěvákem, jsme zjistili, že to vnímáme dost podobně.
Radim: Já v tom názvu vidím hlavně jiné vnímání světa a jiný pohled na realitu. Sám sebe vnímám jako člověka, co se nesnaží problémy bagatelizovat a zamést je třeba pod koberec… Je to zkrátka i o povaze člověka, který je hrdý na to, že je citlivější a v rámci problémů zodpovědnější.
Zdeněk: Přiznám se, že jsme původně chtěli mít album s údernějším titulem, ale význam té věty pro nás s Radimem opravdu něco znamená. Navíc teď jsme v situaci, kdy zrovna my dva tu kapelu asi nejvíce táhneme a vedeme ji.
Tu desku jste vydali až teď, přitom jste vznikli už v roce 2012.
Zdeněk: Pozdě, ale přece! V podstatě za tím stojí hlavně dva důvody. Spíše jsme jeli podle trendů aktuální doby, což znamenalo, že jsme vydávali hlavně EPčka s jednotlivými singly. Na začátku roku 2021 jsme pak vydali singl Lovers and Liars, který zaujal vaši redakci Headlineru. V tu chvíli jsme si uvědomili, že musíme udělat něco většího, konkrétně delší nahrávku. Druhým důvodem bylo samotné vydávání těch EPček, kdy jsme v podstatě pořád něco vydávali, ale neměli jsme prostor pro plnohodnotnou desku.
Prezentujete se jako kapela ve stylu new-rock. Přitom těch vlivů je znát mnohem více. Na jakých základech Proud to be Different stojí?
Radim: Jsou dva interpreti, kteří nás dnes hodně ovlivňují, a to Bring Me the Horizon a Linkin Park.
Zdeněk: To jsou kapely, které dlouhodobě posloucháme hlavně my dva s Radimem.
Takže nu-metal?
Zdeněk: No rozhodně! Já jsem vyrůstal na nu-metalu. Stěžejní album, které si snad jednou nechám vytetovat, je Chocolate Starfish and the Hotdog Flavored Water od Limp Bizkit! Pak jsou pro mě zásadní Meteora a Hybrid Theory od Linkin Park. Ty mám hodně rád.
Schválně jsem přemýšlel, koho mi zvukem alespoň trochu připomínáte a napsal jsem si tady dvě jména, domácí John Wolfhooker a britští Caskets…
Zdeněk: Caskets jsem zaregistroval asi před pěti měsíci. Celkem mě to baví, ale myslím si, že jejich muzika je dost generická a uhlazená. Vlastně mě hned vedle nich napadají slovenští Landless, kteří také zní všude dost podobně a je to všechno tak uhlazené a zabalené. Naopak co se týče John Wolfhooker, tak ti jsou pro mě asi tou nejzajímavější kapelou teď u nás. Takže jestli jste u nás slyšel nějaké podobné motivy, je to možné a vlastně nás to těší.
Radim: To teda!
Kdy vznikl nápad na koncepci té desky? Mimochodem, má opravdu hodně povedený zvuk.
Zdeněk: Ta deska je složená ze šesti singlů, které jsme s předstihem vypustili. Říkali jsme si proto, že vezmeme těch šest písniček a vrhneme se na zbylých pět nápadů, které jsme na jedenáctiskladbovou desku dali včetně intra. No a zahrnuli jsme tam proto i starší písně s předchozím zpěvákem…
Co stojí za kvalitou nahrávky?
Zdeněk: Co se týče zvuku, tři písně na desce nám mixoval Damián Kučera a o zbytek se postaral Jaro Lukač ze slovenského nahrávacího studia Negative Tunes. Jaro je super kluk, co zná aktuální trendy a je tím hodně pohlcený. Zároveň to je ale skromný člověk, se kterým se skvěle spolupracovalo na dálku. Dokonce nám poradil úplně překopat jeden song na desce…
Jaký?
Zdeněk: Alive. Ten song jsme předělávali dvanáctkrát… Nakonec nám Jaro zavolal a řekl: „Hele, pojďme to udělat celé od začátku… Já už jsem asi pochopil, o co vám jde.“ Pak to celé přemixoval od začátku do konce a bylo to přesně to, co jsme chtěli. Takže s ním byla fakt skvělá spolupráce.
Je trochu zvláštní, že v současné době nemáte bubeníka. Jak jste to řešili, když jste nahrávali?
Zdeněk: Já jsem původně připravil demáče u sebe doma, kde jsem si v pokoji udělal takové malé studio, a udělal jsem si vždy základní schéma písniček. Co se týče bicích, asi třetinu písniček nám nabubnoval sám Damián Kučera ze Skywalker, další třetinu pak nahrál Radek Tomášek ze Support Lesbiens a čtyři poslední songy kamarád David Bilinský.
Desku zásadním způsobem ovlivnily i personální změny v kapele. Proto jsou na ní slyšet hlasy dvou zpěváků. Je zvláštní, že to dohromady funguje, byť váš hlas, Radime, se mi zdá trochu hrubší a vlastně se k tomu celku i víc hodí.
Zdeněk: To slyšíš rád, viď, Radime!
Radim: Velice rád!
Zdeněk: Nejste ale jediný, kdo to říká.
Radim: Předchozí zpěvák měl popovější hlas. Sám jsem tomu chtěl dát víc energie a více to přiblížit k tvrdšímu stylu, který mi je ostatně bližší.
A proč k těm změnám v kapele vůbec došlo?
Zdeněk: No, kromě mě jsou v kapele teď samí nováčci. Nijak jsme se nerozhádali se starou sestavou, teda kromě právě předchozího zpěváka Honzy. Díky němu ale kapela získala konečně hlas a zároveň jsme v téhle éře kolem roku 2021 přešli z češtiny do angličtiny, protože to Honzovi fakt sedělo. Vlastně to všechno do sebe zapadlo.
Tak v čem byl problém?
Zdeněk: Bohužel od samého začátku jsme si s bývalým zpěvákem Honzou nesedli lidsky, což určitě bylo dáno i výrazným věkovým rozdílem. Když pak mělo dojít na nahrávání desky, neshody vyvrcholily, a tak jsme se museli rozejít. Pro ostatní kluky to byla rána… V jejich očích zmizel potenciál kapely, a proto jsme se, přestože jsme dodnes velcí kamarádi, jako kapela rozešli. Pravdou je, že už jsem nějakou dobu kapelu stejně táhnul sám, neboť kluci nově kvůli rodinným povinnostem neměli tolik času a chuť. S novou sestavou to má teď všechno větší drive.
Nedávno jste vydali singl Wolverine Song, těsně před vydáním nové desky. Sami jste dokonce napsali, že je pro vás tím nejvíce ambiciózním počinem. Proč si to myslíte?
Radim: No, spíš jsme to mysleli tak, že klip k tomu singlu je nejambicióznější. Byl docela finančně náročný a produkce videa i střihu zabrala hodně práce. Celé to dává hlavu a patu a píseň má za mě super refrén.
Zaujalo mě, že v tom klipu hraje bývalý hokejista Radek Duda. Jste hokejoví fanatici?
Zdeněk: Vůbec ne! Sledovat sporty mě vůbec nebaví. Ale já jsem povoláním zubař a Radek je můj pacient. Takže neměl moc jinou možnost, haha… Ne, rozumíme si a on je v podstatě můj soused, bydlí o vesnici vedle a dobře se známe. Musím ale říct, že když jsme natáčeli bojové scénky v tom klipu, tak jsem se trochu bál. Jde z něho respekt a cítíš tu obrovskou sílu!
Na klipu jste spolupracovali také s videomakerem Radimem Věžníkem, který točí pro Mirai, Slzu nebo Lucii…
Zdeněk: Je to už vlastně druhý klip, který jsme s ním točili. Ten první byl k písničce Nad osudem, který jsme vydali v roce 2018. V té době se už o něm vědělo, ale dnes je rozhodně známější. Jednou na Instagram hodil storýčko, že natáčel klip s kapelou UDG před led obrazovkou, a v tu chvíli jsem jen řekl: „Ty vole, to je dobrý!“. Tak jsem mu napsal, kolik by stál podobný klip. No byla to raketa…
Takže jste potřebovali sehnat hodně peněz, jestli chápu dobře?
Zdeněk: Přesně, řekli jsme si, že to prostě musíme sehnat. Takže jsme přes platformu Donio nějaké peníze vybrali a nakonec jsme to dali dohromady.
Obecně mi připadá, že se na klipy hodně soustředíte. Máte jich celkem dost…
Zdeněk: Většinu těch klipů jsme si točili sami. Vždycky seženeme akorát někoho, kdo natočí kapelní scénu, ale jinak to všechno točím já. Třeba kompletně sám jsem točil klipy k singlům Made of Stars a Lovers and Liars. Vlastně si díky tomu můžeme dovolit natočit hodně klipů, protože si to zkrátka děláme sami a nemáme tak vysoké náklady.
Ještě mě zaujala ta vaše tematika superhrdinů…
Radim: No, zrovna v klipu Thorn máme masku Dartha Vadera a já jsem byl od začátku proti tomu… Připadalo mi to hrozně trapný.
Zdeněk: Tobě se ale nelíbí nikdy nic!
Radim: Já jsem hodně kritický… Říkal jsem si, že na to pak lidi budou koukat dost zaujatě. Ve finále jsem ale povolil a dali jsme to tam.
Zdeněk: Tu masku jsem alespoň pak dal svým dětem, které teď prožívají Star Wars období… Celé to ale dává tematicky smysl. Ten Darth Vader vlastně symbolizuje člověka na okraji společnosti. Všichni vědí, kdo to je a co provedl. Je to vlastně taková paralela k člověku, který se celý život choval zle, a nakonec skončil sám. Proto v tom klipu i dochází na terapii. Mimochodem, moje manželka v tom klipu hraje terapeutku. Celé to má nakonec takový happy end, což mám rád.
Takže jasný odkaz na název desky, Proud to Be Different.
Zdeněk: No jasně!
Radim: Odlišnost tam hraje velkou roli.
A zkoušel jste, Radime, zpívat už s kapelou i starší songy, které máte nahrané ještě s předchozím zpěvákem?
Radim: Se mnou ještě žádný koncert nebyl, ale trénujeme v podstatě všechno. Samozřejmě, předchozí zpěvák měl trochu vyšší rozsah, takže něco je občas náročnější zazpívat, ale poradím si s tím. Některé písničky budeme asi muset o tón transponovat, ale nic extra zásadního měnit nebudeme.
Moc by mě zajímalo, jak by váš hlas vyzněl v písni Silent Rain, která mě hodně baví.
Zdeněk: To byl zrovna takový game-changer. Ta skladba vznikla tak, že jsme začali jezdit k Damianu Kučerovi do studia. Tehdy jsem se Damiana ptal, v jakém ladění hrají se Skywalker. A on mi říkal, že ladí hodně do H a do C. Inspirovalo mě to a v hluboko podladěné kytaře jsem udělal základ pro Silent Rain. Ta skladba ve mně ale hlavně spustila tvůrčí aktivitu a díky tomu jsem ji rychle dodělal. Myslím si, že je hodně povedená.
Chci se ještě zeptat na ten váš název. Vznikl opravdu podle Meredith Huntera, fanouška, který byl ubodán ochrankou na festivalu v Altamontu koncem 60. let? Proč jste si vybrali takový název?
Zdeněk: Zaprvé, dobře to zní. A za druhé, ten příběh je tragický a kvůli němu skončila éra hippies. Vlastně to byl poslední průser, po kterém si lidé uvědomili, že je fajn být free, ale odsud posud. Je to i taková vzpomínka na člověka, který takhle zbytečně zemřel.
Ještě mám poslední otázku. Náš šéfredaktor Honza Vedral o vás před dvěma lety v naší rubrice Feedback napsal, že jedinou kaňkou na vaší hudbě je neoriginální zvuk, který posluchač už zkrátka u řady kapel někdy slyšel. Co si o tom dnes myslíte?
Zdeněk: Někdo nám už říkal, že máme hodně generický zvuk a že v rámci žánru moc nevystupujeme. A je to asi pravda. Do budoucna budu určitě rád, když do té naší muziky přidáme více surovější kytary. Na ten Feedback si pamatuju a spíš jsem z něho vnímal pozitivní reakci, která převažovala. Upřímně, hodně dlouho jsme z toho ještě žili, děkujeme!
Seznamte se
Liberecká skupina Meredith Hunter vznikla v roce 2012 a od té doby postupně vydávala řadu singlů. Na své první album se, i kvůli neustálým personálním změnám, zmohla až nyní, a svému debutu dala úderný název Proud to Be Different (2023). Ten zaujal výbornou produkcí, a především pestrým obsahem plným písní se zajímavými nápady. Část písní na desce zdobí hlas původního zpěváka Jana Petržílky, který se s kapelou před začátkem nahrávání rozešel. Aktuální sestavu kapely tvoří frontman a kytarista Zdeněk Sonntag, zpěvák Radim Berka, kytarista Mejla a basák Mácca. Kapela se nyní soustředí na koncertní křest, který je plánovaný na 8. prosince v libereckém klubu Bunkr. Nejdůležitější je teď pro ni sehrát se v nové sestavě a po očku už vyhlíží festivalové příležitosti, kterých by se chtěla v příštím roce chytnout. S novým materiálem k tomu má jistě dobře nakročeno.