Na úvod musím říct, že Ludens dodrželi slib! S touhle partičku jsme měli začátkem minulého roku kratší povídání o vzniku celého projektu, který se zajímavě prezentoval už svými prvními singly. Kytarista a zpěvák Lukáš Kratochvíl, basák David Dvořák a bubeník Honza Blažíček mi tehdy říkali, že do konce roku 2026 vydají plnohodnotnou desku. A světe, div se, už 13. března ji skutečně vypustili do světa.
Ludens jsou v mnoha ohledech hodně specifickou kapelou, která ve svých začátcích nedávala jasně najevo, jakýmže to žánrem se vlastně chce nechat vést. A paradoxně proto dost zaujali. Zpočátku byste tyhle Pražáky maximálně hodili do škatulky nějakého alternativního garage rocku – jenže s aktuálním zvukem.
S debutovým albem Subversion však kapela dává najevo, že to se svými ambicemi myslí opravdu vážně. Svým debutem o deseti plnohodnotných skladbách vás strhnou na první dobrou. Hutný a průrazný zvuk, nápadité instrumentální podklady, špinavé kytarové riffy, ale i chytlavé melodie a celková nálada… to všechno v sobě tahle vyzrálá nahrávka s duší má. Ludens společně s ní potvrzují, že v současné době patří mezi nejoriginálnější domácí kapely, které se jasně řídí instinktem „přirozenosti“. Co to znamená?
„Myslím si, že jsme všichni dost oldschooleři a staromilci v tom smyslu, že jsme vyrostli na albech a ucelených nahrávkách. Bylo proto pro nás od začátku jasné, že chceme rovnou vydat desku,“ začíná basák David Dvořák.
Kluci, drží si to album nějaký koncept? Připadá mi, že je hodně ucelené, což je dáno tedy hlavně zvukem.
Lukáš: Jestli jsme chtěli od začátku držet nějaký koncept, tak to byl rozhodně celistvý zvuk. Chtěli jsme to tím instrumentem celé spojit. Mezi některými písničkami jsou tak třeba záměrně udělané přechody. Nějaký konkrétní příběh album sice nemá, ale obecně se dá říct, že ta deska je o nějakém rebelství v současném chaotickém světě.
To se vlastně odráží i v názvu desky…
Lukáš: Ano, název desky Subversion by se dal volně přeložit jako nějaké rozvrácení.
Honza: Ale je třeba říct, že když jsme tu desku dávali dohromady s producentem Damiánem Kučerou, tak jsme v podstatě nechali ty písničky tak, jak nám je v tomhle pořadí poslal. Pokud jsme cílili na nějaký koncept, je to hlavně sjednocená nálada té desky.
Oproti předchozím singlům tu zníte najedou o dost vyzráleji. Jako byste už našli vlastní zvuk.
David: Snažili jsme se to celé dělat trochu jinak, a naopak se oproti těm prvním singlům trochu vymezit.
Honza: Taky jsme šli do dropu C… Před albem kluci hodně skládali písničky v klasickém standardním ladění v E. Takže C standard je teď náš standard!
David: Je to tak, dříve to bylo o dost veselejší!
Lukáš: Taky jsme těm novým písničkám chtěli dát větší energii a zkrátka do toho víc šlápnout. A vypustit ze sebe tu nahromaděnou energii.
Honza: Je to tak. Možná bych tady jen osobně z desky vypíchl song Domesticated. Z alba prostě vyčnívá triolovým charakterem, který utváří takovou zvláštní hmotu. Je to song s veselým textem, ale docela temnou náladou. Ale do alba, podle mě, skvěle zapadá.
Ta energie je hodně cítit i v songu F.O.M.O. Stojí na kytarových riffech a je pěkně našlapaný a přímočarý. Jak vznikal?
David: To je právě docela bizár, protože jsme ten song doslova složili za čtvrt hodiny.
Cože?!
Honza: Vznikl, protože jsme na desku nahráli song Freaks s Honzou Kašparem z Glad for Today. Ale on je to takový… „ploužák s koulema“. A chtěli jsme to trochu vyvážit něčím svižným.
Lukáš: Je to taková punková vodrhovačka…
Zbytečně to shazujete!
Honza: Ale co je teda docela vtipné, tak na desce jsme používali mimo jiné basebalku, kterou jsme (tak trochu po vzoru Slipknot) mlátili do sudu. No a když jsme měli ve studiu pauzičku, tak jsme tou basebalkou odpalovali jablka na zahradě. Úplně na začátku songu F.O.M.O. je tak slyšet záznam z videa, kterak někdo z nás odpálil to jablko a totálně ho rozmázl.
David: Jo, F.O.M.O. je takový chaos a ten úvod to vlastně skvěle demonstruje.
Vy jste docela slušně experimentovali i s nástroji. Třeba v songu House of Gloom pracujete s akustikou, v songu Rage Call jinde jsou zase slyšet různý prapodivný perkuse…
Honza: Jo! Tam jsem si zahrál na bongu, cow bell i třičtvrtěmetrový djembe! Tohle velké djembe dělá obrovský basy! Je to hustý nástroj – totální džungle!
Takže jste vlastně jako Sepultura udělali další Roots…
Lukáš: Přesně, to říkáme furt!
Honza: Opět je třeba dát kredit Damiánovi, který nám ve studiu ohromně pomohl s instrumentálními podklady.
Nápaditý je také song Time‘s Running Out, který je zároveň asi nejtvrdší na desce.
Honza: Na tom jsme dělali zase s Jayem Kučerou (Skywalker, Mindgaze, Bitter Season). Je to taková numetalovější věc. Má to obecně hodně metalový beat.
David: Proto ten song dostal prostor i pro hardcorový scream.
Honza: My jsme se vlastně už před nahráváním shodli na tom, že bychom rádi na desce otiskli trošku nu metalu z dob milénia. V té době vznikla spousta zásadních desek a koneckonců i kapel, které máme dodnes moc rádi. Zároveň nám to připadá pořád aktuální a tahle muzika se dá pořád dělat moderně!
Počkat, ale tahle deska rozhodně není čistě numetalová.
David: Jasně, je tam slyšet spousta vlivů! Ale ten nu metal se v některých písních zkrátka projevuje více. Ale je fakt, že se ta deska asi těžko dá nějak žánrově zaškatulkovat.
Lukáš: Hele, prostě jsme chtěli udělat moderní rockovou desku a nu metal je furt aktuální, což teď ukazují třeba zase Linkin Park. Zároveň tu desku dost spojuje naše přirozenost a koneckonců i vlivy nás všech tří.
Mluvili jste o náladě, která tu nahrávku spojuje. Z hlediska těch větších numetalových kapel mi teď spíše nejvíce připomínáte Deftones…
Honza: Rozhodně! V době nahrávání jsme hodně poslouchali Deftones a Korny. Přitom Deftones jsem třeba já dřív nikdy neposlouchal, ale jak právě na podzim vydali novou desku, tak se to všechno nějak potkalo a určitě nás to ovlivnilo.
David: Zároveň si ale myslím, že je taky dost ovlivněná stylem Franka Cartera.
Lukáš: Ale i videohrami! V závěrečném songu Red Tape Merchant je třeba výňatek z legendární hry Elden Ring!
Je pravda, že závěr desky působí jako mohutný tank, který se brodí bahnem.
Honza: Jo! V tom závěru spadne tempo té písničky. Za to jsem rád, vždycky mi z toho stojí chlupy všude možně!
David: Přesně, je to bahýnko!
K povedené desce se hodí i pořádná oslava. Album budete křtít 23. května v pražském klubu Subzero. Co se tam bude dít?
Honza: Určitě hodláme přehrát desku a na akci se objeví i někteří hosté, kteří nám na albu zahostovali. Spolu s námi tam vystoupí ještě naši kámoši The Valentines a Expost. A celou akci zakončí velká DJ párty. Bude to skvělý a určitě všichni přijďte!
David: Co je pro nás naprosto skvělý, tak je to skutečnost, že klub je doslova pár pater pod naší zkušebnou. Takže všechno hodíme do výtahu a máme veget!
Přebal s duší
Album Subversion se povedlo nejen po hudební stránce. Ludens zapracovali také na celkovém vizuálu a je fajn říct, že se tady povedl také minimalistický přebal desky. Jedná se o růžovou fotografii štokrlete s divokou kytkou a lebkou, která má rozmazané brýle pro virtuální realitu. Obraz tak působí neuvěřitelně živě a zároveň jasně odkazuje na vyznění celé nahrávky. „Původně jsme byli na focení v ateliéru, ale nějak se nám nedařilo udělat dobrý fotky. Náš fotograf Matěj Kormunda proto takto naaranžoval štorkle a na něj dal tu lebku s kytkou. Přišlo nám to vlastně cool, a tak jsme na cover nechali jen ten záběr bez nás,“ říká Honza Blažíček. Frontman Lukáš Kratochvíl zároveň přiznal, že přebal, podobně jako celé album, reaguje na současnou postmoderní dobu plnou technologií a chaosu.