Coby hudebnice i autorka za sebou má kus cesty. Jana Bastien začínala zpíváním v kostele, pracovala jako moderátorka v rádiu a teď, kdy se už naplno věnuje vlastní tvorbě, začíná přemýšlet i nad vlastním labelem a platformou pomáhající nejen začínajícím hudebníkům. O tom všem si s námi přišla popovídat přímo do redakce. Když vypráví, nezapře v sobě úspěšnou podnikatelku. Má drajv i jasně narýsováno, co chce říct. A hlavně co chce dělat.
Začínala jste s hudbou už v dětství v kostele. Jak na tuto dobu vzpomínáte?
Dlouho jsem žila v komunitním prostředí, takže jsem nevěděla, že může existovat i něco jiného než kostel a zpívání náboženských písniček. Bylo krásné, když se v neděli sešla celá rodina a zpívalo se. Doma jsme cvičili, učili se hrát na hudební nástroje, jsou to hezké vzpomínky, které bych bez kostela neměla. Ale je pravda, že jsem byla rebelka. Komunitní prostředí potlačuje ambice. Pořád vám někdo bude říkat: Jsi ve sboru, nevyčnívej, dej prostor slabšímu. Zažila jsem katolickou pěveckou soutěž, kde jedna dívka vyhrála pro lepší pocit, protože byla těžce nemocná, ne nejlepší. Teď v dospělosti to chápu, ale jako dítě vás to zraní a trochu pošramotí uvažování o vašem zpěvu.
Jak jste se tedy dokázala z tohoto prostředí vymotat a začít hudební kariéru?
Když jsem přišla do Česka, za studiem do Ostravy. Začala jsem žít světským životem a pochopila, že existuje i něco jiného, třeba sex před manželstvím. Byla jsem vychovávána opravdu přísně katolicky, až v Česku jsem začala objevovat bohémství a nové možnosti. Mohla jsem mít znovu ambice, mohla jsem si poslouchat, jakou hudbu jsem chtěla. I Green Day nebo Tokio Hotel jsem doma rychle přepínala, aby naši neslyšeli, že poslouchám takovou muziku. Založila jsem si konečně sociální sítě, představte si, že tohle všechno začnete objevovat až po příchodu na vysokou školu.
Cituji z vašich stránek, že chcete, aby byl koncert „místem, které lidi spojuje, kde si předávají energii a může nést skutečný význam“. Máte hraní naživo raději než práci ve studiu?
Můj cíl je co nejvíc vystupovat. Miluju stát na pódiu a komunikovat s lidmi. Propojím se s nimi, jdu za nimi, objímáme se. Předávám jim energii, třeba i nějakou životní myšlenku nebo zkušenost. Koncerty mě tak naplňují, že mám bez nich skoro abstinenční příznaky. Pokud to mé tělo vydrží, budu na koncertech skákat klidně celý život. Nevím, jestli jste byl někdy na našem koncertě, ale každý, kdo ho zažil, říká, že v něm byla obří energie. Občas se mi stane, že i když předskakuji, po koncertě mi říkají, že v tom bylo víc síly, než měla hlavní hvězda. To mě mrzí.
Vždyť je to parádní kompliment!
Je to kompliment, ale mně je nepříjemné, že by se hlavní interpret nemusel cítit dobře. Dá mi příležitost vystoupit a pak slyší od fanoušků, že byl předskokan lepší. Například v Košicích jsme předskakovali Mirai. Po koncertě měli autogramiádu, šla jsem se na ni podívat, abych konečně viděla, jak se taková autogramiáda dělá. A polovina lidí v té obří frontě, když mě spatřila, tak se trhla a šla se fotit se mnou. Naštěstí to vzali Mirai v pohodě. Mysleli si, že jsem z nějaké košické kapely. Říkám jim: Nene, já jsem z Ostravy!
Jak funguje kapela Jana Bastien autorsky? Skládáte si písně sama nebo je to kolektivní práce všech muzikantů?
Máme to trochu komplikovanější. Kluci jsou výborní muzikanti, mají svá studia, produkují desky, spolupracují s mnohem většími umělci. Proto se soustředí na hudební stránku. Složím nějakou melodii a oni už na to začnou nabalovat kytary, basu a já se můžu soustředit na texty, to je moje doména. Ale teď na třetí desce pracujeme jinak. Přizvali jsme širší producentský tým, podílí se na tom Filip Vlček, Lukáš Chromek, Igor Ochepovsky, kteří se přímo zapojují do skládání.
Váš nový singl Dosť dobrá je docela nářez, rozhodně o dost tvrdší než vaše starší skladby. Bude v tomto duchu celá deska Zlomená, kterou chystáte na příští rok?
Je to tak, bude rockovější. V polovině listopadu nám vyjde další singl Vesmír. Ale není to jen lidmi, kteří na tom pracují. I k těm jsem se musela nejdřív dostat a najít svou identitu. Dřív jsem slýchala: Vypadáš jako Adele, tak zpívej jako Adele. Tak jsem zpívala jako Adele. Obrátila jsem se na nějakého producenta a ten mi říkal: Chceš písničku v rádiu?
Musíš to udělat tak a tak. Všichni mi říkali, jak to mám dělat, a já je poslouchala, protože byli zkušenější. Začala jsem pracovat na své identitě a chodit na terapie. Uznávám křesťanské hodnoty, úslužnost, úctu ke starším, ale nemůžu kvůli tomu sklápět hlavu před lidmi ze šoubyznysu a dělat to podle nich. Teď si konečně dělám věci po svém.
A prvním výsledkem je tedy singl Dosť dobrá…
Když už jste ho naťukl, vloni k Vánocům mi kluci z kapely dali dárek, produkci od Filipa Vlčka. Ptám se jich: kdo to je? A oni jen odpověděli, že si ho zamiluju. Přišla jsem do studia a zazpívala refrén písničky Dosť dobrá. Složila jsem ji ještě za covidu, jen tak na klavír, ale žádný producent s tím nedokázal pohnout. Pořád říkali, že s tím něco udělají, že se k tomu vrátíme, ale skutek utek. Filip si to poslechl a řekl jen: Dej mi dvě hodiny. Když mi pak pustil výsledek, plakala jsem štěstím, že mě konečně někdo pochopil. Pochopil tu sílu, energii, lásku ke kytarám, pochopil, že mám ráda, když ta hudba valí dopředu. Proto v tomto duchu bude celá deska.
Znáte zpěváka Marcella?
Jasně, kamarád, taky doktor.
Když jsem s ním letos dělal rozhovor, ptal jsem se ho, jak se mu daří kombinovat práci lékaře s hudbou. Odpověděl, že to střídá, pár let medicína, teď má pár let muziku, ale oboje nejde moc dohromady. Jak to zvládáte kombinovat vy?
Hodně jsem s tím bojovala v rámci vlastní identity. V estetické medicíně vystupuji jako Doktorka Janka, profesionálka, odbornice, musíte být autoritou, zvlášť když vzdělávám další lékaře. Autorita je důležitá, aby vám v práci důvěřovali.
Jako Jana Bastien jsem vulgární a drzá. Puštěná ze řetězu. Bylo důležité najít cestu, jak tyto dvě polohy propojit. Trochu jsem na obou stranách ubrala a už se to kombinuje hezky.
Přišla jsem za vámi na rozhovor jako rockerka celá v černém, ale v práci si jen sundám toto sako (zatahá se za sako propíchané spínacími špendlíky a řetízky) a je ze mě doktorka.
Ale mně se to sako líbí, na mě by v ordinaci udělalo dojem!
Děkuju, lidi se mnou můžou mluvit, jak je jim příjemné, jako s doktorkou nebo rockerkou, propojila jsem to do jedné identity.
Proč jste se rozhodla věnovat se po studiu právě estetické medicíně?
Já vůbec medicínu nechtěla studovat, to byl sen mojí maminky! Říkala mi: jsi chytrá, umíš se učit, jdi na medicínu, budeš se mít dobře. Studium jsem trochu flákala, dělala moderátorku v rádiu, abych alespoň tak zůstala v muzice a vlastně mě to studium zpočátku štvalo. Dnes jsem ráda, že mi medicína vyšla. Díky ní mám možnosti dělat si svobodně muziku.
Co byste šla studovat, kdybyste nešla na medicínu?
Určitě hudbu na nějakou uměleckou školu.
Upřímně, sice se trochu orientuju v muzice, ale ani trochu v oblasti estetické medicíny. Zkusila byste mi, prosím, jako laikovi přiblížit vaše podnikání a jak se vám je daří kombinovat s muzikou?
Mám to striktně rozdělené, pondělí a úterý jsem doktorka, zbytek týdne umělkyně. I když ne vždycky se to dá dodržovat, než jsem šla na tento rozhovor (ve středu, pozn. aut.), měla jsem pracovní call. Mám holdingovou společnost zaměřenou na farmacii, distribuujeme do Česka léky. Druhá část práce je reálná medicína, jsem lékařka, mám kliniku zaměřenou na estetickou medicínu. Dva dny v týdnu ordinuju, zbytek času tam jsou kolegové a já se věnuju muzice. Věnujeme se i vzdělávání, pořádáme akce a sympozia. Jsem majitelkou celého toho systému, ale mám plně delegovanou práci. Máme generální ředitelku, další ředitele, manažery a infrastrukturu lidí starajících se o provoz.
Pojďme ten rozhovor trochu odlehčit, když se podíváte na můj obličej, co byste na něm změnila jako první?
Trochu bych vám pozvedla obočí. Máte tři možnosti, botulotoxin, nitě nebo chirurgický zákrok.
Máte podnikání, věnujete se charitě, pět dní v týdnů se soustředíte na hudbu. Zvládáte vůbec odpočívat?
Teď jsem si pořídila pejska, dvouměsíční štěňátko. Takže mám konečně i nějaký osobní život, odpočíváme spolu.
Příští rok vám vyjde třetí deska, plánujete k ní i nějaké turné?
Ano, na koncerty se moc těším. Čeká nás turné s jednou velkou kapelou, ale zatím nemůžu prozradit bližší detaily. Na podzim pojedeme vlastní šňůru po Česku i Slovensku. Teď připravujeme jednotlivé zastávky, chceme si s novou deskou udělat hezké klubové turné.
A když si představíte sebe a kapelu za deset let, máte nějaký cíl?
Vezmu to realisticky, to mi bude pětačtyřicet, předpokládám, že už nezvládnu tak skákat na pódiu. Tak uberme, do pěti let bych chtěla zažít vysněná turné a vyrazit do zahraničí, projet Evropu. Teď jsme hráli v Portugalsku a publikum mi přišlo otevřenější, víc komunikovalo prostřednictvím energie. Máme možnosti i na velké akce v Asii, to už se bavíme o halách. To bych do těch deseti let taky chtěla stihnout. Pak bych klidně pěveckou kariéru ukončila, chtěla bych založit vlastní vydavatelství a pomáhat dalším umělcům.
Nemyslím pop nebo rap, zajímá mě i klasická a orchestrální hudba. Vím, že klasická hudba není dostatečně podporovaná, i když se v ní pohybují velké peníze. Mnoho hudebníků si nezvládne zajistit booking ani vyjednat lepší honoráře. Kvůli tomu je celý obor zanedbávaný a někteří kvalitní klasičtí hudebníci se hraním neuživí, takže k tomu musejí mít jinou práci. Chtěla bych vytvořit finančně silné vydavatelství, které nejen těmto muzikantům otevře další možnosti. Tak jako jsem vybudovala určitý ekosystém ve farmacii, chtěla bych ho vytvořit i v hudbě. Nastřelil jste horizont deseti let, po čtyřicítce bych se do toho určitě chtěla pustit. Není vůbec špatné po určité době pověsit hudbu na hřebík a raději se zaměřit na předávání zkušeností. Vypadáte zamyšleně!
To bude tím, že tuto otázku v rozhovorech pokládám často, ale ještě žádný hudebník mi nenaznačil tak ambiciózní plán.
Já miluju tvořit, budovat a propojovat věci. Když neumíte růst spolu se scénou, je dobré přiznat si své limity. Nechci uvádět konkrétní jména, ale jsou lidé, kteří zůstali uvěznění v dřívější slávě a mají pocit, že je teď nikdo nedocení. A pak tu máte třeba Rytmuse, který to pochopil skvěle. Skládal, udělal si jméno, později se věnoval hlavně hostování, propojil se s orchestrální hudbou a teď má label. Chtěla bych po sobě zanechat vyškolené muzikanty, kteří si dokážou obhájit svá práva, rozumějí autorskému zákonu a mají možnosti, které dřív neměli. Chci, aby hudebníci více spolupracovali, měli možnost rozhodovat o své práci a měli k ní příležitosti. To je můj cíl v hudbě. Když se mi to podaří, budu si moci říct, že jsem byla úspěšná. Uvidíme za těch deset let.
Seznamte se
Vlastním jménem Jana Šimurdová pochází z Čadce a pseudonym Bastien přijala před deseti lety, když moderovala na rádiu Kiss Morava a založila kapelu Jana Bastien. Debutové anglicky zpívané album Your Lady vydala v roce 2019, v roce 2024 následovalo druhé, už slovensky zpívané album #9. Vystupovala například na festivalech Colours of Ostrava, Benátská, Masters of Rock nebo portugalském Vagos Metal Fest, na příští rok plánuje třetí album a velké turné po českých a slovenských klubech.