Jak došlo k vašemu návratu do Dream Theater?
Na to není jednoduchá odpověď. Bylo to něco, co se postupně vyvíjelo během několika let. Řekl bych, že to začalo za covidu, když nikdo z nás nemohl koncertovat a John Petrucci mě požádal, abych hrál na jeho nové sólové desce. Potom jsme se rozhodli, že uděláme třetí album projektu Liquid Tension Experiment, kde se k nám s Johnem přidal i Jordan Rudess (klávesák Dream Theater, pozn. red.). To byly první kroky obnovení našich hudebních vztahů. A naše osobní vztahy jsme postupně obnovovali už pár let. Myslím, že to bylo vlastně nevyhnutelné. Uvědomili jsme si, jak skvělou máme mezi sebou chemii, v hudbě i osobně, a taky že nikdo z nás nemládne. Kdo ví, kolik nám zbývá času… Tak nám připadalo, že je ta správná chvíle se dát znovu dohromady.
Jaká je teď kapelní dynamika? Liší se nějak od doby, kdy jste byl v Dream Theater naposled?
Na jednu stranu je to, jako kdyby neuplynul ani den. Hraje nám to skvěle. Na druhou stranu, oni beze mě nahrávali a koncertovali celé ty roky, takže logicky museli pozměnit to, jak kapela funguje. Respektuju to, chápu, že to nemůže být přesně stejné, jako než jsem odešel v roce 2010. Takže se musím znovu naučit, jak přesně teď do kapelní struktury zapadám já.
Je to pro vás těžké?
Není. Než jsem kapelu opustil, v mnoha ohledech jsem ji řídil. Byl jsem maniak, který musel mít všechno pod kontrolou. Od té doby jsem byl ve spoustě dalších kapel a hudebních projektů a pokaždé to po mně vyžadovalo trochu jinou roli. Nikde jsem už nebyl lídr, vždycky to bylo víc o spolupráci a společném rozhodování. Takže jsem se mezitím naučil být mnohem lepším týmovým hráčem. A Dream Theater teď fungují mnohem víc jako tým a je to moc fajn, všichni jsme s tím spokojení.
Jaké to bylo, poprvé znovu hrát s Dream Theater ve zkušebně?
Rovnou jsme se pustili do jamování. Hned první den, kdy jsme v únoru přišli do studia, jsme začali pracovat na novém albu. Ještě jsme ani nehráli žádné starší písničky, to nás teprve čeká na zkouškách před turné. Zatím jsme se celou dobu věnovali skládání, aranžování a nahrávání nové desky a teď už ji máme konečně hotovou.
Už víte, co budete hrát na nadcházejícím turné? Máte už hotový setlist?
Ano, máme ho hotový už několik měsíců. Nejde jen o to, že ho musí nazkoušet kapela, ale taky se na základě něj připravuje světelná show nebo videoprojekce. Setlisty jsem vždycky připravoval já a znovu jsem se toho ujal i teď po návratu. Z toho nového mám radost, myslím, že pro fanoušky Dream Theater to bude setlist snů. Počítám s tím, že tam budou starší fanoušci, kteří tuhle sestavu kapely viděli naposledy před víc než 15 lety, ale taky mladší generace, která ji třeba neviděla vůbec. Takže jsem tam chtěl dát něco pro každého. Klasické hity, ale i méně známé kusy pro skalní fandy. Bude to oslava 40 let kapely a zároveň návratu téhle sestavy.
Budete hrát i skladby z alb po roce 2010, tedy z období, kdy jste vy v kapele nebyl?
Ano, bude tam z každé éry Dream Theater něco.
Chtěl jsem se totiž zeptat, jaké to pro vás bylo, učit se bicí party k těmto písním? A nakolik si je upravujete podle sebe?
Mike Mangini a já máme hodně odlišný styl bubnování, i když oba hrajeme nebo jsme hráli v Dream Theater. Takže i jeho bicí party budou znít jako já, když je budu hrát já. Chlapi v kapele v tomhle byli dost otevření, souhlasí s tím, abych na těch písničkách zanechal svůj otisk, skoro jako kdybych to byl já, kdo je s nimi skládal. Ale uvidíme, zároveň chci být i věrný tomu, co nahrál Mike, stejně jako on byl věrný mojí práci. Takže to bude taková hezká kombinace. Já jsem velkou část kariéry strávil hraním písniček jiných kapel a jiných bubeníků, takže jsem zvyklý respektovat jejich zavedený styl a zároveň si ho trochu uzpůsobit pro sebe. Jako když jsem hrál v Avenged Sevenfold nebo s Twisted Sister nebo když jsem s Flying Colors hrál i písničky od Dixie Dregs.
Budete na turné mít novou obrovskou bicí soupravu?
Ano, zrovna mi ji posílají z Japonska, z firmy Tama. S mým technikem ji pak sestavíme a připravíme na turné, bude to monstrum. Moc se na to těším. S Dream Theater jsem vždycky měl obří bicí soupravu, stalo se to tak trochu mým poznávacím znamením. Takže s tím samozřejmě musím pokračovat.
Když hrajete polyrytmy nebo něco podobně složitého, počítáte si u toho v duchu doby? Nebo to už máte tak naučené, že to není potřeba?
Když to hraju naživo, tak už to jde samo. My strávíme spoustu času skládáním a zkoušením ještě před nahráváním a ty extra těžké pasáže cvičíme ještě zvlášť, ve smyčce pořád dokola, než se to naučíme opravdu dokonale. Takže než to pak hrajeme na koncertech, už to máme nadrilované a nemusíme nad tím přemýšlet. Nebo aspoň já to tak mám. Na pódiu se chci dostat do koncertní atmosféry, chci komunikovat s publikem i spoluhráči, nechci počítat doby nebo být svázaný hraním na klik.
Hrával jste někdy na klik, tedy s metronomem puštěným do ucha?
Při nahrávání ve studiu vždycky, kvůli vrstvení stop. Na živých koncertech nikdy, s výjimkou hraní s Avenged Sevenfold. Oni jsou na to zvyklí a já jsem tam byl, abych jim pomohl, takže jsem se samozřejmě přizpůsobil. Ale jinak ne. Pro mě je energie živého vystoupení mnohem důležitější než matematická přesnost.
Co váš návrat Dream Theater teď znamená pro vaše další kapely a projekty?
Aktuálně s nimi nemám žádné plány, Dream Theater jsou teď moje priorita a všichni to chápou a podporují. Nadcházejícím turné strávíme celý příští rok a možná ještě déle. Které kapely to přežijí, to ukáže až čas. Některé nevyhnutelně půjdou k ledu, jiné se třeba za pár let zase obnoví, až na to budu mít čas.
Seznamte se
Kapelu založili studenti slavné Berklee College of Music v roce 1985 pod názvem
Majesty, ten později kvůli sporu s jinou skupinou stejného jména změnili na Dream Theater. Jsou považováni za průkopníky progresivního metalu, ve své hudbě vycházejí z prog rocku a heavy metalu a využívají složité rytmy i náročné herní techniky. V roce 2010 kvůli napjatým vztahům v kapele odešel zakládající člen Mike Portnoy. Až do roku 2023 místo něj bubnoval Mike Mangini. Znovuobnovenou nejslavnější sestavu tvoří kytarista John Petrucci, baskytarista John Myung, bubeník Mike Portnoy, klávesák Jordan Rudess a zpěvák James LaBrie. Dream Theater vydali celkem 15 studiových desek, v aktuální sestavě nahráli už i nové šestnácté, dosud nevydané album.