Začátkem letošního roku se Cold Meat Party dostali do našeho speciálního výběru 50 nadějí české hudby. Kolegu Marka Reinohu nadchli svou svěží kytarovou hrou, jež mu připomněla garážovou newyorskou scénu. „Vyznačuje se příjemnými kytarami a velmi zajímavým floutkovským zpěvem, jsou v ní slyšet vlivy kapel jako The Strokes, Modern Lovers nebo Babe Rainbow a nechybí tu ani notná dávka psychedelie,“ popsal krátce kapelní profil.
Nyní se frontman Honza Podskalský pro Headliner rozpovídal o novém albu Never Early Always Late, kterým kapela otevírá svou první velkou kapitolu.
Jak vznikla vize založit kapelu Cold Meat Party v tomto psychedelickém, až trochu indie rockovém stylu?
Když jsme kapelu zakládali, ještě jsme chodili na střední a náš hudební vkus byl tím hlavním pojítkem. Queens of the Stone Age, Black Rebel Motorcycle Club a The Strokes – to byla svatá trojice, kterou jsme uctívali a poslouchali pořád dokola. Mimo jiné i proto, abychom rozkryli tajemství téhle muziky a jejích kořenů.
K jakým kapelám, respektive vlně vzhlížíte? Z vašich nahrávek lze obecně cítit hodně retra, obzvlášť šedesátá a sedmdesátá léta.
Všechno se zlomilo v momentu, kdy jsem propadl deskám Magical Mystery Tour, Sgt. Pepper’s a Revolver od The Beatles. To extrémní množství vlivů na těch deskách pro nás bylo zásadní. Začali jsme se pak více blížit svým stylem kapelám, kterými jsme chtěli být. Myšlenka napsat dobrý song najednou začala převažovat nad kytarovými riffy. Přes The Strokes jsme se pak dostali k newyorské scéně v čele s The Velvet Underground. A dále ke kapelám ze slavného klubu CBGB. Například k Television nebo The Modern Lovers. Právě tyhle kapely jsou pro nás díky tématům písniček velmi blízké. Romantismus a nostalgie hudby té doby je něco, na co se rádi odkazujeme a kde cítíme naši hudební vášeň. Přitom tím chceme skutečně něco říci, nejde jen o poplatnost nějakému retro žánru.
Jak byste popsali zvuk vašeho debutového alba Never Early Always Late? Vyvinul se nějak od vašich předchozích nahrávek a kapelních začátků?
Never Early Always Late je hřiště jiskřivých kytar a v předklonu zpívaných básní. Zachytili to, co slyšíme v našich hlavách a co cítíme na koncertech i ve zkušebně. Za rok práce ve studiu jsme se odnaučili cílit na vlastní vzory a naopak jsme našli vlastní zvuk a „hlas“.
O albu říkáte, že jeho „jediným konceptem byla od začátku upřímnost a otevření světa, který hudba lidem rozkrývá nebo jim umožňuje ho aspoň na dobu trvání jedné písně spatřit“. Lze to chápat tak, že vaše album má lidem otevřít jejich zaslepenou mysl?
Tenhle citát je spíš naše rozvláčná a nepovedená parafráze na scénu z filmu Kung-Fu Panda. V ní pandovi jeho otec (kuchař) na konci filmu předá svitek s tajnou ingrediencí, kterou si měl zasloužit, a nyní je hoden poznat největší životní podstatu. Panda pak svitek rozvine a je to vlastně jen lesklý kovově zlatý papír, v jehož odrazu spatří sám sebe. Takže ta upřímnost a otevření světa dlí v tom, že se písničky na albu jakoby vypořádávají s různými tlaky, který život člověku přináší – jako třeba stárnutí, nutnost chodit do práce, milování ostatních lidí a podobné životní nevyhnutelnosti.
Debutové album jste vydali letos v září. Existence kapely se přitom váže už k roku 2015. Proč jste s debutem tak dlouho čekali?
Album samotné vznikalo od roku 2022. Předtím ale trvalo mnoho let, než jsme našli svůj styl a naučili se s ním pracovat. Také nám dlouho trvalo se zformovat do současné sestavy. Asi to jde na vrub určitému perfekcionismu, protože nároky, které jsme na sebe od začátku našeho kapelního fungování měli, byly hodně vysoké. Mít v sobě něco, čemu člověk věří a věřit, že je schopen to předat – to všechno v sobě nese velkou zodpovědnost. Proto nám to trvalo tak dlouho.
Také jsem se o vás dočetl, že na koncertech nepoužíváte žádné samply ani podkresové stopy z „playbacku“. Není to trochu škoda, když je vaše místy psychedelická muzika přeci jen dosti o atmosféře a fúzi pestrých zvuků?
Škoda by to byla, kdyby naše živáky zněly špatně. Naše hlasy, kytary a synťáček, které máme na pódiu, v sobě mají přesně tolik pestrých zvuků, kolik je třeba k naší muzice a navození atmosféry. U nás vlastně všechny písničky vznikaly za stálého koncertování. I proto třeba naše deska zní spíše jako náš koncert.
Zajímavá je vyjma hudební stránky také celková kapelní estetika. Jak třeba vznikl nápad pro klip k singlu Stayin' Inside?
Nápady na videoklipy chytáme jako ryby, prostě v nečekaném momentu vyklidnění přijde nápad a pak třeba vznikne „storyboard“. Kolikrát nás ale brzdí rozpočet. Naštěstí jsme se seznámili s Amaliou Kotradyovou, která zrežírovala videoklip ke Stayin’ Inside a s ní jsme zažili, jak náš přístup adaptovat do reality a pracovat s tím, co je k dispozici a co si můžeme sami zařídit. Tak se stalo, že po několika debatách jsme vyrazili natáčet do nejmenovaného parku na Praze 7 a tam už začala fungovat magie dobře připraveného storyboardu a natáčecího plánu. Nutno říct, že při vzniku klipu ke Stayin’ Inside stačilo jen nechat věci plynout, jako když člověk píše píseň.
Jaké jsou nyní ambice Cold Meat Party a nejbližší kapelní plány?
V tuhle chvíli máme před sebou ještě pár podzimních koncertů v Praze, Plzni, i na jihu Čech. Připravujeme také jarní turné a začínáme zpracovávat dema na EP. To bychom chtěli nahrát a do léta vydat. Na nahrávce chceme ještě trochu více podtrhnout živý aspekt naší hudby a ideálně ji nahrát ještě „dřevnějším“ způsobem – tedy nahrávat naráz dohromady. Chtěli bychom také odhalit naše postpunkové kořeny.