Kdybych měla kapelu, přála bych si asi nějakou takovou, jako jsou Blossoms. Byl by v ní nějaký kamarád nebo kamarádka z dětství a Glastonbury by byl v podstatě náš domovský festival. Většinou bychom hráli v narvaných klubech, ale doma bychom občas dokázali na příjemný open-air se spřátelenými kapelami přilákat i desetitisíce lidí. Naše kariéra by vzkvétala, ale zachovali bychom si hravost.
V zákulisí Lucerna Music Baru se s frontmanem Tomem Ogdenem a bubeníkem Joe Donovanem (kámoši od školy) setkáváme po zvukové zkoušce před jejich únorovým koncertem. Shodou okolností v den, kdy slaví narozeniny Rick Astley, se kterým Blossoms hráli nejen na Glastonbury písničky The Smiths. Astley také září ve videoklipu k titulní písni stále aktuálního alba Gary. „Dnes ráno jsme si psali. Na šedesát vypadá skvěle. Neuvěřitelné, jaký je to borec,“ říká zpěvák kapely, která do Prahy zavítala v první polovině evropského turné.
Jak je?
Tom Ogden: Skvěle, tohle je naše možná nejlepší evropské turné vůbec. Spousta koncertů je vyprodaných. Je opravdu hodně zábavné.
Joe Donovan: A má v sobě lehkost. Čím jsme starší, tím víc se umíme na turné naladit. Je to zvláštní. Navyknete si na zdravější rutiny, než že večer chodíte pít, jdete spát opravdu hloupě pozdě a vstáváte úplně zničený. Naučíte se o sebe lépe starat. Vstanete, dáte si dobrou snídani. A také se naučíte udržovat si vlastní prostor. To je na turné hodně důležité. Nebýt jen ve vleku ostatních – kluci, co jdete dneska dělat? Jdu s vámi! Občas je dobré, když si každý dělá svoje. Paradoxně to vytváří větší soudržnost.
Ogden: Moc jsme si užili začátek v Miláně. První večer na šňůře nikdy nevíte, co čekat, a bylo vyprodáno a publikum opravdu natěšené.
Donovan: Všechny koncerty byly skvělé, nemůžeme si stěžovat. Loni jsme byli na turné jako předskokani Inhaler. Myslím, že teď v klubech potkáváme hodně fanoušků, kteří nás díky nim objevili.
S Inhaler jste loni v květnu vystoupili i v Praze, hned vedle ve Velkém sále Lucerny. Jsou to dobří parťáci na turné?
Donovan: Známe se už delší dobu. My jim děláme support například tady a oni podporují nás v Anglii. Trochu si to prohazujeme. My je podporujeme zase třeba u nich doma v Irsku. Funguje to skvěle. A navíc někteří lidé, kteří dělají pro Inhaler, jsou i teď s námi na turné. Například kytarový technik nebo můj bubenický technik. Pro nás jsou skoro jako širší rodina.
Ogden: Ano, je to příjemné. Taky mi už připadají jako kapela příbuzných. Jako kdyby byli třeba bratranci.
Cítíte se teď na pódiu jistější i díky tomu, že už máte pět alb, takže je z čeho vybírat? I vaši dosud poslední desku Gary mají lidé už po dvou letech pod kůží…
Ogden: Hlavně Gary je naživo zábavné album. Hrát ty písně nás baví víc než cokoli předtím. Hrajeme proto z té desky hodně věcí. Máme pocit, že ty písně jsou s námi už dlouho, protože fanoušci je znají a milují. Koncertům dodaly hodně nové energie. V Británii to fungovalo opravdu skvěle a baví nás přivézt tuhle desku i do Evropy.
Donovan: Pomohlo nám, že jsme naživo i nahrávali, díky tomu se nová hudba na pódium přenáší hladce a my se cítíme jistější.
Na tomto turné s vámi ale není Gary – gorila, která je hrdinou vaší poslední desky. Je mi to líto.
Ogden: Promiňte. Nemá pas.
Svého času ale na turné jezdil?
Odgen: Ve Velké Británii toho viděl docela dost, i Glastonbury. Existuje ale nějaká hranice, kam ho můžete vzít. V klubech, ve kterých vystupujeme v Evropě, by se trochu mačkal, je to velký kluk. Ještě nikdy nebyl v zahraničí, ale chtěl by za oceán. Možná to zkusíme, když tam budeme hrát větší koncerty.
Chybí vám?
Donovan: Ano, vždycky. Ale v Praze jsme od pořadatelů dostali plyšového Garyho, a navíc jsou tu na stěnách gorilí nálepky. Je to velmi milé, určitá náhrada. Cítíme díky tomu jeho přítomnost.
Co máte v plánu po turné?
Ogden: Půjdeme do studia a začneme pracovat na nové desce.
Žádná dovolená?
Donovan: Ne, když začne turné, osobně mám největší chuť tvořit. Přes Vánoce jsme měli trochu volna, protože minulé léto jsme byli hodně vytížení, a pak si potřebovali odpočinout. Vlastně s výjimkou ledna, kdy jsme letěli do Japonska, jsme několik měsíců vlastně nic moc nedělali. Takže je příjemné se do toho znovu ponořit. Jakmile se dostanete do rytmu, rozjedou se nápady a říkáte si: dobře, pojďme do studia, pojďme vytvořit něco nového a pokračovat.
Ogden: Pojďme kouzlit.
Necítíte tlak na to, že musíte přijít s…
Donovan: Garym 2?
Gary 2 už tu byl a jsou na něm vynikající covery, taktéž Gary de luxe… myslela jsem se silným konceptem nebo nějakou hravou myšlenkou pro další album. Nebo se prostě jen těšíte na tvorbu?
Donovan: Trochu ten pocit máme, protože před každým albem chceme, aby se lidem líbilo. Děláme ho pro sebe, ale zároveň chceme, aby si ho užili i ostatní. Gary měl velký úspěch, a to přidává určitý tlak a závazek ve smyslu: dobře, co bude dál? Nicméně myslím, že jsme se z každého dosud vydaného alba hodně naučili a už máme nějaké nápady.
Musíme věřit našim instinktům. Psát písně, které vás zrovna napadají, a koncept najít nebo poskládat až potom. Nesmíme přehnaně analyzovat. Mezi tím, že nad věcí přemýšlíte příliš, a tím, že je vám to jedno, je tenká hranice. Musí vám na výsledku záležet, ale v určitém bodě si musíte říct: tohle jsou ty písně, takhle je vydáme.
Když mluvíme o tlaku – co umístění na prvním místě britské albové hitparády? Čtyři z pěti vašich desek se dostaly na první místo.
Ogden: Pro mě je to třešnička na dortu. Hudební průmysl je vrtkavý. Jeden týden máte jedničku a další vydá album Taylor Swift nebo Sabrina Carpenter a první místo je pryč.
Donovan: Dnes to navíc desku nezachrání ani nezničí. Je to o štěstí. Můžete vydat album ve stejný týden jako někdo obrovský a nestane se to. Úspěch alba se ve skutečnosti neodvíjí od toho, na jakém místě v žebříčku skončí. Je to ale příjemný bonus.
Ogden: První místo je hezké, ale třeba Fontaines D.C., v současnosti asi největší kapela v Británii a jedna z nejzásadnějších na světě, měli poslední album na druhém místě. A je to jejich největší album vůbec. Nevadí to. Víte, co tím myslím?
Na albu Gary v písni I Like Your Look hostuje irská zpěvačka CMAT. Zaregistrovala jsem ji loni a je úžasná. Díky, že jste jí dali prostor.
Ogden: Ale ani jsme ji tehdy neuvedli jako feature. Byla to jen nenápadná přátelská spolupráce. Její hudbu jsem poprvé slyšel v obchodě s deskami v Brightonu v roce 2022. Večer jsme hned zašli na její koncert, hrála asi pro 250 lidí. Byl to malý koncert, ale věděli jsme, že časem bude velká.
Donovan: Já už byl pryč a Tom mi volal, ať se vrátím, že by se mi to hodně líbilo.
Ogden: Nestává se často, že vás hudba takhle ohromí. Každá píseň mě dostávala. Ten večer jsme se sešli, spřátelili a pak jsme ji pozvali, aby s námi napsala nějaké písně, což udělala. Je to neuvěřitelná autorka. Nemohu si Ciaru dost vynachválit.
Stává se často, že si poslechnete něčí hudbu, a pak jdete rovnou na koncert?
Ogden: Ne, to se moc nepoštěstí. Myslím, že tehdy její hudbu hráli právě proto, že měla zrovna poblíž koncert. Líbilo se nám to, tak jsem se ptal prodavačky, kdo to je, a ona nám naštěstí prozradila, že večer bude hrát.
Donovan: Navíc, abychom mohli vyrazit během turné na koncert, musí být den volna. A těch není mnoho. Na tomhle turné máme třeba jen dva. Tehdy jsme měli štěstí, že volno vyšlo zrovna na Brighton – pokud bychom odpočívali jinde, potkali bychom se? Psali bychom s ní někdy písně? Kdo ví. Mám tyhle efekty motýlích křídel rád.
Ogden: Máme ale štěstí, že jsme ze Stockportu a to je blízko Manchesteru, jednoho z hlavních měst hudby. Těžko najdete kapelu, která by na turné vynechala Manchester. Poblíž tak máme ty největší koncerty i spoustu skvělých klubů, a když nejsme na turné, tak je obrážíme a hledáme inspiraci pro živé hraní. Ale když jste sám aktivní muzikant, navždycky už koncerty vnímáte trochu jinak. Místo toho, abyste si je jen užívala, začnete je analyzovat.
Mně ale připadá, že si hudbu pořád dokážete užít.
Ogden: Určitě jo, ale když jste uvnitř hudebního světa, díváte se a neustále si říkáte: udělali to takhle? Co je vlastně tohle?
Donovan: Je to, jako když se začnete učit o filmu a kamerových záběrech. Nikdy už na film nekoukáte jen tak, ale přemýšlíte, jak co natočili. Když o tom nic nevíte, jen se díváte. Nepřemýšlíte, kde stála kamera. Začnete věci analyzovat, někdy až příliš. Ale myslím, že je na tom i něco krásného, protože to děláme proto, že se chceme sami zlepšit a posunout dál. I když, na Oasis jsem prostě pil pivo a užíval si.
To mi připomíná, Tome, že jsem s vámi mluvila před osmi lety, když jste vydali druhé album a chystali se na Rock for People. Tehdy to byl už třetí koncert u nás. Měli jste tehdy po turné s Noelem Gallagherem a říkal jste, že jste jeho koncert sledovali každý večer.
Ogden: Ano, to je pravda. Hráli jsme na tom turné, protože jsme obrovští fanoušci. Byl to splněný sen. Každý večer jsme dohráli a řekli si: dobře, jdeme se na něj podívat.
Debutové album jste vydali před deseti lety. Budete to nějak slavit?
Ogden: Ano, myslím, že něco uděláme. Ještě nevím co, ale určitě to nějak připomeneme. Výročí je pátého srpna.
Když se ohlédnete – na co jste nejvíc hrdý?
Donovan: Vždy jsme říkali, že chceme dlouhověkost. Takže dosáhnout desetileté mety je dobrý pocit, milník na cestě.
Ogden: Máme desetileté výročí, ale zároveň cítím, že kapela pořád roste. Myslím, že i když to Evropě trvá déle než v Británii, jde to správným směrem. Nejdeme zpátky. Neubíráme plyn. Jsme vášnivější než kdy dřív.
Donovan: To je něco, na co jsem opravdu hrdý.
Ogden: Pořád jsme hladoví.
Donovan: Bylo by snadné zlenivět, ale líbí se mi, že nejsme pohodlní. Někdy musíme dělat těžká rozhodnutí, přeme se o všem možném, ale to se dít musí, abychom se zlepšovali. Je potřeba si říkat, co funguje a co ne, a přiznat, když jsme se mýlili.
O co byla největší hádka v historii kapely?
Nikdy to nebyly velké hádky. Spíš malé věci. Musíte se navzájem zpochybňovat. Kdybyste se na všem shodli, kdyby všichni na všechno říkali ano, nic by z toho nebylo. Neustále by vznikaly nápady, které by padaly na plocho, protože by nikdo neřekl: možná tohle není ono. Vidíte to všude. Když má někdo všechno, co chce, a nikdo mu nikdy neodporuje, nevyhnutelně to skončí špatně. Nemá to s čím porovnat, nemá o co se opřít. Musíte se navzájem vyzývat, a to je snad jedna z nejtěžších věcí na fungování v kapele – stavět si výzvy, ale nepřehánět to.
Na co se letos nejvíc těšíte?
Ogden: Na novou hudbu a spoustu věcí, o kterých zatím nemůžeme mluvit.
Donovan: Nedávno jsme měli studiovou session a bylo to přesně, co chceme. Zkoušeli jsme něco nového a klidně se může stát, že z toho něco bude. To mě hodně nadchlo do další práce.
Seznamte se
Zpěvák a kytarista Tom Ogden, baskytarista Charlie Salt, kytarista Josh Dewhurst, bubeník Joe Donovan a klávesák Myles Kellock založili Blossoms ve Stockportu v roce 2013. O tři roky později vydali eponymní album s hitem Charlemagne. Ten rok se také poprvé vydali do Prahy – jako předskokani Jakea Bugga hráli ve Velkém sálu Lucerny, kam se později vrátili taky s Noel Gallagher’s High Flying Birds a ještě jednou s Inhaler. Sami letos vyprodali Lucerna Music Bar. Z českých festivalů navštívili Rock for People. Celkem tedy tato anglická indiepopová kapela v České republice hrála pětkrát a vydali pět alb, to aktuální je z roku 2024 a jmenuje se Gary.