Kurt Cobain osvícený: Bílá místa příběhu, kontroverze i pokrytectví legendy

V následujících textech podrobněji komentuji některá zajímavá a méně známá místa života Kurta Cobaina, nahlížím na jeho osobnostní kontroverze, proměny osobnosti, a snažím se dát do kontextu méně známá fakta. Bádání po reáliích života rockové legendy je už jen díky onomu mytickému statusu nelehká činnost. V případě Cobaina, který žil i přes svůj sociální a umělecký status uzavřeným, a veskrze vyloučeným způsobem života, je to o to těžší úkol. Do třetice výčtu obtíží badatelů v tomto tématu je zde ona neslavná smrt, která zkrátka logicky znemožňuje tu nejrelevantnější autorizaci jednotlivých příběhů. Přistupujte tedy k informacím v následujících textech jako k mnohdy těžce vydolovaným „artefaktům“, které se přitom mohly odehrát úplně jinak. I přes vědomí této tíživé pravdy uvádím veškeré zdroje, ze kterých mé texty vycházejí.

Kurt Cobain vs. sexuální násilí

Cobain patřil k těm umělcům, kteří ve své době zastávali tehdy ještě pokrokové názory ohledně sexuálního násilí na ženách a varovali před ním. Na nejzásadnější nahrávce kapely, desce Nevermind, najdeme přesně v polovině drsnou baladu Polly psanou z pohledu trýznitele a znásilňovatele čtrnáctileté dívky. Cobain ji napsal pod dojmem skutečného příběhu, který se stal v okolí jeho rodiště v roce 1987.

Text písně Polly by dle vyjádření Courtney Love z roku 2021 v dnešním světě neprošel, protože pohled trýznitele, který v něm Kurt zvěčnil, až moc brnká na notu současné korektní doby. Bohužel se také stal smutnou inspirací k činu znásilnění, který za zpěvu této písně provedli mladiství fanoušci Nirvany na dívce. Cobain byl z takového dění velice zdrcen. Prohlásil, že je pro něj velice těžké pokračovat v tvorbě a koncertování s vědomím, že v publiku jeho kapely se nachází dle jeho vlastních slov „takový plankton“.

Polly, kterou se Cobain nesnažil vzdělávat ženy v situacích sexuálního násilí, ale muže, aby do své sexuality a života nezahrnovali rape-kulturu a neznásilňovali, zůstává dodnes kvůli perspektivě textu těžko pochopitelná a někdy si s ní nevěděl rady ani sám Cobain. Například v setlistu slavného koncertu MTV Unplugged se objevila hned vedle písně Where Did You Sleep Last Night? od písničkáře Leadbellyho, jejíž text je zase napsán z pohledu muže, jenž vyslýchá svoji ženu, kterou v náznacích obviňuje z nevěry.

Tragické a varující jsou i jeho verše na poslední desce In Utero (v děloze). V písni Rape Me (znásilni mě) se vymezuje proti násilí na ženách s ještě větší vášní a přesvědčivostí. Skladba přitom může zároveň vypovídat i o figuře zranitelného umělce utiskovaného fanoušky, vydavateli a médii, do které se Cobain velmi často projektoval. Nebyla náhoda, že si na pomoc bral právě obrazy sexuálního násilí. Cobain se celoživotně snažil napadat machistickou kulturu – tedy je to jeden z hlavních rysů jeho odkazu.

V kontextu dalších prohlášení, která učinil v rozhovorech, a v celkovém chápání jeho ostrých názorů je ale poté historka, kterou nadiktoval do svého autorizovaného životopisu Come as you are autoru Michaelu Azerradovi, velmi rozporuplná:

„Takže jsem se jednoho dne po škole pozval sám do jejího domu. Nabídla mi bonbony a já se jí usadil na klín. Pak jsem řekl ‚Pojďme mrdat‘ a sáhl jsem jí na kozy. Vstala, odešla do ložnice a začala se přede mnou svlékat. Díval jsem se otevřenými dveřmi a uvědomil si, že se to skutečně děje. Pak jsem ji zkusil šukat, ale nevěděl jsem, co a jak. Ptal jsem se, jestli to někdy předtím už dělala. Prý často – hlavně se svým bratrancem. Byl jsem neuvěřitelně zhnusený zápachem její vagíny a potu…“

Historka se objevila v dokumentárním snímku Montage of Heck od režiséra Bretta Morgana, který jej složil z Cobainovy obrazové pozůstalosti. Zde dostala animované zpracování, nicméně i přestože ji v dokumentu ze záznamu přednáší hlas samotného Cobaina, ihned po premiéře filmu ji Kurtovi blízcí bagatelizovali jako smyšlenou.

Vzpomněl jsem si na tuto historku v momentě, kdy se v roce 2021 ozval Spencer Elden. Toho času dospělé dítě ze slavné nevermindovské fotografie se označilo za oběť marketingové sexualizace. Tahle kauza je zvláštní zejména proto, že většina fanoušků alba Nevermind a Kurta Cobaina vnímala onu aranžovanou uměleckou fotografii jako narážku na hnusný, korporacemi ovládaný svět, který se neštítí sexualizovat dítě či ženy a už od kolébky je pohánět v závodu o dolary na udicích.

Kurt Cobain si podle všeho skutečně dost vymýšlel a svoji kariéru budoval promyšleně. Je to patrné ze záznamů, deníků i v tom, jak v klíčových okamžicích své kariéry zacházel s distribucí vlastní tělesné a duševní energie. Ať už byla ta školní historka smyšlená, nebo ne, o to zvláštnější mi přijde, že ji nechal napsat do svého částečně autorizovaného životopisu, aniž by řešil, jaké to může mít následky. Bylo mu v podstatě jedno, jaký pocit vyvolá takto popsaný zážitek v oběti a jejích příbuzných. Cobainovým hlavním motivem bylo dokreslení jeho nevyrovnaného dospívání, zoufalosti. Snad horší už je jen dodatek, že k onomu aktu se rozhodl v momentě, kdy seznal, že by měl mít sex, ještě předtím, než se coby teenager pokusí dobrovolně odejít z tohoto světa.

Tento čistě machistický pohled na panice, který není plnohodnotný člověk, protože umřel jako panic, nebo snad to, že si ke svému činu vybral mentálně zaostalou dívku, která měla být již předtím obětí sexuálního násilí, kterou navíc nemanipuloval sám, ale v partě kamarádů, vyvolává otázky a znechucení. A to i po sérii vyjádření Cobainových kamarádů, kteří popisované události popřeli s tím, že by o nich museli vědět.

Ano, skutečně to nekoresponduje s mytologickou postavou Kurta, který v ženských šatech získá publikum na britském festivalu Reading, za což mu umělci a fanoušci v naší době přiřknou aureolu genderového bojovníka, jenž stavěl barikády proti násilí na ženách.

Pro mě osobně je i přes všechny pochybnosti tento detail dokreslením skutečného Kurta, u kterého platilo, že mluvit pravdu a mít uctivý odstup není samozřejmost.

Nenávidět sportovce, protože jsou machisti, podporovat Riot Grrlz, prohlašovat se za „duchovního gaye“ a přitom do vlastního životopisu napsat a na audio nahrát přiznání, že se choval jako prase k retardované dívce v domě, ve kterém vyrostla, a nepátrat po jejích pocitech? Na tohle musíte mít pořádný guláš v hlavě.

Kurt Cobain vs. střelné zbraně (a jejich zákaz)

Každý trochu vášnivější fanoušek Nirvany ví, že Cobain byl kombinací divnohipstera a countryboye, který na jedné straně nenáviděl patriarchální svět, ale na druhé straně jeho hlavním tématem a světabolem byla neúplná rodina. Podobnou názorovou disharmonii můžeme pociťovat u jeho předobrazu peace-makera, který se vysmívá machistickému vystupování Axla Rose, píše texty o zaprděných tátech s kníry, kteří celý den jen rádi lemtají piva a střílí ze svých zbraní, jenže na straně druhé pro média sám dobrovolně pózuje s namířenou pistolí či hlavní samopalu ve vlastních ústech. Kurt zbraně vlastnil a podle vlastních slov k nim měl přes proklamované propagování míru velmi vřelý vztah. I ve svých textech jmenoval konkrétní zbraně a velmi často používal jejich obrazy. Nalezneme je v nejslavnějších textech písní, jako jsou Come As You Are („no I dont have a gun / ne, já nemám zbraň“), Smells Like Teen Spirit („load up your guns / nabijte svý pušky“) nebo In Bloom („he likes to sing along, and he likes to shoot his gun / rád si prozpěvuje a střílí ze své zbraně“).

V rozhovoru s Davidem Frickem pro časopis Rolling Stone Kurt v říjnu 1993 uvedl, že má zbraně rád a rád s nimi střílí. Reagoval tak na narážku reportéra o zatčení Cobaina v jeho rezidenci kvůli údajnému domácímu násilí, jehož se měl dopustit na své partnerce Courtney Love. Zbraně mu tehdy zabavila policie. Ve stejném rozhovoru, kde mimo jiné popisuje i svoji zálibu ve střelbě v lese a mimo legální střelnice, se frontman Nirvany stavěl na dnes poměrně jasně společensky definovanou stranu diskuse o legálnosti zbraní. Bránil se, že je má na ochranu sebe a svojí rodiny. Přímo zde uvedl:

„Podívejte, nejsem moc fyzicky zdatná osoba. Nedokázal bych zastavit vetřelce, který by měl zbraň nebo nůž. Rozhodně ale nebudu stát opodál a dívat se, jak by někdo přede mnou ubodal nebo znásilnil moji rodinu. Nepřemýšlel bych dvakrát o tom, že bych někomu ustřelil hlavu, kdyby to udělal. Je to z důvodu ochrany. A někdy je zábavné jít ven a střílet.“

Ve stejném rozhovoru také uvádí, že vlastní automatickou zbraň M16, se kterou je „zábava střílet“. Zbraně byly podle Cobainových slov jediný sport, který ho bavil. A proto na ně nedal dopustit. Je možné, že i zde byla na pozadí nějaká těžce rozpoznatelná satira, avšak v kontextu všech dalších vyjádření o zbraních a skutečného vlastnictví několika kusů tomu tak nejspíš nebude.

Zde je asi také nutné dodat, že Cobain nežil na poměry své slávy a bohatství život celebrity zamčené, hlídané, která vychází ven jen za účelem koncertování. Neměl ochranku – po městech a státech se toulal jen se svojí ohnutou lžičkou na heroin v kapse a přičteme-li k tomu fanoušky stanující na jeho pozemcích a jeho paranoidní myšlení, nějaký smysl to celé dává. Jak to ale pasuje do kontextu bojovníka za mír? Slova o „potřebách pro nutnou obranu“ navíc popírá výčet zbraní, které policie při domovní prohlídce u Cobaina doma objevila: Taurus ráže.38, poloautomatická pistole Beretta.380, druhá pistole Taurus ráže.380 a poloautomatická puška Colt AR-15. Tolik zbraní by najednou Kurt prostě neudržel.

Audio záznam z koncertu v Západním Německu v den pádu Berlínské zdi.

V jiném – nutno dodat skvělém – rozhovoru, jenž dal o několik let dříve pro Alternative Press (leden 92, Nirvana: This is Bliss?) uvedl na téma zbraní trochu přijatelnější odpovědi:

„Nevěřím v ně (zbraně), ale pořád si myslím, že lidé mají právo je vlastnit. Bylo by hezké, kdybychom je dokázali „zrušit“, ale i tak se lidé mezi sebou budou dál zabíjet…“

Nejsmutnější kapitolou ve vztahu Kurta Cobaina ke střelným zbraním je samozřejmě jeho smrt, kterou si způsobil vlastní rukou pomocí brokovnice Remington Model 11 20-gauge. Tu po oné domovní prohlídce získal na jméno svého kamaráda Dylana Carlsona, aby si zachoval anonymitu. Byl už v těžké narkomanské paranoie, která jeho poslední dny prostupovala skrz na skrz.

Kurt Cobain vs. Berlínská zeď

Když řeknete u nás ve střední Evropě „Berlínská zeď“, dostanete jasné informace o historii, účelu a konci tohoto monumentu studené války. Děti se u nás učí už na základní škole, že dělila tehdejší Evropu na svět západní a východní, zhmotňovala dělicí čáru sféry vlivu Ruska a Západu v Evropě. Pro země, jako bylo Východní Německo, Polsko, Maďarsko, ale i Československo, znamenala tato zeď společně se železnou oponou zároveň totalitární jho nastolené po válce Rudou armádou upevňující rusky orientovaný komunistický totalitní režim.

Děti a teenageři v Americe tou dobou nejspíš netušili, co pojmy jako železná opona, totalita a nesvoboda znamenají. O to zajímavější musel být zážitek mladé a takřka neznámé kapely nadšenců, kterou tehdy její první vydavatelství poslalo na úplně první turné po Evropě. Ano, skupina Nirvana a společně s ní i Kurt Cobain, idol rebelujících mladých lidí a ztělesnění kultu svobody, viděla na vlastní oči rozdělené Německo, které se během jejího turné stalo opět jednotným.

Berlínská zeď, která procházela největším městem rozdělené země a fakticky ho neprostupnou bariérou hlídanou armádou na obou stranách rozdělovala, existovala od roku 1961 až do takzvaného Mauerfallu, k němuž došlo 9. listopadu roku 1989. Kapela Nirvana se právě tou dobou tísnila ve společnosti kapely TAD v malé dodávce na nízkorozpočtovém turné o 37 koncertech za 42 dní.

V lednu 1990 se reportér na dojem z evropského turné kapely zeptal v jejím rodném Seattlu. Na události kolem pádu Berlínské zdi odpovídá baskytarista Krist Novoselic, který byl synem chorvatských emigrantů a v roce 1981 žil nějaký čas u své rodiny v chorvatském Zadaru, jenž byl tehdy součástí komunistické Jugoslávie.

Jaké to bylo hrát v Berlíně den po pádu Berlínské zdi?

„No, byla tam spousta lidí v džínách odbarvených savem, kteří zaplavili obchody. Přijeli ve svých malých autíčkách, které mají dvoutaktní motory ze sekaček chlazené vzduchem. Byla to divoká show, ale byli to většinou západní Berlíňané, protože ti chudí východní lidé byli izolovaní tak dlouho, že nemají ani ponětí o naší kultuře. Mají rádi Bon Jovi a podobné věci. Takže si myslím, že to bude trvat pár let, než se chytnou. Jsou to chudáci, ale teď bariéry padají a svět se stane svobodným místem. Bude to velký park, kde se děti budou honit za balóny a všude budou létat holubice. Bude to skvělé.“

Jeho vize konce totality byla velmi idealistická, avšak nádherná. Krist Novoselic se celý život (a po ukončení své profesionální hudební kariéry v Nirvaně především) věnoval lidskoprávní tematice a podpoře organizací zabývajících se lidskými právy.

Z několika koncertů po tehdejším Německu se dochovaly záznamy, na nichž si kapela dělá legraci z němčiny, když německou frázi pro „Děkuji pěkně – Danke schön“ – komolí do anglické hlášky „Donkey show – oslí show“. Odkazovali tak k nechutně kýčovité eroticky laděné striptýzové show, ve které byli hlavní aktéři žena a osel. O celém turné vyšla kniha, která evropskou cestu grunge v raných devadesátých podrobně mapuje, a to včetně fotografií.

Kurt Cobain vs. fast food

Cobain byl zvláštní a rozporuplný i v jídle. Obraz bojovníka proti globálnímu kapitalismu a konzumu a zároveň člověka, který bezmezně touží po rodinném kruhu, nabourává jeho velmi dobře zdokumentovaná a i jím samotným propagovaná láska k junk-foodu a jídlu z řetězců rychlého občerstvení. Tedy tomu, co je (a již za dob Cobaina bylo) vnímáno jako prvotní znak dravého kapitalismu: McDonald na dně Grand Canyonu, KFC na Rudém náměstí, Taco Bell u katedrály ve Vatikánu a tak dále. Jídlo pocházející z rodinného kruhu popsal jednou ve svém deníku jako „oschlé a nechutné“ a v druhém případě pak přímo v písni Sliver popsal příhodu, ve které s odporem jí kaši od své babičky.

Kurtovým oblíbeným jídlem byly makarony se sýrem – slavné jídlo globalizované kapitalistické Ameriky, corn-dogy, pizza a obecně všechno, co bylo velmi nezdravé, k ekologii nešetrné a především vrcholně konzumní. Zvláštní je to také z pohledu jeho celoživotních trávicích potíží, při kterých – jak mnohokrát uvedl – ho bolí žaludek a vnitřnosti téměř soustavně několik let. Nutno dodat, že se tento svůj žaludeční problém, který konzultoval s mnoha doktory, nakonec rozhodl léčit, jak sám uvedl „samoléčbou“. Což nejspíš v praxi vypadalo tak, že si do těla vpravil několik dávek heroinu denně. Některé méně důvěryhodné (a dnes špatně ověřitelné) zdroje uvádějí, že ihned poté, co se Cobain probral z kómatu po předávkování Rohypnolem v Římě (i to byl údajně pokus o sebevraždu), měl jako první požadavek jasnou objednávku: „CHEESBURGER A MILK-SHAKE!“

Kurt Cobain vs. vakcíny a medicína

V současné době po několik let trvající pandemii mě občas napadá otázka, zda by Kurt Cobain stál spíš na straně lidí podporujících masivní očkování celé společnosti či naopak. Cobain měl podle svých slov s lékaři spíše negativní zkušenosti. Jako malé dítě byl léčen a diagnostikován s poruchami pozornosti a klinickou depresí, na kterou bral od té doby tišící léky. Zde mnozí hledají jádro jeho psychických problémů v dospělosti, sklonu k závislostem a nešťastnému konci.

Za svoji kariéru Kurt Cobain prodělal mnohá sezení s terapeuty, lékaři i několik léčebných detoxikačních programů, ve kterých se měl v různých etapách léčit se závislostí na heroinu. Většinu těchto, bohužel neúspěšných návštěv zařízení, se mu dařilo před veřejností tajit. Bylo to zjevně z důvodu strachu před Úřady pro opatrování dětí v USA, které se na Cobaina a jeho ženu zaměřily po narození dcery Frances Bean. Z kusých informací o zpěvákově zdraví víme, že při posledním evropském turné mu začal odcházet jeho drsný, jako trhající se džíny drásavý hlas.

Lékař, který Cobaina vyšetřoval ihned po poslední odehrané show v historii kapely 1. března 1993 na Terminal 1 v Mnichově, mu diagnostikoval závažnou laryngitidu a bronchitidu. Následovalo několik posledních týdnů jeho krátkého života. Ještě před úplným koncem se Kurt odhodlal nastoupit do programu léčebny Exodus Recovery Center, z něhož ale po několika dnech (1. dubna 1993) utekl. Doslova. Překonat při tom musel dvoumetrový plot. Vedle té berlínské to byla další pomyslná zeď, kterou zdolal. Předznamenala ovšem jeho velmi rychlý pád.

Je pravděpodobné, že by dnes Kurt Cobain coby zestárnuvší punker a ikona rokenrolu pro svoji četnou, a vesměs nejspíš negativní zkušenost s medicínou, očkování odmítal. Ostatně jeho jméno v nedávné diskusi o očkování zneužil Ricky Schroder, seriálový herec z osmdesátých let, který zaútočil na Cobainova spoluhráče (bubeníka) z Nirvany Davea Grohla, jenž za pandemie se svojí kapelou Foo Fighters vyzval návštěvníky svých koncertů k tomu, aby se očkovali. Schroder pronesl: „Dave Grohl je ignorantský pankáč, který by zasloužil facku za podporu diskriminace (…) Kurt Cobain se ti směje, Dave, spolu s miliony patriotů. Blázne!“

Začátkem roku 2022 ale také tiskem prolétla zpráva, že 56letá zpěvačka Courtney Love, Kurtova žena, dostala dávku vakcíny. Na sociálních sítích sdílela fotku se vzkazem díků k britské National Health Service a informací, že dostala „vax v Chelsea“. Do Velké Británie se totiž zpěvačka přestěhovala v roce 2019.

Kurt Cobain vs. největší vyvrhelové undergroundu

Metač výkalů GG Allin

GG Allin byl velmi výraznou a kontroverzní postavou amerického punk rocku nebo obecně rokenrolu. Sám sebe stavěl do role spasitele rocku, který jej vytrhne ze spárů všech jeho uchvatitelů a přivede zpět na pódium syrovou rockovou sílu v její neučesané kráse. To bylo při koncertech jeho neslavné kapely Murder Junkies uplatňováno především okázalou nahotou, defekací na pódiu, mlácením fanoušků či metáním výkalů do publika.
Nezřídka končilo takové vystoupení rvačkou nebo příjezdem policie. GG Allin se stal v undergroundu a punk rocku známou postavičkou, kterou zvali do televize, pořádali jí na univerzitách přednášky a one-man show, při kterých Allin zejména nadával lidem a metal po nich výkaly. Nakonec jeho sebedestruktivní mise, při které několik let nevystřízlivěl z alkoholového a drogového oparu a uštědřil při ní mnoho políčků i lidem kolem sebe, skončila v roce 1993 na náhodné předávkování heroinem.

Rozhovor, ve kterém Cobain mluví o GG Allinovi.

Taková osobnost samozřejmě Kurta, milovníka outsiderů a jejich umění, neuvěřitelně přitahovala. V několika rozhovorech o GG Allinovi mluvil obdivně. V dokumentu MTV, který byl vysílán krátce po smrti GG Allina však Cobain přiznal, že nikdy nebyl na koncertě Murder Junkies, protože se moc bál. S ohledem na záznamy a kolující legendy o divokých koncertech GG Allina se to dá chápat jako legitimní důvod.

Podle knihy Jima DeRogatise nazvané Staring at Sound: The True Story of Oklahoma’s Fabulous Flaming Lips, která pojednává o pop-psychedelické kapele osmdesátých let Flaming Lips ovšem k setkání GG Allina a Kurta Cobaina došlo. A to ve společnosti Nathana Robertse, bubeníka Flaming Lips, který se s Cobainem spřátelil. 10. dubna 1990 po vystoupení v klubu Blind Pig v michiganském Ann Arbor údajně oba muzikanti navštívili GG Allina ve státní věznici, kde si zrovna odpykával trest za veřejné pobouření, odhalování a násilnosti vůči fanouškům. Podle Robertse jim GG Allin celou dobu návštěvy pouze nadával a to i potom, co mu vyjevili, že jsou jeho fanoušci. Údajně je počastoval větou, že jsou „jen pár kansaských feťáků, který chtěj vykouřit čůráky.“

Podle Merle Allina, bratra GG Allina, který s ním hrál i v Murder Junkies a spravuje jeho pochybné dědictví, se však tato událost nikdy nestala. Označil ji za „bullshit“ kompletně vymyšlený pro zvýšení prodejů knihy.

Beatnický vzor William S. Burroughs

Setkání a spolupráce mezi Kurtem Cobainem a jeho velkým životním idolem, spisovatelem Williamem S. Burroughsem, je dobře známá a zdokumentovaná. Setkání dvou výrazných amerických kulturních osobností předcházela spolupráce na nahrávce (doprovodné audio stopě k animovanému filmu) s názvem The „Priest“ They Called Him (Říkali mu „kněz“). Ta obsahuje čtenou audio stopu, v níž Burroughs předčítá ze své povídky o Vánocích starého feťáka a také audio stopu Kurtovy sólující a kvílející kytary. Nahrávka později vyšla pod jménem obou umělců na EP. Obojí se natáčelo takzvaně na dálku a oba tvůrci se setkali až po vydání.

Také Burroughsův obraz je v americké kultuře chápán velmi kontroverzně. Byl předvojem beat generation, formován drsným osudem narkomana a homosexuála v padesátých letech, který prchal před zákonem, protože při hře na Viléma Tella omylem zastřelil před Ginsbergem a Kerouacem manželku. Jeho nejznámější román Nahý oběd je velkým milníkem americké literatury, a to i přesto, že se názory na něj dodnes rozcházejí.

Cobain každopádně Burroughsovy knihy hltal od mládí. Jen díky rozhovoru s ním, který kdysi četl, pro sebe objevil Leadbellyho – černého amerického písničkáře, který byl aktivní v první polovině dvacátého století a jehož píseň Where Did You Sleep Last Night? později památně zvěčnil živě při koncertu MTV Unplugged.

K setkání těch dvou došlo až v říjnu roku 1993 u Burroughse v domě ve městě Lawrence v Kansasu, který sám autor nazýval „bunker.“ Podle jeho slov byl Cobain plachý a nesmírně slušný. I přestože oba spojoval osud narkomanů, údajně se o drogách ani nebavili. Schůzka byla pravděpodobně spíš formální, i přestože ji Cobain sám chápal jako velikou událost svého života. Burroughs později poznamenal, že mu zpěvák připadal vnitřně soužený, ve výrazu tváře byl prý smutný a ustaraný. I tak si ale setkání a spolupráci užili.

Po smrti Cobaina komentoval Burroughs jeho sebevraždu kriticky s ohledem na jeho dceru a přátele, které tu zanechal. Ze setkání vznikla série nesmrtelných fotografií.