Svými písněmi tím naplňuje psychicky očistnou roli v životě člověka 21. století, ubíjeného stále rostoucím tlakem moralizujících a společensky omezujících kódů, které jdou stále více proti lidské přirozenosti a tradicím.
Album Ryby ryby rak se skládá ze tří typických závišovských forem. První bychom mohli označit jako píseň–obraz. Obvykle je to portrét nějaké osobnosti (Číšník, Svatý muž) nebo náladový snímek nějaké události (Z Údolí hoven, Začátek prosince). Tak třeba v písni Mariáš nabízí takovouto scénu ze světa hospodského karbanu: „Na stole láhev režné / střídají se fleky / pod stolem chrápe kocour / už je tady zas / za oknem déšť ustává / v šedém odpoledni / nikdo nikam nespěchá / na všechno je čas.“
Druhou formou Závišových sdělení jsou zpívané historky a anekdoty. To je písničkářova nejsilnější zbraň a také ideální prostředí pro mastná témata, mnohdy směřující až k absurditám, jimiž je pověstný. V titulním songu vypráví o pohádkovém drakovi, který se pokouší mít sex se starou babiznou, a ve Sněhulákovi o úchylovi, který se pustil do pohlavního styku se sněhulákem, jenž během aktu roztál. Ve Fekálu pak třeba líčí, kterak řidič s hovnocucem rozboural vesnický záchodek, a v Čase obědu odhaluje příběh chlápka, který se přímo v obchodě udusil houskou se salámem. Někdy je to praštěné, ale občas se v písničkách mihne i záblesk něčeho smutného.
Mezi šestnácti relativně stručnými písněmi se tu a tam objeví i nějaká meditace nebo úvaha. Někdy to místy vyloženě působí jako nějaký deníkový zápis: „Stýská se mi po refrénu, / stýská se mi, hodně stýská / a ten blbec odnaproti / do kytary pořád tříská / stýská se mi po meruňkách / pomrzly jak každým rokem / a já se musím ukrývat před / kdejakým nudným cvokem.“ Tahle třetí ze Závišových forem jde mimo jeho běžnou image a svou intimitou vrací celkový komický anekdotový obraz alba blíž k realitě.
Na minulém albu se vyskytla píseň Zbyl jsem tu sám, která reflektovala téma smrti – netypické pro obvykle bujaré Závišovy písně. Na Ryby ryby rak najdeme také cosi dalšího vážnějšího. Mohli bychom to nazvat tématem nedůvěry k víře či spíše k jejím hlasatelům. V Mariáši velebníček „jen tak ze zvyku se modlí Otčenáš“, v Oslavě farář slaví narozky s děvkami a Svatý muž ze závěrečné písně není žádný vizionář a prorok, ale věčně ožralý houmlesák, který si na svatého jen hraje.
Verdikt: 75%
Od větší části ostatních Závišových desek se Ryby ryby rak liší tím, že jeho kytaru a zpěv doprovázejí hostující muzikanti. Nelze je nazvat kapelou, spíše decentním vylepšovákem autorových melodií. Slušnou práci odvádí především Libor Mikeš Mikoška, jehož stručné mezihry, zvláště ty na elektrickou kytaru, citlivě zapadají hlavně do lyričtějších poloh písničkářovy produkce.