Má smysl uvádět, jak zásadní kapelou Motörhead byli, koho všeho ovlivnili a že bez nich by osmdesátkový metal zněl asi úplně jinak? Motörhead jsou zkrátka kult. A kult si zaslouží zvláštní péči, což se celkem děje. Kapela je samozřejmě minulostí, skončila se smrtí svého frontmana Lemmyho na konci roku 2015. Od té doby vyšlo pouze pár nahrávek, jako například záznam posledního koncertu Clean Your Clock, pak série živáků The Löst Tapes, kompilace singlů z let 1995 až 2006 pod názvem We Take No Prisoners, kompilace cover songů Under Cöver a poslední album Bad Magic v edici rozšířené o nevydané skladby. Toť vše. Není tu upatlaná snaha remasterovat každé album, rozšířit ho o nějaký song nebo nějakou fotku navíc, poslat znovu do regálů a vytřískat na něm co nejvíc.
Proto je dobré být ve střehu, když se kolem Motörhead něco děje. A nahrávka s názvem
The Manticore Tapes si to žádá dvojnásob. Jde o úplně první studiovou session první klasické sestavy Motörhead ve složení Lemmy, Fast Eddie Clarke a Philthy Animal Taylor z léta
1976. Chronologicky pasuje někam mezi úplně první materiál, který později vyšel na desce
On Parole, a debutové eponymní album z roku 1977. Obsahuje celkem jedenáct skladeb na ploše 43 minut. Některé jsou ve více verzích, jiné jsou pouze instrumentální.
Čím je tahle kolekce zajímavá? Nejen pro rockové archeology je to fantastické svědectví.
The Manticore Tapes totiž odhalují dřevní začátky zlaté sestavy a prapůvod zvuku, který na klasických deskách Overkill, Bomber a Ace Of Spades položil základy legendě. Je to jako objasnění velkého rokenrolového třesku. Nelze samozřejmě přeslechnout, že se sestava ještě sehrává a zvuk také není definitivní, ale duch Motörhead tu řve z každé noty už teď. Z nahrávky je cítit na dálku, jaká mezi přítomnými musela být unikátní chemie (nejen ta přítomná v jejich krvi). Jako kdyby to byl jejich osud potkat se v jedné místnosti a drtit společně zběsilý a hlučný
rokenrol. Některé později nahrané songy tu mají svou ostřejší verzi jako třeba singl Motörhead. Cover Leavin Here je tu hned dvakrát, a ta druhá verze má sílu jako kopnutí od koně. Ne všechny songy jsou tu se zpěvem, ale i tak je to pozoruhodně kompaktní nahrávka.
The Manticore Tapes je cenný artefakt rokenrolové historie, který přibližuje, odkud přesně startovala zlatá éra Motörhead. Není podstatné, že zvukově ani hráčsky to není úplně vybroušené. I přes tu neotesanost je zřejmé, že „nejlepší nejhorší kapela“ nakonec nemohla neuspět. Pro letité fanoušky i naprosté nováčky je to důležitý vhled do světa, kde všechno bylo hlasitější než hlasité.
Verdikt: 80 %
The Manticore Tapes má své mouchy, ale duch Motörhead tu řve z každé noty už teď. Cenný to artefakt rokenrolové historie!