Svoji disko odyseu započala Jessie Ware v roce 2020 deskou What’s Your Pleasure?, na ni navázala o tři roky později fantasticky barevnou a opulentní nahrávkou That! Feels Good! a o další tři roky později uzavírá cyklus Superbloom. Očekávaný vrchol sice nepřišel, ale pořád jde o album, které je zvukově dotažené a příjemné na poslech. I když je to víceméně jedna a ta samá písnička pořád dokola.
Jessie Ware nelze upřít, že k disku přistupuje s respektem a citem, v jejím případě už prakticky nejde jen o pouhou renesanci žánru, ale spíše o jeho přímé pokračování. Což může působit až moc otrocky. Obzvlášť, když desce chybí tak přímočaře výrazné momenty jako byly na té předchozí.
Zatímco That! Feels Good! byla až po strop napěchovaná silnými melodiemi, uperbloom jede o něco subtilnější linku. Neznamená to, že by se písně jen topily v nicneříkajícím zvukovém balastu, ale výraznějších okamžiků je zkrátka o něco méně. A jestliže výraz „superbloom“ odkazuje na přírodní fenomén, kdy na velmi suchých místech vyraší husté květinové koberce, hodí se napsat, že deska zůstává v rozkvětu někde na půli cesty.
Je ale evidentní, že tohle „explozivní kvetení“ odkazuje hlavně na téma alba, jehož středobodem je sexualita a fyzické i emoční propojení. Nebo jak se vyjádřila sama zpěvačka: touha, potěšení, ale i rovnováha mezi mateřstvím a slávou. I v tomto ohledu si Jessie Ware zaslouží poklonu, protože její nadržené písničky nejsou extrémně okaté ani vulgární, ale spíše rozverně provokativní. Zachovávají si eleganci a nejsou prvoplánově explicitní.
V pilotním singlu I Could Get Used to This je uspokojení evidentní: „Ukážu ti, co je příjemné.“ Ódu na rozpálená těla nazvanou Sauna doprovázejí slastné vzdychy i syčení vody, která se na žhavém uhlí mění v páru. V Ride si zase Jessie Ware osedlává kovboje a zároveň si pohrává i se známým Morriconeho motivem ze špagetového westernu Hodný, zlý a ošklivý. Tohle jsou jedny z vrcholů alba, což rozhodně není míněno nijak dvojsmyslně, mrk mrk.
Přesto se nelze ubránit pocitu, že Jessie Ware tentokrát trochu došel dech, i když pěje se suverenitou pravé disko divy. Její hudební rajská zahrada však namísto pučících stromů nabízí spíše pozdní léto, kdy vlivem sucha začínají žloutnout listy a na nějaké divoké dovádění už nezbývá moc energie.
VERDIKT: 65 %
Jessie Ware ve třetím díle své disko odyseje sundala nohu z plynu. Místo rozkvětu tak přišel spíš odkvět, ale pořád jde o příjemnou a uhlazenou desku.