O Sivanovi se před několika lety psalo jako o příští velké popové superstar. Sám zpěvák ale zřejmě nemá ambici tento osud naplnit, protože jeho nejnovější deska veskrze nenabízí stadionové hity; na ty osmadvacetiletý hudebník až na výjimky spíše rezignoval. Na Something to Give Each Other jde po pocitech a celkové atmosféře, sem tam vybízí k tanci, ale mnohdy je to už lehce unavený tanec nad ránem, kdy zbylí účastníci večírku jedou na setrvačnost a za pár hodin se v posteli oddají celodennímu kómatu.
Desku otevírá nespoutaný singl Rush, narážka na značku čichacího afrodiziaka poppers. Dobře to načrtne témata, která jsou pro Sivana důležitá – svoboda jako taková, ale i ta sexuální, zkoumání vlastní identity a její velebení. Neméně důležitý je kult těla. Deset skladeb na desce se z různých úhlů dotýká sexu, touhy či lásky, včetně té ne zcela naplněné. Pod tanečními beaty je proto přítomný i element smutku.
Ale jakkoli to zní ambiciózně, albu ve výsledku cosi chybí. Snad větší tah na branku – sice se dotýká sexu, ale postrádá větší sex appeal. Ten si vynahrazuje lascivitou a experimentováním se zvukem i neurčitými melodiemi. Nahrávka je v tomhle trochu nabubřelá, snaží se mít přesah, i když nemá tah a náboj, a nakonec je celkově docela nudná a dost jednolitá. Její nekomplikovanost a výrazovou jednoduchost jí ale soudě dle zahraničních recenzí dost posluchačů spolklo – někde se píše o jednom z nejosobitějších popových alb roku.
Osobité a vybočující z řady určitě je, vyloženě působivé už moc ne. Náznaky většího drajvu tu přitom jsou, vyjma singlu Rush třeba v písni One of Your Girls nebo Got Me Started. Jinak ale vsadil Sivan spíše na minimalismus a bezkrevnost, což je u alba, které oslavuje sexualitu, docela tristní. Výraznější dynamika a barevnost by rozhodně byly ku prospěchu.
Zpěvákovi budiž ke cti, že po minulé desce Bloom z roku 2018 vyzkoušel zase trochu jinou polohu. I když pro něj prim nadále hraje taneční pop, nejde tentokrát po takové přímočarosti a hitovosti. Album Something to Give Each Other proto nikdo nemůže nařknout z podbízivosti a poplatnosti.
Verdikt: 60%
Deska má zajímavé nápady, které se ale často utopí v mdlých melodiích a jednotvárném uvzdychaném projevu. Jako by si zpěvák před natáčením dopřál trochu valia.