Začíná to slibně. Úvodní Bus je nádherná, hluboká a procítěná skladba. Jedna z nejlepších, jaké kdy Travis složili. Chytne na první poslech, dojme už v úvodních taktech, a když se pak přidá frontman Fran Healy se svým nezaměnitelným jemným kolébavým hlasem, jsme doma. Tohle jsou Travis ve vrcholné formě a schopní i na desáté studiovce přijít s báječnou skladbou.
Jenomže ono jim to bohužel nevydrží, podobných písní je na půlhodinové desce jen několik. Tři, možná čtyři. L.A. Times je ukázkový příklad alba, kdy má kapela složených pár dobrých skladeb, ale musí natáhnout stopáž průměrnými kousky. Naštěstí mají Travis i tu svou rutinu na celkem slušné úrovni, nicméně novinka doslova naplňuje výraz „řadová deska“.
Nejsilnější je kapela v momentě, kdy se do toho opře, a ještě svůj plný zvuk pozdvihne s hosty. Díky tomu je třeba píseň Gaslight snadno zapamatovatelná, chytlavá, nápaditá a vyčnívá nad většinou zbylých skladeb. Jenže jakmile Travis tempo zvolní, ba dokonce se do popředí postaví Healy a zkusí to utáhnout sám s nějakou tou baladou, spadne zvuk znovu do průměru.
Nicméně v jedné věci nahrávka vyniká nad předchozími. Textově se Travis hodně posunuli. Nejspíš i na ně dopadla ta tíha kulturních válek a společenských pnutí, a tak se v textech věnují pokrytectví, omezenosti a emoční otupělosti. Dokonce proti ní přímo bojují tím, že jdou do větších emočních hloubek než na předchozích deskách. I když tedy díky Healyho skotštině se občas něco ztratí v překladu a některé obraty jsem si musel dohledat ve skotském slangovém slovníku. Což není minus, naopak, rozplétat texty současných Travis je zábava! Jen nemusí docvaknout při prvním poslechu.
„Čtyřiačtyřicet miliardářů si pěkně lebedí, počítají krypto v těch svých jeskyních nad hořícím městem“, zpívá se v závěrečné L.A. Times… jsou to ještě Travis, nebo už měkčí Rage Against the Machine?
Nové album je další víceméně povinná deska v pokračující kariéře solidně hrající kytarovky. Tak by se dala vyjádřit nahrávka v jedné větě. Zajímavý je tu textový posun, překrásná píseň Bus, solidně nakopnutá Gaslight… no a pak už je to pořád dokola. Není to nic výjimečného, ale ani to není příliš málo na to, abychom L.A. Times označili za čistý průměr.
Verdikt: 68%
Desátá studiovka Travis neurazí ani nenadchne. Několik vynikajících skladeb a jinak dobře zahraný průměr. Největší změna je v textech.