Klatovská kapela, kterou spolu s Třemi sestrami čeká 20. prosince koncert v O2 areně, je dokonalým zhmotněním jen u nás užívaného temínu agrometal, občas pejorativně mířeného na umělecky neambiciózní českou metlu, v níž se prolínají prvky světového metalu osmdesátých let s tradicí domácího vesnického zábavového rocku, lehce šmrncnutého folkovými ozvěnami Porty. Můžete se na to dívat skrz prsty, ale Trautenberk, podobně jako třeba Kabát nemá blbé texty, je mnohdy velmi vtipný a občas se v jeho písních objeví originální postřeh. Jednoduše řečeno, baví.
Trautenberk je zajímavý i svými kompozicemi. Nebojí se do svých písní zamontovat lidový popěvek tak, že působí naprosto organicky. Příkladem je citát z lidové písničky Když jsem byl maličký pacholíček v písni Umaštěný tváře nebo celá závěrečná píseň Sojčí terror. Něco z dětského světa najdeme i v Prach a broky, která vychází z dětské říkanky Helemese co se děje v lese. To hlavní v tvorbě Trautenberku je ale smysl pro melodii – už zmíněné Umaštěné tváře nebo singl Hory volají jsou na groove metal překvapivě chytlavé a přímo volají po spoluúčasti publika v refrénech.
Důležité je, že hudba Trautenberku je značně proměnlivá, často uhýbá od schématu sloka – refrén a do skladby vmontuje něco z úplně jiného metalového světa. Dobře to koresponduje s humorem, který prochází celým albem jak v podobě témat písní, tak v jazykových obratech.
Pozornost si zaslouží například hravý nápad v už zmíněném Prach a broky. Uprostřed písně se v textu nejdřív objeví parodickým citát z písně Přátelé Zeleného údolí „Kdybys tak náhodou měl pocit, že…,“ který přechází v něco jako komickou narážku na Horkýže slíže, kterou si k šoku posluchače slovenští punkeři zazpívají sami! Ostatně, v téhle písničce je tajně skryta i narážka na sojku. Vždyť v Přátelích zeleného údolí přece o kousek dál zní „Dík křiku sojky/ poznáš jednou i sebe.“
Tím, jak se tentokrát Trautenberk vzdálil od už hodně vyčerpaných Krkonošských pohádek, v nichž ale sojka má svou významnou úlohu (donáší Krakonošovi informace o Trautenberkových nápadech), se naskytla příležitost víc se zabývat současností. Dalo by se říci, že většina skladeb se točí okolo životního stylu české střední třídy, jíž definují slova písně Koníček jako „chatař, houbař, kuchař, pivař a rybář“. Její příslušníci se touží urvat z monotónního světa, „opustit korporál, hlavně se z toho neposrat“, ale nakonec všechna jejich snaha končí stejně u žrádla a chlastu. „Bohudík za knedlík.“ Zůstává jen sen po svobodě, pocházející z dětských let, výstižně zachycený v písni Dělej si co chceš.
Trautenberk tentokrát dobře dopadl i z hlediska sejmutí nahrávek. Nebývá zvykem, aby českému metalovému zpěváku bylo z nahrávky tak dobře rozumět jako kdyby byl folkový zpěvák. Obvykle bývá utopený v hluku kytar. Člověku, který to s výjimkou mnohem měkčího Kabátu z dlouholeté praxe skoro nezná, to zní fakt až nepatřičně.
Hodnocení: 75 %
Je otázkou, zda je Trautenberk na vrcholu svých možností nebo zda Sojčí terror je odrazem k dalšímu vývoji, stále méně závislém na původním monotematickém schématu. Zdá se, že druhá z variant je reálnější.