Obrázek k článku Recenze: Vrcholy i pády debutu Terezy Balonové. Písničky jsou ze srdce, chybí kapela
| Daniel Mohr | Foto: Ondřej Pýcha

Recenze: Vrcholy i pády debutu Terezy Balonové. Písničky jsou ze srdce, chybí kapela

Teprve jednadvacetiletá zpěvačka s debutem Půlnoc rozhodně nijak nepohořela. Jedenáctka skladeb nabízí několik opravdu dobrých kousků, které dokazují, jakým potenciálem disponuje. Zbytek sice neurazí, ale ani nenadchne. V celkovém součtu deska trochu nudí.

V dnešní době opravdu nenalezneme mnoho mladých tuzemských interpretů, kteří jsou zároveň i autory a komplexními hudebníky. V případě pražské rodačky jsem si opravdu přál, aby se jí debutová deska povedla, a já ji mohl s klidným svědomím vychválit až do nebes. Tuzemská hudební scéna prostě potřebuje silné autory, kteří jsou schopni si složit skladbu naprosto sami. Na druhou stranu je zpěvačce pouze jednadvacet let a logicky se nachází ve fázi hledání té správné cesty a stále má nárok na pár chyb, za které ji nikdo zatracovat nebude. Její Půlnoc jí toho může spoustu ukázat a nasměrovat na tu správnou trasu.

Deska vznikala tři roky a kromě Martina Ledviny se na ní producentsky podíleli Jan Balcárek, Ondřej Turták, známý především jako ODD, a Milan André. O hudbu se naopak postarala z velké části sama zpěvačka. A kromě tří skladeb, v nichž Balonové vypomohla Kateřina Marie Tichá, si desku i otextovala. Právě ve výčtu producentů a mála hudebníků může být zakopaný pes. Kdyby se totiž počty obrátily a na desce se podílelo třeba šest silných muzikantů, mohl být konečný výsledek o mnoho zajímavější. Je pravděpodobné, že se zpěvačka angažováním početné skupiny producentů chtěla co nejvíce přiblížit současnému popovému zvuku. Jenže si opravdu nejsem jist, zda je současný popový zvuk zrovna pro Balonovou to pravé. Značně jí to ubírá její osobité kouzlo, jímž disponuje, když je na pódiu sama s kytarou.

Deska po celou dobu balancuje na pomezí písničkářství a čistého elektronického popu, který vyznění debutu zřejmě nejvíce shazuje. Všechny skladby mají totiž velmi zajímavý kytarový podklad a ve většině případů velice dobře fungují do okamžiku, než nastoupí elektronická rytmika. V tu chvíli totiž skladby ztrácí na jedinečnosti a působí značně tuctově. S takovým konceptem desky a celkovým obsazením je zřejmé, že zvukově nahrávka narazila na svoje mantinely. Víc se z toho, co se týče zvuku, vymáčknout nedalo.

Že se zpěvačka dokonale obejde bez jakékoli elektroniky, přitom dokazuje v nejlepší skladbě Tolikrát. To je bravurní písničkářská práce a jasný důkaz, v čem je Tereza Balonová nejsilnější. Takhle sebevědomou skladbu od někoho, komu je v současné době jednadvacet let, bych nikdy nečekal. Kdyby se Balonová v budoucnu vydala cestou takových písní, rozhodně by neprohloupila. Jako solitér je silná a myslím, že i celá deska Půlnoc by byla v syrovější podobě rozhodně zajímavější. Dalším skvělým kusem desky je popová Tak málo, která disponuje velice silným refrénem a hlavně skvěle vymyšleným vokálem.

Právě po hlasové a textařské stránce tlačí Balonovou paty nejméně. Texty sice nejsou nikterak hluboké, ale jsou dobře poskládané, srozumitelné a bez textařských absurdit. Zde by se mohl nejeden interpret od zpěvačky inspirovat. Její vokál je velice snadno rozeznatelný a zejména ve skladbě Kopretiny má nádhernou barvu.

Škoda že zbytek skladeb moc zajímavých momentů nenabídne. Nejsou nikterak špatné, ale oproti výše zmíněným působí jako taková vata na zaplnění děr. Napsané jsou přitom dobře, jen jim prostě chybí rozmanitost, kterou by dodala třeba vlastní kapela. Jsem si naprosto jistý, že kdyby zpěvačku na desce doprovodila taková doprovodná skupina, jakou disponuje například Beata Hlavenková, písničky by to rozzářilo a výsledkem by byla vynikající deska. Tak schválně – jakým směrem se Tereza Balonová vydá? Všechno má pořád před sebou a talent bezpochyby má.

Verdikt: 67 %

Na tak mladou interpretku, jakou je Tereza Balonová, je Půlnoc velice slušná deska. Ale talent, kterým disponuje, sliboval víc. První krok na cestě má za sebou, ale kam se vydá, není zatím jasné.