Obrázek k článku RECENZE: Taneční, ale vkusná. Romy z The xx si odskočila na parket
| Michael Švarc | Foto: Vic Lentaigne

RECENZE: Taneční, ale vkusná. Romy z The xx si odskočila na parket

Romy Madley-Croft vrací lesk parketům. Zpěvačka a kytaristka The xx se na svém debutu Mid Air ohlíží za taneční hudbou z přelomu 90. let a začátku milénia, činí tak ale velmi vkusně, často minimalisticky, a navíc s velmi osobními texty o lásce. Písně navzdory beatům působí ve svém jádru křehce a zranitelně, najdou se tu i hity, které nejspíš odolají zubu času.

Romy byla doposud jedinou členkou The xx, která neměla plnohodnotnou sólovou desku. Její kolega Oliver Sim vydal debut loni, Jamie xx má vlastní nahrávky už dvě. Od tvorby domovské kapely se hudebnice razantně odklonila, i když se nevypravila na úplně neprobádané území. Před působením v The xx byla Romy dýdžejka a hrála v londýnských queer klubech. A přesně k tomuto období se na Mid Air obrací. Její prvotina je čistá taneční hudba, která ale není kýčovitá, prvoplánová a bezduchá.

Romy na debutu odkrývá nitro, ústředními tématy jsou pro ni láska a touha. „Potkala jsem holku svých snů,“ zpívá v písni The Sea, zatímco úvodní Loveher je výmluvná už svým názvem: Nemůžu se dočkat, až to všem řeknu, miluju ji. Navzdory svému tanečnímu rozpoložení působí skladby díky textům citlivě. Není to divoký extatický tanec, ale spíše euforické oťukávání, vycizelované a upřímné.

Důraz je kladen také na chytlavé melodie, přesto písně nepůsobí vlezle, i když do paměti se zahryznou zcela jistě. Neotřelost a minimalismus si nakonec Romy vypůjčuje z hudebního rukopisu svojí domovské kapely. Písně rovněž ve velkém spoléhají na zpěvaččin lehký a nenucený projev.

Zmiňované skladby Loveher nebo The Sea představují minimalistickou a hutnější stránku alba, zatímco třeba Strong s hostujícím Fredem again. nebo strhující Enjoy Your Life jsou přímočaré taneční hity, které jako by do letopočtu 2023 doputovaly časovým tunelem z roku 2000. Závěrečná She’s On My Mind, kde se opět opakuje motiv osudové ženy, má zase lehký přesah do diska. Navzdory inspiraci minulostí je Mid Air svěží nahrávka.

Sympatické na celém albu je i to, že se Romy daří vyvarovat klasického neduhu taneční hudby. Není to jen zvukový podklad pro alkoholem a kdo ví čím vším omámené lidi v klubu, ale deska, které se vyplatí věnovat větší pozornost. Pro svou upřímnost a sofistikovanost se bude líbit i těm, kdo se dance music jinak vyhýbají obloukem.

Verdikt: 77%

Romy se na debutu ohlíží za obdobím, které strávila hraním po londýnských tanečních klubech. Dělá to velmi citlivě a umně, aniž by její písně ztrácely potřebný náboj a jiskření.