Obrázek k článku RECENZE: Svět je o něco šílenější, Mike Patton s Dead Cross mu čelí novými prostředky
| Radek Pavlovič | Foto: Becky DiGiglio

RECENZE: Svět je o něco šílenější, Mike Patton s Dead Cross mu čelí novými prostředky

Pojem superkapela se hodí tak maximálně do Jurského parku. Vyčpělejší termín snad neexistuje. I posluchač se už poučil, že náhodné seskupení hvězd automaticky neznamená hvězdný výsledek. No a pak jsou tady Dead Cross…

Dead Cross. V letech 2016 a 2017 na hardcorové a metalové scéně dost možná nebylo jméno, o němž by se mluvilo více. Mělo to svůj důvod. Ultimátní sestava Dave Lombardo (Testament, Suicidal Tendencies, Misfits, ex-Slayer), Michael Crain (Retox, Cunts) a Justin Pearson (The Locust, Retox, Deaf Club atd.) vyvolávala hodně fantaskní představy. Později ji doplnil a náležitě okořenil nezaměnitelný zpěvák, experimentátor a neklidný perfekcionista Mike Patton (Faith No More, Fantomas, Tomahawk a spousty dalších). První deska ostře sledovaného projektu vyšla v srpnu 2017. Nabídla živelnou, třaskavou a jedovatou, ale s odstupem času vlastně nijak mimořádnou hardcorovou nálož. Čistá práce, ale nic převratného se nekonalo. Nejlépe to vystihl magazín Revolver, když napsal, že Dead Cross vznikli jen proto, aby hudebníci mohli upustit páru v přímočarém hardcoru.

Uplynulo pět let. Dead Cross se za tu dobu připomněli jedním EP a později pak povedeným coverem Rise Above od Black Flag. Jinak ale po projektu nebylo ani vidu, ani slechu. Pod povrchem to ale evidentně probublávalo a dál vznikaly písně. Jejich náladu definovalo hned několik těžkých momentů. Nebyl to jen covid, ale i fakt, že kytarista Crain dostal rakovinu a Patton se vinou izolace začal potýkat s agorafobií.

Na desku, která dostala lakonický název II, se tenhle marast logicky propsal. Dead Cross jsou drásaví a naléhavější než dřív. Stahují posluchače do větší hloubky, aniž by mu slibovali, že jej vrátí v pořádku na břeh. Atmosféru vytvářejí propracovanější a méně předvídatelné skladby. Ne že by se Dead Cross vzdali hardcorové zběsilosti, ale nebojí se zvolnit a brnkat třeba na temně postpunkovou strunu, jinde zase koketovat až s gotikou. Pořád se ale v každé písni ženou neúprosně vpřed.

Když Justin Pearson prohlásil, že debut měl jednu vrstvu, zato aktuální deska je mnohovrstevnatá, vystihl podstatu celé věci. Dead Cross dokázali rozšířit a zahustit svůj sound. Už to nejsou jen riffy na první signální, ale strukturovanější a dynamičtější nápady. Projekt Dead Cross definitivně dělá čest svým tvůrcům. Stala se z něj regulérní kapela. Nebo spíš regulérní bestie.

Verdikt: 85 %

Za pět let od vydání debutu se svět změnil. Je o kus šílenější, chladnější a drsnější. Dead Cross našli nové prostředky, jak se s ním vyrovnat.

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.