Třináct skladeb, hodina hudby a návrat, který nezní jako revival, ale jako naprosto přirozené pokračování. Instant Holograms on Metal Film, první studiová deska Stereolab od roku 2010, je možná nejstereolabštější nahrávkou, jakou kdy tato britsko-francouzská formace natočila. Naprosto přirozená, beze snahy o modernizaci, s vědomím, že právě jejich styl je nadčasový.
Už úvodní minutová viněta Mystical Plosives nastaví tón: jemný, hravý, éterický. Následující singlová Aerial Troubles s nezaměnitelným vokálem Laetitie Sadier a refrénem, kde se zpívá, že Chamtivost je nezaplnitelná díra, je groove pop první jakosti – tanečně hypnotický, zvukově bohatý, s typickým tepajícím pulsem a elegantní melancholií, kterou kapela zvládá s aristokratickou lehkostí.
Více než sedmiminutový opus Melodie Is a Wound připomene devadesátkovou éru desek jako Emperor Tomato Ketchup nebo Dots and Loops – plynule přechází mezi náladami, z jednoduchých bicích a kytary se skládá zvuková mozaika, která působí spontánně, a přesto filigránsky přesně. Sadier tu zpívá s odstupem, ale nikoli bez emocí – i v textech zůstávají Stereolab politicky ukotvení, byť více posmutnělí než zlostně rozhněvaní.
Album je plné drobných přechodů – Immortal Hands se promění z klavírní balady ve vláčně jazzově-groove pasáž s dechovou sekcí, Vermona F Transistor zase rozzáří éter flétnami a ženským vokálem a francouzsky zpívaná Le Coeur Et La Force je jak probouzející se pařížský bulvár za letního rána. Stereolab přitom nezní jako retro, ale stále nadčasově současně – v jejich vesmíru minulost, současnost a budoucnost splývají v kaleidoskopický celek.
Nechybí ani instrumentální hravost – Electrified Teenybop! je taneční elektrojam, Transmuted Matter a Esemplastic Creeping Eruption zní jako soundtrack ke ztracenému artovému sci-fi filmu. A když album vrcholí skladbou If You Remember I Forgot How to Dream, rozdělenou do dvou částí, je to přesně ta syntéza křehké melodie a filozofického přesahu, která definuje DNA Stereolab.
Zvukově je deska výtečně smíchaná a zprodukovaná – Cooper Crain dodal nahrávce prostor, hloubku i analogový šmrnc. Přesto je všechno podřízeno esenci kapely: vokálu Sadier, vrstveným syntezátorům, rytmickým hrám a neokázalé inteligenci.
Verdikt: 85 % Stereolab se vrací s deskou, která přináší radost, i když nepřichází s ničím převratným. Takhle nikdo jiný nezní. Je to zpřítomnění minulosti, která se dobře poslouchá.