Britský zpěvák a klavírista se před několika lety rozloučil s velkým vydavatelstvím, což mu otevřelo dveře k absolutní tvůrčí svobodě. Na posledních dvou deskách je pak zcela zřetelný příklon k filozofii, že méně je více. Ku prospěchu věci, protože titulní skladba z aktuálního Black Friday se probojovala až do hitparád a je jednou z nejsilnějších písniček, kterou Odell kdy napsal. Přitom absolutně ctí jeho muzikantskou podstatu a kořeny.
Album Best Day of My Life bylo vydařeným přerodem. Ve zvuku ohlodaném na kost a zbaveném vší vaty nešlo absolutně nic ukrýt, Odell naopak jen mohl zdůraznit cit pro dobré melodie a budování atmosféry či jeho absenci. Nakonec to byl triumf, který ukázal, že tento styl zpěvákovi vyloženě sedí. Black Friday je tak trochu sesterská nahrávka, jež ovšem není tolik skličující, a navíc se opírá i o bohatší stylizaci. Kromě piana tu zní kytara či smyčce, jinak se ale do popředí dere obdobná syrovost jako u předchůdkyně.
Cílem bylo podle zpěváka natočit minimálně upravenou desku, která věrně zachytí autentický zvuk nástrojů i hlas. A to se podařilo. Black Friday je křehká, tklivá, ale i vzletná nahrávka a rozhodně se zuby nehty nedrží jenom ždímání slziček, i když pojednává o nejistotách, složitých vztazích a úzkostech, které jsou pro Odella vzhledem k osobní zkušenosti ústředním tématem na posledních třech deskách.
„Chci jít na party, chci se bavit, chci být šťastný, ukážeš mi, jak na to? Chci lepší tělo, chci lepší kůži, chci být perfektní jako všichni tvoji ostatní kamarádi,“ zpívá Odell v titulní skladbě, která od decentní písničkařiny vygraduje do takřka stadiónového srdcerváče. V podobném tematickém i hudebním duchu se nese i zbytek alba, ačkoli ne každá píseň vyznívá takto fatálně a zádumčivě. Některé jsou miloučké, ačkoli si v jádru zachovávají melancholii.
Smutek a všechny jeho podoby jsou nakonec Odellovou silnou stránkou a něčím, co umí věrně přenést do písní, aniž by jeho tvorba zněla pateticky a křečovitě. Zpěvák ví, kde ubrat a odlehčit, a kde naopak přitlačit. Plusové body v tomto ohledu přidává i sympatická stopáž písní, které se nevykecávají a nelebedí si v bezbřehé depresi. Jsou to spíše takové hudební črty.
Stejně jako Best Day of My Life i Black Friday doplňují instrumentální mezihry, tentokrát orchestrální. Tyhle vsuvky na desce sice vyloženě nepřekáží, ale zároveň ani neplní nijak výraznou funkci. Snad mají ilustrovat větší rozervanost, ale album by se bez nich hravě obešlo, i když by se tím lehce snížila stopáž a počet skladeb. Black Friday není koncepční nahrávka, jež by vyprávěla jeden ucelený příběh, i proto mezihry lehce vyčnívají.
Záhadou je i zařazení 45 sekund dlouhé skladby Getaway (voice note), která skončí doslova uprostřed refrénu, aby záhy spustil finální song The End. To už je vyloženě rušivé, i vzhledem k tomu, že obě písně mají úplně jiný náboj. I v tomto případě šlo Odellovi zřejmě o to, aby deska působila obhrouble a záměrně neotesaně.
Verdikt: 75%
Ať už byl důvod jakýkoli, pravdou zůstává, že aktuální hudební směr je zdařilý a působí přirozeně. Jemné a citlivé písničkářství Odellovi sedí víc než experimentování s elektronikou nebo přehnaně ambiciózní produkce. Jen aby ta melancholie nezačala být po čase až moc vynucená.